Zacházení s municí má být nově upraveno speciálním zákonem. Stávající uzákoněný stav totiž neodpovídá aktuálním evropským úpravám a je v něm takříkajíc chaos. Ministerstvo vnitra proto připravilo samostatný zákon. Vůči připravované úpravě se v meziresortním připomínkovém řízení vymezilo hned několik subjektů – nejsilněji ministerstvo spravedlnosti, ozval se ale i Svaz měst a obcí a Úřad pro ochranu osobních údajů.
Zákon se dotkne všech subjektů, které na území České republiky nakládají s municí. Může jít jak o fyzické, fyzické podnikající osoby, právnické osoby a další instituce – zejména tzv. jiné veřejnoprávní držitele podle návrhu zákona o zbraních a tzv. vyňaté držitele podle návrhu zákona o munici.
V připomínkovém řízení se ozval se zásadní připomínkou například Svaz měst a obcí.
„Nesouhlasíme s povinností obecních úřadů obcí s rozšířenou působností projednávat přestupky osob, které nejsou držiteli muniční licence. Jedná se o specifický zákon, jehož agenda by měla spadat do působnosti Policie ČR, Ministerstva vnitra ČR či Ministerstva obrany ČR, a to včetně projednávání přestupků,“ uvedla Claudia Varhol za Svaz měst a obcí.
Úřad pro ochranu osobních údajů uplatnil také připomínky, a to včetně zásadních, zejména k osobním údajům.
„Je třeba zvážit, zda oddělení regulace od regulace palných zbraní a střeliva je šťastné, protože to vede k nutnosti četných duplicit. Duplicity jsou dokonce v návrhu, například bezúhonnost, pozastavení nebo zánik oprávnění jsou upraveny na více místech, což je nežádoucí,“ píše úřad.
„Část obecné části důvodové zprávy nebo odůvodnění, zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů, je nezbytné přepracovat. Tato připomínka je zásadní,“ stojí dále ve vyjádření Úřadu pro ochranu osobních údajů, která má ještě osm dalších připomínek, z toho ještě tři zásadní.
Ministerstvo průmyslu a obchodu uplatnilo v zásadních připomínkách odkazy na další, související, zákony.
„V jednom z paragrafů jsou vymezeni vyňatí držitelé, v následujícím odstavci 2 se předpokládá, že ´Tento zákon se vztahuje na výkon činností v oblasti munice vyňatými držiteli v rámci výkonu jejich působnosti pouze v případě, že je to výslovně stanoveno´. Doporučujeme prověřit celou legislativní konstrukci, protože patrně o vyňatém držiteli se hovoří v zákoně už jen v § 2 odst. 3. V tomto ohledu se jeví úloha § 2 jako nadbytečná, patrně by postačovalo právní úpravu § 2 přesunout na místa v zákoně, kde je to potřebné, případně pokud by to bylo nutné na více místech v zákoně bylo by možné doporučit zavést pro vyňaté držitele legislativní zkratku – vyňatý držitel,“ napsalo dále ministerstvo průmyslu a obchodu.
Nemálo připomínek od Blažka
Ozvalo se i ministerstvo spravedlnosti, a to hned s několika připomínkami.
„Ustanovení používají výraz ´nakládání s municí´, přičemž municí se v daném kontextu zřejmě nerozumí výlučně aktivní munice. Upozorňujeme, že s ohledem na absenci legální definice obecného pojmu munice v předloženém návrhu zákona tak není zřejmé, jak široce by měl být tento pojem, jakož i pojmy na něj navazující, vykládán, a co se tedy rozumí nakládáním s municí. Z příslušné pasáže zvláštní části důvodové zprávy přitom není zcela zřejmé, zda je uvedené záměr předkladatele, nebo zda předpokládá, že se má municí rozumět aktivní munice ve smyslu § 4 návrhu zákona. Doporučujeme v uvedeném smyslu navrženou terminologii vyjasnit a v návaznosti na to dopracovat textaci návrh zákona, případně dopracovat zvláštní část důvodové zprávy,“ upozornil resort Pavla Blažka (ODS).
