Příprava vysokorychlostních železničních tratí (VRT) v České republice nabírá zpoždění a může nabrat ještě větší. Obce zasažené chystanou výstavbou koridorů se připravují aktivně bránit. Jednou z nich jsou i Hrobce. „Do konce října podáme žalobu na 5. aktualizaci Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje,“ sdělila Ekonomickému deníku starostka Kateřina Hlaváčová. Upřesnila zároveň, že žalobu podá spolek rozVRTaná krajina, kde jsou sdruženy kromě Hrobců i další obce.
Aktuálně se podle Hlaváčové ladí detaily žaloby. Spor se v Ústeckém kraji vede o trasu koridoru pro vysokorychlostní trať Praha – Ústí nad Labem – Drážďany. Aktualizaci, která změnu území upravuje, krajští zastupitelé schválili na konci června, Ekonomický deník o tom informoval. K předložené trase dostal krajský úřad přes 600 připomínek. Starostové, místní politici i občané vytýkají Správě železnic, že neprobrala s obcemi všechny možnosti a do debaty o vedení trasy nepřizvala zástupce regionu.
„Proces 5. aktualizace Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje (AZÚR poz. red.) vykazuje fatální chyby. Posouzení SEA bylo vytvořeno ve zkráceném čase, při veřejném projednání SEA vyšlo najevo, že zpracovatelé neznali podstatné informace. Bylo podáno na 600 připomínek, přičemž téměř všechny byly zamítnuty bez vypořádání, nezamítnuté byly jen připomínky k 5. AZÚR pozitivní, a to v jednotkách kusů,“ shrnula výhrady Hlaváčová.
Trať koridoru má vést podle schváleného návrhu Správy železnic z Prahy do Roudnice nad Labem podél dálnice D8, následně překlene Labe, v okolí Křešic na Litoměřicku vstoupí do Středohorského tunelu, který skončí v Ústí nad Labem v části Střekov. Řeku znovu překoná díky mostu, v lokalitě stávajícího nádraží Ústí nad Labem západ by měl být umístěn terminál a následně bude trať pokračovat směrem do Německa v okolí Chabařovic, poblíž Chlumce by pak měla vstoupit do tunelu přes Krušné hory.
Spolek rozVRTaná krajina, ve kterém je podle informací na jeho webových stránkách zastoupeno jedenáct obcí z Litoměřicka, zdůrazňuje, že není přímo proti výstavbě vysokorychlostní trati. Část v Ústeckém kraji, a částečně i ve Středočeském, je ale podle něj plánovaná od roku 2015 mimo roky schválený koridor bez opory v platných dokumentech České republiky včetně politiky územního rozvoje (PÚR), Zásad územního rozvoje (ZÚR) a místních územních plánech.
„Vše kvůli lobby za zastávku přímo v centru Ústí nad Labem, namísto terminálu o deset minut dál u D8 a Teplic,“ uvádí spolek. Zmiňuje také, že je koridor v Zásadách územního rozvoje široký šest set metrů a přes deset let omezuje výstavbu. „Nově navrhované trasy vedou přes zastavěná území, chráněnou krajinu i cennou zemědělskou půdu,“ vytýká také.
U vysokorychlostní trati Praha – Ústí nad Labem – Drážďany, úseku Podřipsko, ministerstvo dopravy uvádí, že je aktuálně dokončená aktualizace Zásad územního rozvoje (AZÚR) Středočeského kraje, probíhá AZÚR Ústeckého kraje a Prahy, strategické environmentální posouzení SEA a v procesu jsou inženýrsko-geologické průzkumy. Počátek realizace stavby resort předpokládá v roce 2030 a zprovoznění v roce 2035.
V části trasy Krušnohorský tunel je již schválená aktualizace Zásad územního rozvoje, probíhá proces EIA, schvalování projektu v Německu a připravuje se mezistátní smlouva. Počátek realizace očekává ministerstvo dopravy na konci roku 2029 či začátkem roku 2030 a zprovoznění v roce 2040.
V Praze vadí val
Vedení koridoru se řeší i v hlavním městě. Proti podobě vedení vysokorychlostní trati Praha – Brno – Přerov – Ostrava – hranice s Polskem a konkrétně jejího úseku z Vršovic do Běchovic se postavily stovky obyvatel z Dolních Měcholup. Podle návrhu by měl městskou část rozdělit vysoký val, a to lidem vadí. Požadují proto zahloubení trati.
