Ministrem průmyslu a obchodu je pouhý rok a vzhledem k výsledku voleb už dlouho nebude. Přesto dokázal Lukáš Vlček (STAN) udělat víc, než prosadil jeho předchůdce Jozef Síkela za tři roky. Zařadil se tak mezi nejúspěšnější členy kabinetu premiéra Petra Fialy (ODS).
Když před rokem jmenoval prezident Petr Pavel prvního místopředsedu hnutí STAN Lukáše Vlčka do funkce ministra průmyslu a obchodu, očekávání nebylo vysoké. Mnoho lidí z oborů energetiky a průmyslu pochybovalo, zda bývalý starosta Pacova na Vysočině – tedy „nezkušený venkovan“ – ministerskou funkci zvládne. Jenže podceňovaný Vlček pozitivně překvapil.
Energetická smršť
Heroický výkon předvedl Lukáš Vlček v poslanecké sněmovně, kde prosadil řadu důležitých legislativních změn. Příkladem může být novela energetického zákona, známá jako Lex OZE III. Ta posílila pozici zákazníků na trhu s elektřinou a plynem a otevřela investorům cestu k budování velkých bateriových úložišť energie. Česko tak konečně se čtyřletým zpožděním přijalo evropskou legislativu pro oblasti akumulace a flexibility v energetice.
Dalším příkladem je Lex Plyn, který umožní rychlejší schvalování paroplynových elektráren. Před letními prázdninami prošel také zákon o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie. Ten by měl usnadnit povolování větrných a fotovoltaických elektráren, zejména ve vymezených akceleračních zónách. Lukáš Vlček osobně stál za návrhem, který omezil rozmach investic do pochybné technologie mařičů elektřiny.
Některé legislativní návrhy sice vznikly už za Vlčkova předchůdce Jozefa Síkely, nicméně to byl Vlček, kdo pro ně získal souhlas vlády a parlamentu. Získal pro ně podporu napříč politickým spektrem, mnohé návrhy procházely sněmovnou bez jediného hlasu proti.
Mohlo by vás zajímat
Síkelův protiklad
Pochvalu si Lukáš Vlček zaslouží i za nasazení, se kterým se vrhl do vyjednávání s jihokorejskou společností KHNP. Zvýšil tím pravděpodobnost, že české průmyslové a inženýrské podniky získají důstojný podíl na stavbě nových jaderných bloků v Dukovanech. Stejně tak se – často úspěšně – zapojil do vyjednávání se zahraničními investory o zahájení či rozšíření výroby v Česku.
Výjimečný je svým rozsahem již dokončený závod na výrobu až 1,4 milionu tepelných čerpadel ročně v Plzni. Na konci srpna jej slavnostně uvedl do provozu japonský Panasonic. Toyota Motor Europe oznámila investici 17 miliard korun do továrny v Kolíně. Zaměří se zde na výrobu elektromobilů. Do třetice lze zmínit společnost Aisin Europe Manufacturing Czech, která začne v Písku produkovat elektrické pohonné jednotky pro elektromobily značky BMW. Lukáš Vlček podpořil také investici Českých radiokomunikací do velkého datového centra v Praze-Zbraslavi.
Pracovitý Vlček se účastnil odborných konferencí a setkával se s českými i zahraničními manažery a byznysmeny. Byl tak přímým opakem svého předchůdce ve funkci Jozefa Síkely. Ten se „proslavil“ tím, že se těmto povinnostem spíše vyhýbal. Nerad se účastnil jednání s odborníky, vyhýbal se novinářům a odkládal práci na později. Jak zlí jazykové dodávají, Síkela se stal eurokomisařem i proto, že se ostatní ministři chtěli svého neoblíbeného kolegy zbavit.
Strategie, nebo slohové cvičení?
Ale zpátky k Vlčkovi. Krátce po nástupu představil ambiciózní Hospodářskou strategii státu. Ta si stanovila nelehký cíl – dostat Česko mezi 10 nejbohatších zemí Evropské unie. Vlčkova vizionářské strategie vidí budoucnost v ekonomice založené na udržitelných technologiích, výrobě polovodičů a mikročipů, biotechnologii a farmacii. Otázkou je, zde se tyto plány naplní a zda se nejedná jen o líbivé „slohové cvičení“.
Hůř to dopadlo se státní energetickou koncepcí. Tu už Česko potřebuje jako sůl; stále zůstává v platnosti deset starý dokument, který neodpovídá současné realitě. Nový návrh vznikl ještě za Síkelovy éry, jenže vláda jej loni v červenci neschválila. Zalekla se tehdy vlny odporu poté, co kritici návrh pohanili a nazvali „českým Green Dealem“. Vlček později několikrát uvedl, že upravený návrh energetické koncepce znovu předloží vládě. Avšak dodnes k tomu nedošlo.
Trafiky a strach ze Stanjury
Zdroje z prostředí české energetiky vesměs Vlčka chválí za prosazené změny legislativy a podporu moderní, nízkoemisní energetiky. Kritizují jej za některá personální rozhodnutí. Třeba za to, že na počátku srpna dosadil bývalého blízkého spolupracovníka Jozefa Síkely Petra Doškáře do pozice jednatele firmy NET4GAS Holdings (státem ovládaný vlastník plynárenské společnosti NET4GAS). Kritici totiž namítají, že se jedná o skvěle placenou „trafiku“.
Lidé z oboru moderní energetiky upozorňují na chybějící odvahu Lukáše Vlčka postavit se pochybnému návrhu na individuální kontroly ziskovosti solárních elektráren postavených v letech 2009 a 2010. Tento záměr prosadil loni na podzim ministr financí Zbyněk Stanjura. I když Vlček nebyl z návrhu nijak nadšený, veřejně jej nikdy nekritizoval. Návrh prošel sněmovnou a ztroskotal až letos v létě na tuhém odporu senátorů.