„Podle návrhu se za bezúhonného nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena za úmyslný trestný čin, pokud byl za jeho spáchání uložen „trest odnětí svobody nepřevyšující 2 roky nebo jiný trest než odnětí svobody a od vykonání trestu, jeho promlčení nebo prominutí neuplynulo alespoň 5 let“. Zároveň se však podle jednoho z odstavců za bezúhonného nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena za úmyslný trestný čin, ´pokud za jeho spáchání byl uložen jiný trest než trest odnětí svobody a od vykonání trestu, jeho promlčení nebo prominutí neuplynuly alespoň 3 roky´. Požadujeme uvést slova ´uložení jiného trestu, než je trest odnětí svobody´ pouze v jenom z uvedených bodů, a to vzhledem k tomu, že oba body pracují s jinou délkou, kdy odsouzený nesplňuje podmínku bezúhonnosti, pročež je dané ustanovení vnitřně rozporné. Dále upozorňujeme na nepoměr mezi délkami dob, po které se odsouzený nepovažuje za bezúhonného. V případě uložení podmíněných trestů je stanovena stejná doba jako v případě uložení trestů, které předpokládá bod 3 (nepodmíněný trest odnětí svobody nepřevyšující 2 roky, alternativní tresty – pokud tedy jejich uvedení není vzhledem k obsahu bodu 5 omylem). Pokud je vymezení podmínek bezúhonnosti v jednom z paragrafů vázáno na druh uloženého trestu (a v případě nepodmíněných trestů odnětí svobody i na jeho délku) a tím nepřímo na konkrétní společenskou škodlivost spáchaného trestného činu, nelze přitakat tomu, aby pachatel, kterému byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody nepřevyšující dva roky byl považován za bezúhonného za stejnou dobu jako pachatel, kterému byl uložen podmíněně odložený trest, stejně tak aby byla nastejno posuzována situace osoby, které byl uložen trest odnětí svobody do 2 let, a osoby, které byl uložen např. peněžitý trest. Požadujeme uvedený nepoměr odstranit, přičemž za vyváženější považujeme vymezení obsažené v předchozím návrhu, kdy byla pro nepodmíněné tresty odnětí svobody do dvou let stanovena doba, po kterou odsouzený nebyl bezúhonný, 5 let, a v případě podmíněného odsouzení a podmíněného odsouzení s dohledem a v případě alternativních trestů pak byla stanovena doba 3 roky. Tato připomínka je zásadní,“ pojmenovává další problém ministerstvo spravedlnosti.
Resort řeší i pasáž, kde se píše, že „odborný útvar policie si současně může vyžádat opis nebo překlad odsuzujících rozhodnutí“.
„Není však zřejmé, od jakého orgánu si má odborný útvar policie tento opis nebo překlad vyžádat, což nevyplývá ani z důvodové zprávy. Ze systematiky ustanovení by vyplývalo, že se takový opis nebo překlad vyžádá od Rejstříku trestů, což však není možné, neboť Rejstřík trestů odsuzujícími rozhodnutími ani jejich překlady nedisponuje. V případě, že bylo záměrem předkladatele stanovit, že se opis nebo překlad odsuzujícího rozhodnutí vyžádá od žadatele, je potřeba tuto skutečnost promítnout do normativního textu zákona. Pokud předkladatel míří na využití zákona o Rejstříku trestů, upozorňujeme, že toto ustanovení není v praxi nijak využíváno, přičemž je v připravovaném návrhu zákona, kterým se mění zákon o Rejstříku trestů a některé další zákony navrhováno jeho vypuštění. Tato připomínka je zásadní,“ pokračuje ministerstvo.
Resort Pavla Blažka uplatnil i další zásadní připomínku. Jde o další z částí zákona, která předpisuje, že „pokud se žadatel o vydání muničního oprávnění nebo držitel muničního oprávnění v uplynulých 10 letech zdržoval nepřetržitě déle než 18 měsíců v cizině, je součástí žádosti i doklad obdobný opisu z evidence Rejstříku trestů ze státu, ve kterém se zdržoval“.
„Požadujeme zhodnotit, zda je požadavek na plošné předkládání dokladu obdobného opisu z evidence Rejstříku trestů z cizího státu skutečně nezbytný a odůvodněný, zejména s ohledem na skutečnost, že údaje o odsouzení českých občanů soudy členských států Evropské unie a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska jsou až na výjimky součástí zvláštní části opisu z evidence Rejstříku trestů, a dále s ohledem na skutečnost, že i správní orgán může po poslední novele zákona o Rejstříku trestů požádat prostřednictvím Rejstříku trestů jiný členský stát EU nebo Spojené království Velké Británie a Severního Irska o informace o pravomocných odsouzeních fyzické osoby za trestné činy a o navazujících údajích zapsaných v evidenci tohoto státu o těchto odsouzeních – v tomto případě by však bylo zapotřebí, aby žadatel informoval odborný útvar policie o tom, ve kterých státech se zdržoval v posledních 10 letech nepřetržitě po dobu delší než 18 měsíců, aby nebyly nadbytečně vyžadovány informace ze všech členských států či Spojeného království Velké Británie a Severního Irska,“ napsalo ministerstvo spravedlnosti.
