INZERCE

Evropský soud pro lidská práva Foto: Adrian Grycuk

Za špatný řez a zásah do konečníku vysoudil muž odškodnění ve Štrasburku

Za nesprávně vedený řez a podání nálevu do konečníku vysoudil muž na Okresní nemocnici v Třebíči jen 39 tisíc korun. Na závěry českých soudů si stěžoval ve u Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku. Český Ústavní soud loni uvedl, že v takto složité věci nelze nalézt „objektivní pravdu“. Štrasburk muži nyní přiznal 4 000 eur za výjimečné okolnosti, ve kterých český stát porušil Úmluvu. Podle štrasburského soudu šance muže uspět u českého soudu neexistuje. A to ani v případě obnovy řízení před Ústavním soudem. Spravedlnost žádá flexibilitu a zvážení kontextu, uvedl ESLP.

Podle ESLP je situace muže po právní stránce beznadějná. „Stěžovatel skutečně utrpěl porušení práva na ochranu fyzické integrity, což, jak se zdá, významně změnilo kvalitu jeho života,“ uvedl Soud.

„Vzhledem k vnitrostátní právní úpravě platné v rozhodné době se zdá, že neexistuje žádná rozumná vyhlídka na úspěch pro získání přiměřené ,reparace´ na vnitrostátní úrovni, a to i v případě obnovy řízení před Ústavním soudem,“ uvedl ESLP doslova důvody, proč v případu stížnosti Veselý v. ČR rozhodl o porušení Článku 8 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách.

Ani obecné soudy ani český Ústavní soud nenalezly definitivní příčinnou souvislost mezi operací v Třebíči a současnými potížemi muže.

Úplné znění rozsudku v případu Veselý v. ČR ze 28. listopadu 2024 je ZDE.

Nálev do konečníku, pak příčný řez

Odstraněním zakončení části tlustého střeva s podáním nálevu do konečníku a následnou rekonstrukcí zažívacího traktu prošel muž, který byl v roce 2013 hospitalizován v okresní nemocnici v Třebíči s bolestmi břicha. Jednou z možných diagnóz byl zánět výchlipku tlustého střeva. Zpočátku nemocnice zvolila konzervativní způsob léčby. „Avšak dne 11. 12. 2013, po podání nálevu do konečníku, došlo u stěžovatele k prudkému rozvoji bolestí břicha a ještě téhož dne večer byl operován,“ stojí ve faktech v rozhodnutí českého Ústavního soudu.

Operační řez byl nejprve veden v pravém podbřišku s typickým přístupem na apendix. Tento řez však musel být protažen na příčný řez, neboť v průběhu operace byl zjištěn zánět pobřišnice z perforace divertiklu, a proto byla stěžovateli provedena tzv. Hartmannova operace, jež spočívá v odstranění postižené části tlustého střeva (slepé zakončení konečníku a vývod tlustého střeva nástěnnou stomií)“.

Znalci: Postup byl lege artis kromě dvou úkonů

Přestože v roce 2014 byla muži provedena rekonstrukce zažívacího traktu, trpí občasnými křečemi v břiše, komplikacemi při předklonění a nemůže zvedat těžká břemena.

Muž se po okresní nemocnici v Třebíči domáhal za nesprávnou léčbu náhrady škody na zdraví ve výši 745 083 Kč, avšak Okresní soud v Třebíči mu přiznal jen 39 000 korun.

„Na základě znaleckých posudků okresní soud uzavřel, že postup žalované při léčbě žalobce byl lege artis s výjimkou dvou výkonů, a to podání nálevu do konečníku (jenž byl při konzervativní léčbě nevhodný) a prvotně zvoleného přístupu do dutiny břišní řezem v pravém podbřišku (vzhledem k podezření na kombinaci více diagnóz byl tento řez zbytečně zatěžující; řez měl být správně veden ve střední čáře od pupku dolů). Stěžovatel přitom udělil informovaný souhlas pouze k operaci apendixu,“ shrnul případ český Ústavní soud.

Nárok na bolestné spojené s podáním nálevu byl podle soudu promlčen. Neudělení informovaného souhlasu nebylo prokázáno. „Nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění neshledal soud důvodným pro neexistenci příčinné souvislosti mezi vadnými výkony žalované a trvalými následky žalobce,“ stojí ve faktech usnesení českého Ústavního soudu ke zbytečně provedenému řezu.

