Automobily by měly obsahovat více recyklovatelných materiálů, má také dojít ke spravedlivějšímu rozdělení výdajů na nakládání s vozidly s ukončenou životností mezi subjekty v celém řetězci a zvažuje se zákaz vývozu aut určených k sešrotování do třetích zemí. Počítá s tím návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o požadavcích na oběhovost projektů vozidel a o nakládání s vozidly s ukončenou životností. Materiál, který ve středu projedná Senát, před senátory putuje s kritickým vyjádřením senátního Výboru pro záležitosti Evropské unie.
Nařízení má v budoucnu nahradit podle ministerstva životního prostředí stávající směrnici o vozidlech s ukončenou životností a směrnici o schvalování typu motorových vozidel z hlediska jejich opětné použitelnosti, recyklovatelnosti a využitelnosti.
Senátní Výbor pro záležitosti Evropské unie ve svém usnesení konstatoval, že je znepokojen dalším „nově připravovaným návrhem legislativního aktu zaměřeným na automobilový průmysl, který může mít zásadní dopady na tento průmysl nejen v České republice, ale i v ostatních zemích Evropské unie“.
Nové evropské nařízení podle něj ovlivní náklady nejen na vývoj vozidel, ale i na jejich výrobu. Termíny v návrhu považuje za nerealistické a spolu se zaváděním nových dokumentů jako je například pas oběhovosti vozidla se obává navýšení administrativní zátěže.
Lhůty pro splnění nových cílů přitom považuje za problematické také ministerstvo životního prostředí. Jako velmi ambiciózní pokládá resort také například evropské cíle u míry recyklovaného plastu použitého při výrobě nových vozidel – 25 procent do roku 2030.
Vhodnější cestou pro kvalitnější recyklaci materiálů v automobilovém průmyslu by například byly podle senátního Výboru pro záležitosti Evropské unie motivace a pobídky zaměřené na výrobce automobilů, než zpřísňování stávající regulace.
Naopak pozitivně hodnotí senátní Výbor pro záležitosti Evropské unie snahu snížit počet takzvaných pohřešovaných vozidel a omezit vývoz vozidel s ukončenou životností, která nejsou schopna provozu na pozemních komunikacích. Uvádí, že by to mohlo vést ke snížení stopy vnějšího znečištění v Evropské unii a rizik pro bezpečnost silničního provozu ve třetích zemích. Totožně argumentuje ve svém usnesení k materiálu také senátní Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který evropský návrh projednal na začátku listopadu.
Podle mluvčí ministerstva životního prostředí Lucie Ješátkové je pro Českou republiku důležité, aby se zcela vyjasnila právní forma návrhu, tedy zda se bude jednat o nařízení, případně jaký bude jeho právní základ. V rámci evropské legislativy se přitom nachází návrh na úplném počátku. „Neméně důležité je se při projednávání soustředit na plnou konzistenci návrhu s jinými právními předpisy a na možné dopady velkého množství delegovaných aktů, které mohou způsobit právní nejistotu pro hráče v oblasti automotive i zpracování druhotných surovin z vozidel s ukončenou životností,“ uvedla mluvčí.
Automobilový průmysl je náročný na využití zdrojů
Udržitelné nakládání s materiály v rámci automobilového průmyslu považuje ministerstvo životního prostředí za smysluplné. Stejně jako posilování rozšířené odpovědnosti výrobců a zajištění spravedlivého rozdělení práv a povinností mezi všemi aktéry, kteří se účastní celého životního cyklu vozidel od jejich výroby pro zpracování druhotných surovin vznikajících při jejich ekologické likvidaci.
„Také podporujeme omezení negativních dopadů exportu použitých vozidel, kterých je až jedna třetina z celkového vyrobeného množství a v důsledku toho dochází v prostoru Evropské unie ke ztrátě cenných surovin včetně takzvaných kritických materiálů,“ upozornila mluvčí Lucie Ješátková.
Důvodová zpráva návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o požadavcích na oběhovost projektů vozidel a o nakládání s vozidly s ukončenou životností zmiňuje výrobu vozidel jako jedno z průmyslových odvětví, která jsou velmi náročná na zdroje. Automobilový průmysl je odpovědný za 19 procent poptávky ocelářského odvětví Evropské unie, konkrétně jde o více než sedm milionů tun ročně. Na celkové spotřebě plastů se podílí 10 procenty, jde o šest milionů tun ročně. A nezanedbatelná je i poptávka po hliníku, pryži a sklu.
S nárůstem elektroniky ve vozidlech navíc stoupá i poptávka po mědi a kritických surovinách. Češtěji se užívají kompozitní plasty, vysoce kvalitní ocel a hliníkové slitiny. „Rostoucí míra využívání sofistikovaných a kompozitních materiálů navíc představuje zvláštní výzvy pro demontáž, opětovné použití a recyklaci vozidel s ukončenou životností. V tomto světle je cílem tohoto návrhu usnadnit přechod automobilového průmyslu na oběhové hospodářství, a to ve všech fázích vozidla – od jeho projektu až po konečné zpracování po ukončení životnosti,“ uvádí se v důvodové zprávě evropského nařízení.
Celkové přínosy evropského návrhu pro životní prostředí se v důvodové zprávě odhadují na roční snížení ekvivalentu CO2 o 12,3 milionu tun v roce 2035 a až 14 milionů tun v roce 2040, což zpráva uvádí jako klíčové pro dekarbonizaci automobilového průmyslu. Úspory emisí CO2 převedené do financí vycházejí podle zprávy na 2,8 miliardy eur.
Odhadované celkové náklady související s dohledem nad systémy rozšířené odpovědnosti výrobce, vymáhání pravidel a úpravu vnitrostátních systémů registrace vozidel činí přibližně 24 milionů eur. Zpráva také předpokládá, že celkové náklady navrhovaného nařízení pro podniky a spotřebitele budou méně než 70 eur na vozidlo uvedené na trh. Očekává se, že cena nového vozu vzroste o necelých 40 eur.
Tereza Čapková