Ministerstvo také řeší to, že má odborný útvar policie nejméně jednou za 5 let prověřit, zda držitel muničního oprávnění, resp. muniční licence, splňuje podmínky muničního oprávnění, resp. muniční licence.
„Upozorňujeme, že z návrhu není zřejmé, zda by měly být pouze s pětiletou periodicitou zjišťovány rovněž ty rozhodné skutečnosti, k jejichž zjištění postačuje náhled do příslušných základních registrů [viz například podmínka místa pobytu na území České republiky nebo podmínka plné svéprávnosti] či do Rejstříku trestů. Lze přitom usuzovat, že by měl být periodický pětiletý přezkum aplikován pouze v případech, kdy rozhodné skutečnosti nejsou patrné ze základních registrů nebo dalších informačních systémů veřejné správy. Požadujeme proto v uvedeném smyslu změnit konstrukci předmětných ustanovení,“ žádá ministerstvo spravedlnosti.
Zároveň považuje za nepřiměřené, aby právnická osoba nemohla získat nebo ztratila oprávnění držet muniční licenci a de facto tak byla vyloučena z podnikatelské činnosti v oblasti munice po dobu dvaceti let v případě, že jí byl uložen „jen“ trest propadnutí věci.
„Uložení tohoto trestu přitom nic nenapovídá o společenské škodlivosti trestného činu, za který byl uložen. Propadnutí věci postihuje nejen výnosy, ale i nástroje trestného činu, lze si tedy představit odsouzení např. za úmyslné poškození cizí věci (např. vozidla konkurenční společnosti), kdy dojde k propadnutí nástroje, kterým k poškození vozidla došlo. Požadujeme proto trest propadnutí věci z tohoto bodu vypustit. Dále požadujeme do výčtu obsaženém v bodu 1 doplnit též trest zákazu držení a chovu zvířat, neboť se v zásadě jedná o obdobu trestu zákazu činnosti,“ doplňuje resort.
Ministerstvo dále požaduje, aby bylo posuzováno splnění podmínky muniční licence spočívající v bezúhonnosti a spolehlivosti podle tohoto ustanovení pouze u skutečného majitele osoby a ovládající osoby, a nikoliv rovněž u osoby uplatňující svůj vliv v obchodní korporaci.
Resort dále navrhuje zvážit, zda je potřeba, aby se do evidence přestupků zapisovala veškerá rozhodnutí o přestupku podle tohoto zákona. Zápis do evidence přestupků by neměl být samoúčelný, zpravidla jsou do evidence přestupků zapisována rozhodnutí o přestupku, s nimiž jsou spojeny určité další právní účinky, např. s nimiž je spojena ztráta spolehlivosti (neposuzuje-li spolehlivost výlučně orgán, který o přestupku rozhodl a jemuž je tak tato skutečnost známa z vlastní činnosti), nebo je-li stanovena vyšší sankce pro případy opakovaného spáchání přestupků.
„Domníváme se, že ne u všech přestupků podle tohoto zákona je jejich zápis odůvodnitelný. Požadujeme proto vyjasnění důvodů, pro které má k zápisu do evidence přestupků docházet, popř. o úpravu vlastního normativního textu,“ pokračuje resort v zásadních připomínkách.
Resort dále požaduje, aby byl v souvislosti s předložením nového zákona o munici a zákona o zbraních a střelivu předložen též doprovodný zákon zajišťující provázání těchto návrhů s dalšími právními předpisy.
„Za podstatné přitom považujeme, aby byla v rámci tohoto zákona obsažena rovněž novela trestního zákoníku, jež bude v reakci na změny navrhované předloženými návrhy zákonů upravovat skutkovou podstatu trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 279 trestního zákoníku,“ napsali zpracovatelé připomínek Jan Brož a Tomáš Cieslar.
Co problémy s alkoholem?
Ministerstvo zdravotnictví řeší, jak prokázat prokazatelné nadměrné užívání alkoholických nápojů, které se dotýká lidí, kteří přijdou s municí a výbušninami do styku.
„Navrhujeme vypustit část věty ´nebo prokazatelně nadměrně požívá alkoholické nápoje´. Při prokazatelně nadměrném požívání alkoholických nápojů nelze objektivně stanovit hranici, při níž se stává požívání alkoholických nápojů nadměrným požíváním, neboť negativní účinky alkoholu se projevují u každého jedince odlišně. Nadto požívání alkoholických nápojů obecně by mělo být zohledněno posuzujícím lékařem, přičemž máme za to, že takový lékař vzhledem ke své odbornosti dokáže relevantněji posoudit, jaký vliv má požívání na daného jedince a v případě, že je tento vliv natolik negativní, že vylučuje zdravotní způsobilost k získání muničního oprávnění, tuto skutečnost zohlednit v lékařském posudku,“ zkonstatoval resort Vlastimila Válka (TOP09).
