Iniciativa ReArm Europe si klade za cíl do roku 2030 výrazně posílit evropské obranné kapacity. Podle slovenské europoslankyně Lucie Yar (Renew) však nesmí tlak na rychlé jednání převážit nad transparentností. „Pokud z důvodu rychlého jednání vynecháme kontrolu přidělování finančních prostředků, riskujeme, že lidé budou říkat totéž, co říkali při nákupu vakcín,“ upozorňuje.
Lucia Yar zvolená za stranu Progresivní Slovensko je zpravodajkou stanoviska Rozpočtového výboru k postoji Evropského parlamentu ke strategii vyzbrojení evropského kontinentu. „Nejdůležitější je, že musíme změnit staré myšlení politiků a silně se zaměřit na výrobu v rámci EU,“ prohlásila v rozhovoru pro EU Perspectives.
V návrhu stanoviska se uvádí, že evropské obranné kapacity jsou stále nedostatečné. Jaké hlavní priority chcete v dalším vyjednávání prosadit, aby se investice do obrany skutečně promítly do reality?
Naší prioritou musí být propojení evropského plánování a rozpočtů. Dnes máme 27 národních obranných strategií, ale žádnou společnou evropskou mapu kapacit. Musíme soustředit zdroje do oblastí, kde máme mezery. Ty vidím nejen v automatizovaných obranných systémech, protivzdušné obraně a kybernetické bezpečnosti, ale také v oblasti kognitivní bezpečnosti. Musíme pracovat na tom, aby se Evropané mohli chránit před hoaxy a dezinformacemi z Ruska a dalších nepřátelských zemí.
V současné době utrácíme hodně, ale nekoordinovaně; musíme proto utrácet efektivněji. Obranná politika EU musí fungovat na společných plánech, dobře rozvinutých schopnostech a dobré koordinaci. V současné situaci již symbolické závazky nestačí.
Kontrola půjčených miliard
V textu kritizujete, že Komise pro vytváření nových obranných nástrojů využila článek 122 Smlouvy o fungování EU, čímž de facto vynechala z rozhodování Evropský parlament. Z pohledu rozpočtového výboru – jak posílit demokratickou a finanční kontrolu, aniž by se omezila flexibilita v krizových situacích?
Rychlá reakce v krizi je základem obrany, ale zároveň nemůžeme obejít demokratickou kontrolu. Když investujeme do obrany, mluvíme o miliardách eur, které si většina zemí půjčí a bude splácet po desetiletí za výhodných podmínek. Jelikož se jedná o strategické plánování na příští desetiletí, musíme postupovat nejen společně, ale také transparentně.
Pokud z důvodu rychlého jednání vynecháme kontrolu přidělování finančních prostředků, riskujeme, že lidé budou říkat totéž, co říkali při nákupu vakcín. V nejhorším případě vzniknou podezření, že se zakázky budou zadávat vlivným osobám v EU. Nebo lidé budou pochybovat o tom, zda skutečně utrácíme peníze za technologie a systémy, které naše obrana opravdu potřebuje.
Flexibilita musí být doprovázena důvěrou. Tu lze budovat pouze prostřednictvím demokratické kontroly. Parlament by měl mít přístup k podrobným údajům o rozpočtu a posouzením dopadů. To nám umožní zachovat rychlost rozhodování, ale také důvěru občanů, že peníze neskončí v kapsách přátel politiků.
Mohlo by vás zajímat
Jako zpravodajka rozpočtového výboru se díváte na obranu i skrze efektivitu výdajů a rozpočtovou odpovědnost. Jak najít rovnováhu mezi potřebou zvýšit investice do obrany a nutností udržet fiskální disciplínu v členských státech i v rozpočtu EU?
Evropské investice do obrany by měly být společnými úsporami, nikoli společným dluhem. Měli bychom posílit společné zadávání veřejných zakázek v rámci programu EDIRPA a propojit je s evropským rozpočtem prostřednictvím víceletého plánování. To by snížilo duplicitu a vytvořilo tlak na efektivitu v národních rozpočtech. Zároveň musíme chránit rozpočty na vzdělávání a inovace, protože bez nich nebude nikdo, kdo by obranu řídil.
Podpora obranných kapacit
Návrh zdůrazňuje potřebu rozvoje evropského obranného průmyslu a omezení závislosti na dovozu. Jaké finanční nebo rozpočtové nástroje by podle vás mohly nejlépe podpořit inovace a výrobu v rámci evropského obranného průmyslu (EDTIB)?