Operace se nepovedla Ilustrační foto: Pixabay

ÚS: Rozumný závěr a objektivní pravda nejsou možné

Ústavní stížnost muže český Ústavní soud odmítl. Stejně jako obecné soudy neshledal za definitivně prokázanou příčinnou souvislost mezi výkony a zdravotním stavem muže. „Významnou roli při hodnocení těchto otázek hrály zejména znalecké posudky,“ uvedl doslova Ústavní soud.

A posudky příčinnou souvislost nepotvrdily: „Např. podle citovaného znaleckého posudku MUDr. JUDr. Dušana Klose, Ph.D. chybí přijatelná úroveň důkazu dle Evidence Based Medicine, že by podání nálevu mělo za následek další zdravotní komplikace stěžovatele, pro které byl následně operován. Eventuality, jež by v případě nepodání nálevu mohly nastat, bylo možno předvídat pouze s určitou (nepříliš vysokou) mírou pravděpodobnosti. Obdobné závěry (tj. nemožnost rozumnou mírou pravděpodobnosti stanovit, zda jsou následky stěžovatele důsledkem chybného postupu nemocnice) učinil znalec i ve vztahu k chybně provedenému řezu,“ stojí v usnesení Ústavního soudu.

„V takto skutkově komplikované věci ovšem nebylo možno očekávat, že obecné soudy odhalí jakousi ,objektivní pravdu´. S ohledem na provedené dokazování však nelze konstatovat, že by jejich závěry byly s provedenými důkazy v extrémním nesouladu či že by ke skutkově složité a věcně citlivé věci nepřistoupily s řádnou péčí,“ uzavřel případ český Ústavní soud v září 2021.

Úplné znění usnesení Ústavního soudu je zde.

ESLP: Odvolací soud nevyužil diskreční pravomoci

Evropský soud pro lidská práva k tomu ve svém rozhodnutí poznamenal, že „ačkoli vnitrostátní soudy výslovně neodkázaly na článek 8, v tomto případě prokázaly, že došlo k zanedbání lékařské péče a následně k zásahu do fyzické integrity stěžovatele, což volalo po náhradě“.

Jedinou otázkou je její výše, uvedl ESLP s tím, že český soud prvního stupně přiznal muži náhradu ve výši 1 580 EUR a odvolací soud při potvrzení závěrů soudu prvního stupně snížil tuto odměnu na polovinu na 790 eur s tím, že vyšší částku lze přiznat pouze ve výjimečných případech extrémní bolesti.

Vycházel přitom ze stejného znaleckého posudku a z vyhlášky Ministerstva zdravotnictví z roku 2001, která byla mezitím zrušena pro zásadní nepoměr ke škodám utrpěným žalujícími osobami.  „Zdá se, že odvolací soud nevyužil diskreční pravomoci, kterou soudům nižších stupňů přiznal Ústavní soud odchýlit se od vyhlášky a zvýšit odměnu, aby byla přiměřená rozsahu újmy na zdraví žalobce,“ uvedl k tomu Evropský soud pro lidská práva s tím, že přiznaná částka je podstatně nižší než obecně přiznávaná.

Spravedlnost žádá flexibilitu a kontext

„Soud poznamenává, že s ohledem na výjimečné okolnosti již dříve považoval za nezbytné ve vzácných případech přiznat náhradu nemajetkové újmy, i když mu žádný takový nárok nebyl předložen,“ uvedl ESLP s tím, že spravedlnost zahrnuje flexibilitu a zvážení okolností a kontextu.

„V tomto případě má Soud za to, že stěžovatel musel zažít bolest a utrpení, které nemůže být kompenzováno pouze zjištěním Soudu o porušení Úmluvy, a že na případ lze pohlížet jako na odkrývání výjimečných okolností,“ uvedl Soud.

Stěžovatel skutečně utrpěl porušení svého práva na ochranu fyzické integrity, což významně změnilo kvalitu jeho života. Vzhledem k vnitrostátní právní úpravě platné v rozhodné době se zdá, že neexistuje žádná rozumná vyhlídka na úspěch pro získání přiměřené „ reparace“ na vnitrostátní úrovni, a to i v případě obnovy řízení před Ústavním soudem, uvedl Soud.

Z uvedených důvodů přiznal Evropský soud pro lidská práva za porušení Úmluvy částku 4 000 euro za nemajetkovou újmu a 2 500 euro za náklady řízení. 

Irena Válová