O tom, že by měla být trasa v maximální míře vedena v podzemí, rozhodli občané v Dolních Měcholupech podle starosty městské části Praha – Dolní Měcholupy Jiřího Jindřicha (ODS) i v referendu, které se konalo 7. a 8. června. Účast obyvatel v něm dosáhla 45,61 procenta. „Toto rozhodnutí je tak pro vedení městské části platné a závazné,“ sdělil Ekonomickému deníku Jiří Jindřich. Dodal, že Správa železnic sice zpracovala variantní řešení, které však zatím plně nesplňuje tento zásadní požadavek.
„Městská část tudíž využije všechny zákonné možnosti, aby nevyhovující variantě zabránila, a to včetně případného podání žalob na všechny stupně schvalovacího procesu,“ upozornil starosta městské části Praha – Dolní Měcholupy. Jiří Jindřich ale také zároveň věří, že to nebude zapotřebí a jak uvedl, Správa železnic ke schválení na zastupitelstvo hlavního města Prahy nepředloží takovou variantu změny Zásad územního rozvoje ani územního plánu hlavního města Prahy, která by nebyla v souladu se stanoviskem občanů městských částí, kterých se navrhovaná trasa vysokorychlostní železniční trati přímo dotýká.
U koridoru Praha – Brno – Ostrava – Katowice a vysokorychlostní železniční trati Praha jižní větev včetně Jahodnické spojky ministerstvo dopravy uvádí, že aktuálně dochází k zpracování projektové dokumentace a vyhledání technického řešení. Probíhá také intenzivní projednání záměru s dotčenými samosprávami. Začátek stavby odhaduje resort na roky 2031 až 2032 a zprovoznění v roce 2035 až 2036.
Žaloba jako legitimní krok
K případným žalobám proti vedení tras koridorů vysokorychlostních železničních tratí mluvčí ministerstva dopravy Alena Mühl uvedla, že aktualizace Zásad územního rozvoje patří mezi kompetence jednotlivých krajů a případné soudní spory tedy nejsou nasměrovány proti rezortu dopravy. „Samozřejmě platí, že podat žalobu je legitimní krok, který obce mohou podniknout. Délka nebo průběh sporu závisí na druhu a předmětu žaloby a dopady na přípravu – časové ani věcné – není možné obecně předjímat,“ poznamenala.
Pokud by k podání žalob skutečně došlo, bude podle mluvčí resort dopravy pokračovat zcela standardně přípravou podkladů pro obhajobu správnosti postupů tak, jak již postupoval v minulosti při přezkumech pořízení aktualizací Zásad územního rozvoje jiných krajů.
„Zároveň však chceme zdůraznit, že se rizikům nepřijetí VRT snažíme maximálně předcházet. Správa železnic vede dlouhodobý dialog s představiteli měst a obcí a také jejich občany a jejich připomínky v největší možné míře zohledňuje při přípravě,“ konstatovala Alena Mühl.
Správa železnic podle ní předává maximum možných informací a problémy, které občany zajímají, komunikuje otevřeně a transparentně. „Jednotlivé podněty prověřuje a v situacích, kde je to možné, nabízí varianty řešení, vyhodnocuje je a opět vše komunikuje nazpět k dotčeným obcím. Některé požadavky obcí však bohužel nejsou technicky, environmentálně anebo ekonomicky proveditelné a potom Správa železnic hledá jiné alternativní způsoby řešení,“ dodala.
Nedávno ministerstvo dopravy ale připustilo, že při přípravě vysokorychlostních tratí dochází ke zpoždění, jako jednu z příčin resort jmenoval právě dlouhá jednání s kraji. Proces má urychlit mimo jiné i přechod na projektový způsob řízení přípravy vysokorychlostních tratí. Na včasnost realizace projektu dohlíží v čele vládního výboru pro strategické investice premiér Petr Fiala (ODS).
„Stále platí, že do deseti let se svezeme vlakem po vysokorychlostní trati, do roku 2040 bude postavená většina projektovaných tratí a do roku 2050 bude celá síť VRT v Česku napojena na evropskou dopravní síť, k čemuž jsme se jako členská země EU zavázali,“ uvedl v druhém říjnovém týdnu ministr dopravy Martin Kupka (ODS).
Názor advokáta
Ekonomický deník se na postup ohledně případných žalob na aktualizace Zásad územního rozvoje dotázal advokáta a společníka advokátní kanceláře Mazel a partneři Michala Mazla. Advokát upřesnil, že Zásady územního rozvoje jsou vydávány formou takzvaného opatření obecné povahy, což je akt na pomezí správního rozhodnutí a právního předpisu. Jako takové jsou předmětem soudního přezkumu dle sedmého dílu soudního řádu správního, který popisuje proces zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části.