Ministerstvo také navrhlo doplnit důvody zániku muničního oprávnění i o nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku, jímž byl držitel muničního oprávnění odsouzen za trestný čin, pro jehož spáchání jej není možné považovat za bezúhonného ve smyslu návrhu, případně stanovit kritérium přísnější. Je-li důvodem pro zánik muničního oprávnění nabytí právní moci rozhodnutí o uložení ochranného léčení nebo zabezpečovací detence, tím spíš by jím mělo být nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku.
„Návrh je koncipován nyní tak, že v případě ztráty podmínky bezúhonnosti se muniční oprávnění odejme. Zánik muničního oprávnění v okamžiku právní moci odsuzujícího rozsudku by nicméně celý „proces“ odnětí muničního oprávnění značně urychlil. Mimo urychlení by se i snížila administrativní zátěž policie, neboť by nebylo nutné vyhotovovat a doručovat rozhodnutí, ani tato rozhodnutí přezkoumávat. Máme tedy za to, že zánik oprávnění ze zákona obdobně jako v případě nařízení ochranného léčení nebo zabezpečovací detence by byl vhodnějším řešením. Tato připomínka je zásadní,“ uvádí dále resort.
Válkův resort dále navrhuje doplnit důvody zániku muniční licence i o nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku, jímž byl držitel muniční licence odsouzen za trestný čin, pro jehož spáchání jej není možné považovat za bezúhonného, případně stanovit kritérium přísnější.
„Návrh je koncipován nyní tak, že v případě ztráty podmínky bezúhonnosti se muniční licence odejme. Zánik muniční licence v okamžiku právní moci odsuzujícího rozsudku by nicméně celý „proces“ odnětí muničního licence značně urychlil. Mimo urychlení by se i snížila administrativní zátěž policie, neboť by nebylo nutné vyhotovovat a doručovat rozhodnutí, ani tato rozhodnutí přezkoumávat. Máme tedy za to, že zánik licence ze zákona by byl vhodnějším řešením,“ tvrdí v připomínkách ministerstva zdravotnictví Hevika Kvíčerová.
Finance nesouhlasí s rozpočtovými dopady
Ministerstvo financí v souladu se zásadní připomínkou uplatněnou k návrhu zákona o zbraních a střelivu zásadně nesouhlasí s rozpočtovými dopady.
„Kapitola státního rozpočtu 314 – Ministerstvo vnitra si musí zajistit finanční krytí v rámci svého rozpočtu, resp. střednědobého výhledu. Je zapotřebí respektovat rozpočtová pravidla, podle nichž nemůže-li organizační složka státu zajistit úhradu nutného výdaje, protože na jeho úhradu částka nebyla v dostatečné výši rozpočtována, je povinna zajistit prostředky státního rozpočtu na úhradu tohoto výdaje přednostně přesunem prostředků uvnitř svého rozpočtu. Na okraj uvádíme, co se týče požadavku na navýšení limitů pro Policii ČR, je nutno připomenout, že se Policie ČR zavázala, že „do roku 2027 nebude požadovat žádné další navýšení systemizace i s ohledem na neočekávané požadavky na zabezpečení nových činností“ – více viz informace o stavu implementace Koncepce rozvoje Policie ČR za rok 2019,“ uvedl resort Zbyňka Stanjury (ODS).
Ministerstvo kultury pak navrhlo doplnit ustanovení, které bude analogické k ustanovení týkající se zbraní a střeliva uvedené v návrhu souběžně předkládaného zákona o zbraních a střelivu. Toto ustanovení se týká zbraní a střeliva, které jsou součástí muzejní sbírky nebo které jsou kulturní památkou v držení jiného veřejnoprávního držitele.
„Proto ministerstvo kultury navrhuje doplnit nové ustanovení, které by se týkalo munice v držení jiného veřejnoprávního držitele, neboť také pro její evidenci postačuje zahrnutí do některé z těchto speciálních evidencí (tj. v centrální evidenci sbírek nebo v Ústředním seznamu kulturních památek ČR),“ uzavřelo ministerstvo kultury.
Předlohu zákona o munici popsal Ekonomický deník detailně ZDE.
Jan Hrbáček