V rámci iniciativy Obranná připravenost 2030 hovoříme o rozšíření mandátu Evropské investiční banky. Jsem v kontaktu s viceprezidentem EIB, který se zabývá otázkami obrany. EIB podrobně hovoří o svých prvních pozitivních zkušenostech. Kromě toho se také diskutuje o rozšíření nástroje Defence Equity Facility, který má sloužit soukromým investorům. Původní plán počítá s investicí přibližně 175 milionů eur (4,3 miliardy korun). Usilujeme ale o to, aby byla tato částka více než pětkrát vyšší. Jedná se o proces a změnu mentality v Unii, abychom mohli investovat naše peníze do něčeho společného, jako je například výroba dronů.
Velkou slabinou evropské sedmadvacítky je, že drtivou většinu vojenských systémů dovážíme ze zemí mimo Unii. Měli bychom proto zjednodušit procesy pro domácí společnosti. Uvedu příklad ze Slovenska. V naší zemi působí velké korporace, ale Slovensko má také velké množství malých a středních podniků. Několik z nich jsem navštívila. Vyvíjejí vynikající produkty a schopnosti, které mohou dodávat nejen slovenské armádě, ale také evropským a spojeneckým armádám.
Proces udělování licencí pro plnohodnotnou výrobu, prodej a následný vývoz je však zdlouhavý. To je pro společnosti velká komplikace. Děje se to na národní úrovni a Slovensko není výjimkou. Naše úřady si je „předhazují“ sem a tam, dostávají žádosti od různých stran a neustále se to zdržuje. Změny by měl přinést také „obranný omnibus“, jehož jsem hlavním zpravodajem pro Evropský parlament.
Tento omnibus pravděpodobně nebude jediným programem zaměřeným na zjednodušení legislativy v oblasti obrany. Čím rychleji tento proces postupuje, tím více si země, armády a obranný sektor v jednotlivých zemích uvědomují, co dalšího by se dalo a mělo zlepšit. Nejdůležitější je, že musíme změnit staré myšlení politiků a výrazně se zaměřit na výrobu zde, v rámci Evropské unie. Ano, máme obrovské mezery na trhu s dodávkami základních materiálů, ale můžeme je postupně zaplnit.
Odpovědné investice do obrany
Zpráva upozorňuje, že ESG a finanční pravidla často automaticky vylučují obranné projekty. Jaké úpravy těchto pravidel byste podpořila, aby obranný sektor mohl čerpat investice, aniž by se vzdálil evropským hodnotám a zásadám udržitelnosti?
Musíme přestat vnímat obranu jako protiklad udržitelnosti. Lze ji nastavit tak, aby nemuselo docházet k významným kompromisům v oblasti ochrany klimatu. Ano, některé právní předpisy týkající se chemického průmyslu se přizpůsobí potřebám obrany. Zatím nemohu říci, jak silný bude tlak z obou stran, protože jsme teprve na začátku. Ale již jsem byla na několika schůzkách a slyšeních, kde se vysvětlovaly možnosti, jak najít řešení.
Například by bylo rozumné mít jasná kritéria pro odpovědné investice do obrany – tj. aby obranné projekty byly v souladu s ESG, pokud přispívají k ochraně civilistů, kybernetické bezpečnosti nebo energetické účinnosti armád. Pokud by EIB povolila financování takových projektů, otevřelo by to prostor pro nové technologie, jako je zelená logistika, nízkouhlíkové materiály a inteligentní senzory. Obrana v 21. století již není o tancích, ale o technologiích a odolnosti.
Evropští poslanci také varují před roztříštěností národních projektů a duplicitami ve výdajích. Jak může EU zajistit, aby nové iniciativy jako ReArm EU nebo EDIRPA skutečně doplňovaly národní rozpočty a nevedly ke zbytečnému překrývání?
Evropská unie má pouze omezený počet možností, jak může ovlivnit situaci. Může poskytnout nástroje, financovat školení pro osoby v kontaktních místech, které začnou vyřizovat povolení pro naše firmy v oblasti obrany. Nemá však žádné pravomoci v národních správách a ministerstvech. A už vůbec ne v ozbrojených silách.
Základem pro odpověď na vaši otázku je společné plánování. ReArm EU a EDIRPA musí být koordinovány prostřednictvím jediného rámce, ale tyto mechanismy se také opírají o sdílení informací o potřebách členských států. Jako bývalá novinářka mám ráda nástroje, kde mohu najít všechny informace na jednom místě. V ideálním případě bychom mohli mít jakýsi panel obranných investic, který by ukazoval, kde se projekty nacházejí, kdo je financuje a jaké jsou jejich přínosy. Tím by se zabránilo tomu, aby tři různé fondy podporovaly stejný systém ve třech zemích.