Dojde-li soud podle Mazla k závěru, že opatření obecné povahy nebo jeho části jsou v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci, anebo že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, opatření obecné povahy nebo jeho části zruší v nezbytně nutném rozsahu. „Přitom může rozhodnout o zrušení opatření obecné povahy dnem právní moci rozsudku, nebo k pozdějšímu dni, který v rozsudku určí. Shledá-li soud, že návrh není důvodný, zamítne jej,“ uvedl.
Podle Mazla je ale třeba upozornit na to, že zejména v oblasti územního plánování se soudy řídí zásadou zdrženlivosti a zrušení opatření obecné povahy by mělo být pouze výjimečným zásahem. Správní soudům také podle advokáta nepřísluší zkoumat odbornou stránku věci – tedy například, zda by bylo pro konkrétní pozemek lepší stanovit jiný způsob funkčního využití, ale pouze to, zda bylo opatření obecné povahy přijato příslušným orgánem a zda byl při jeho vydání dodržen postup stanovený zákonem.
„Přestože je lhůta pro rozhodnutí soudu krátká, nelze předpokládat, že by se všichni účastníci řízení spokojili s výsledkem soudního řízení v prvním stupni a byla tedy i lhůtou, v níž bude o návrhu pravomocně rozhodnuto. V případě, že některý z účastníků podá proti rozhodnutí krajského soudu opravný prostředek, tedy takzvanou kasační stížnost, bude o ní rozhodovat Nejvyšší správní soud, který může rozhodnutí krajského soudu zrušit a vrátit věc krajskému soudu k novému projednání nebo může sám rozhodnout o zrušení opatření obecné povahy,“ popsal Mazel.
Dodal, že v případě vrácení věci krajskému soudu se po jeho opětovném rozhodnutí může opakovat kasační stížnost a opětovné vrácení věci. Po vyčerpání opravných prostředků ve správním soudnictví pak dále přichází v úvahu ještě ústavní stížnost proti rozhodnutí soudů ve správním soudnictví.
„Z výše uvedených důvodů tedy není možné přesně odhadnout časový rámec soudního řízení od podání žaloby po poslední rozhodnutí ve věci, neboť bude záviset na procesní aktivitě účastníků řízení. Na základě zkušeností z předchozích projednání obdobných žalob lze nicméně zobecnit, že se jedná o řád jednotek let,“ konstatoval Mazel.
Zmínil i jeden z případů. Jedná se o návrh na zrušení opatření obecné povahy č. 022-13/2018/ZK – Zásady územního rozvoje (dále jen „ZÚR“) Středočeského kraje, Aktualizace č. 2, kde bylo první rozhodnutí Krajského soudu v Praze vydáno v červnu 2020. Soud tehdy návrhu vyhověl a zrušil část opatření obecné povahy, ale jeho rozhodnutí bylo v únoru 2023 zrušeno Nejvyšším správním soudem. Při novém projednání v červnu 2023 pak bylo krajským soudem rozhodnuto jinak – návrh na zrušení aktualizace zásad územního rozvoje byl zamítnut a dle informačního systému o soudních řízeních byla proti tomuto rozhodnutí podána kasační stížnost a věc stále není podle Mazla skončena.
„Samotné podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy nemá odkladný účinek. Lze nicméně v soudním řízení správním navrhnout, aby soud rozhodl o vydání předběžného opatření, které poskytne ochranu právu účastníka řízení v přímé souvislosti s předmětem řízení,“ uvedl také Mazel.
Upřesnil zároveň, že pokud by byla soudem zrušena 5. aktualizace ZÚR, o což usiluje spolek obcí v Ústeckém kraji, nemělo by to vliv na Zásady územního rozvoje jako takové, ty by zůstaly v platnosti ve verzi před zrušenou aktualizací.
„Vyplývá to z § 114 stavebního zákona, který také pamatuje na další postup orgánu, který ZÚR schválil. Ten musí bezodkladně rozhodnout, zda bude v pořizování změny ZÚR pokračovat či zda se pořizování zastaví. Je pravděpodobné, že by bylo v pořizování změny pokračováno a správní orgány by se v dalším postupu snažily dle návodu poskytnutého správními soudy vyhnout chybám, které vedly ke zrušení opatření obecné povahy,“ uvedl Mazel.
Advokát Michal Mazel také popsal, že už v minulosti podal Nejvyšší správní soud dosud respektovaný výklad ohledně algoritmu posuzování opatření obecné povahy, stejně tak již byly zrušeny části zásad územního rozvoje, respektive jejich aktualizací. „Z takových rozsudků lze tedy do značné míry usuzovat, jak by mohla být věc posouzena v obdobném případě v budoucnu, nicméně nelze hovořit o precedentech, které by byly obecně závazné pro všechny soudy,“ konstatoval.
Tereza Čapková
