Rozsah sdílení elektrické energie v Česku zatím není velký, ale vykazuje silný růst. V únoru si aktivní zákazníci a další účastníci sdílení mezi sebou přeposlali 1565 MWh elektřiny. To je skoro polovina z celkem nasdílených 3151 MWh od září loňského roku, kdy je tato novinka k dispozici. Vyplývá to z dat poskytnutých Elektroenergetickým datovým centrem (EDC).
Celkově už EDC eviduje v České republice přes 19 tisíc registrovaných zájemců o sdílení. Patří mezi ně 5197 odběrných míst s výrobou elektřiny (zpravidla se jedná o střešní fotovoltaiku) a 14 138 odběrných míst zájemců o odběr této elektřiny. „Zájemci se sdružují do skupin sdílení, mezi nimiž dominují takzvaní aktivní zákazníci. Následuje 384 bytových domů a 42 energetických společenství,“ vypočítá ředitel EDC Petr Kusý.
„Co se trendu týče, nyní se začátkem jara pozorujeme opětovné zrychlování registrací. Nejvýraznější procentuální nárůst je patrný ve skupině energetických společenství, kterých jsme na konci loňského roku evidovali jednotky a nyní jejich počet překračuje již čtyři desítky. Tato skupina je přitom specifická vysokým počtem sdílejících subjektů a s tím souvisejícím i delším procesem registrace, včetně registrace u ERÚ,“ zmínil Petr Kusý.
Rostoucí zájem lidí o sdílení elektřiny zaznamenávají také dodavatelé energií. Například E.ON Energie přichází se službou E.ON Partner sdílení, která zájemců bezplatně pomůže s administrativou a praktickými radami. Podle průzkumu, který si E.ON nechal zpracovat agenturou Talk Group, vzniká kolem sdílení elektřiny řada mýtů a nejasností.
Mýty a pověry o sdílení
Jedním z těchto mýtů je třeba to, že pro sdílení elektřiny musí mít lidé na svých střechách solární panely. „Je překvapující, že například dvaačtyřicet procent oslovených si myslí, že do sdílení se mohou zapojit jen lidé, kteří vlastí solární panely na střeše svého domu, což je nesmysl,“ upozornil vypočítává místopředseda představenstva společnosti E.ON Energie Jan Zápotočný. V praxi stačí, když jeden člen skupiny sdílení má střešní fotovoltaiku a přebytky elektřiny přeprodává jedné nebo dvěma dalším domácnostem.
Ne vždy to však funguje hladce. Přeposílání přebytečné elektřiny se zatím uplatňuje hlavně v rámci rodiny. V jiných případech může spolupráce ztroskotat na rozdílných představách o ceně sdílené elektřiny. Se spotřebou se navíc účastníci sdílení musejí „trefit“ do patnáctiminutových intervalů, ve kterých chytré elektroměry odběr elektřiny u jednotlivých účastníků sdílení zaznamenávají. Naopak se vyplatí dobíjení elektromobilu či zapnutí pračky v době, kdy svítí slunce a parťák zapojený do sdílení vám může poslat přebytek elektřiny.
Mohlo by vás zajímat
Sdílení energie osobně otestoval zaměstnanec skupiny E.ON Vít Martinásek. S ohledem na nízké využití výkonu solárních panelů v zimním období zatím nasdílel jen jednotky kilowatthodin, ale s příchodem jara očekává, že to bude výrazně více. Je to dáno i tím, že domácnost vybavená fotovoltaikou v případě přebytku přednostně dobíjí baterií a ke sdílení pošle až to, co zůstane.
Navzdory skepsi má sdílení smysl, hlavně s ohledem na klesající výkupní ceny elektřiny ze střešní fotovoltaiky ze strany dodavatelů energií. Ti dnes zpravidla platí za přebytky dodané do sítě jen cenu v řádu stovek korun za megawatthodinu, nebo cenu ze spotového trhu (takže nic moc). V takovém případě vypadá přeprodej přebytku elektřiny sousedovi za oboustranně přijatelnou cenu jako win-win řešení.
