Celkem 80 procent energie se globálně spotřebovává ve městech. Ta produkují 80 procent světového HDP, ale i emisí uhlíku. To je potřeba změnit. Udržitelná města a cesta k nim musí začít dialogem a spojením veřejného a soukromého sektoru. Norsko začalo měnit infrastrukturu už před patnácti lety. Česko může tyto zkušenosti využít, jak vyplynulo z workshopu The Way of Norway – Udržitelná města, který se uskutečnil za účasti velvyslance Norského království v Praze v Kampusu Hybernská ve čtvrtek 27. dubna 2023. Pořádala ho Asociace pro aplikovaný výzkum v IT (AAVIT).
K přednášejícím mířilo překvapivě velké množství otázek i argumentů. Jak uvedl v úvodu předseda Výboru pro správu majetku Zastupitelstva hl. m. Prahy Martin Benkovič, trend zlepšení kvality života a udržitelnosti se dříve či později dotkne každého. A to zejména v zahuštěných okrajích měst.
Širší souvislosti konceptu udržitelných měst v Norsku představil předseda představenstva norské IT asociace Abeilia a bývalý místostarosta Osla Øystein E. Søreide. Ředitel pořádající Asociace pro aplikovaný výzkum v IT Jaromír Hanzalo o něm řekl, že jde o významný hlas v digitalizaci, který promlouvá, jen když je to důležité.
Podle Øysteina Søreide musíme mobilizovat všechny sdílené síly, abychom vyřešili klimatickou krizi. „Začněme ve městech,“ vyzval. Poté popsal norskou samosprávu: V Oslu žije 1,1 milionu obyvatel, zbytek lidí do 5,5 milionu obyvatel Norska bydlí v oblastech kolem velkých měst. Norsko je rozděleno na 14 krajů a dále na 350 obcí. Regiony mohou vytvářet vlastní cíle, centrální vláda jim je nevnucuje. Co se týče konceptu „Smart Cities“, jde podle jeho slov většinou o iniciativy místní a jejich úspěch pramení z komunální úrovně nebo alespoň spolupráce. Jak příklad uvedl Smart Cities Road Map.
Matka všech výzev a zelená a digitransformace
Vláda je lídrem v elektromobilitě, kde infrastrukturu připravuje a organizuje už patnáct let a podporuje nákup automobilů. Ve srovnání s USA stojí v Norsku Tesla polovinu a je to běžné rodinné auto. Počet e-aut už překonal počet aut na fosilní paliva a e-auta jsou v Norsku lukrativním segmentem trhu.
Podle Øysteina Søreide je klimatická změna a emise CO2 „matka všech výzev“ stejně jako demografické změny v Norsku. V současnosti platí čtyři poplatníci jednoho důchodce, ale v roce 2060 se poměr změní na 2:2. V Norsku dále činí 20 procent HDP produkce ropy a 60 procent HDP vytváří veřejný sektor. To všechno představuje potenciální změny, k nimž bude muset dojít. Takovou změnou je zelená a digitální transformace.
Příkladem je město Stavanger, které používá senzorové technologie na sledování teploty, autonomní autobusy nebo drony pro služby pohotovosti. „Z udržitelnosti lze mít zisk, když se spojí veřejný a soukromý sektor. Není třeba, aby veřejný sektor objevoval Ameriku, naopak je třeba, aby spolupracoval se soukromým,“ doporučuje Øysteina Søreide s tím, že ne vždy se to v Norsku tak dělo.
Musíme začít ve městech
To potvrzuje i další udržitelně on-line přednášející, vedoucí útvaru Smart Cities z města Trondheim, Øyvind S. Tanum. Podle něho jsou zkušenosti dobré i horší, říká a pak pro všechny definuje základní cíl udržitelného rozvoje: Vytváření hodnoty. A spojením města a podniků vzniká hodnota. V roce 2019 získalo město v programu Horizont 30 milionů eur a stalo se hlavním městem evropské inovace.
Trondheim je třetí největší město v Norsku, má 210 000 obyvatel a každý sedmý v produktivním věku je zaměstnaný ve výzkumu a vývoji. Trondheim je hlavní technologické město Norska. Spolupracuje s největší norskou výzkumnou organizací SINTEF. Zástupci města se obrací na výzkumníky s problémy a ti navrhují jejich řešení.
„Jsem přesvědčen, že abychom vyřešili globální výzvy, musíme začít městy,“ uvedl Tanum, podle kterého je jednou z výzev propojení globální a lokální komunikace. je podle něj třeba zmapovat aktivity ve městě pro lepší pochopení indikátorů výkonnosti pro další rozvoj. Jsou to soubory dat a poznatků. Jak měřit udržitelnost? „Spojili jsme se se statistickým úřadem a zpracovali taxonomii, která má normativní prvek,“ říká. Poté přidává příklad. „Výzkumníci si všimli, že v 70% měst dochází k únikům vody do půdy. Vznikl projekt výměny 60 tisíc vodoměrů. Jsou to velké příležitosti pro podniky,“ dodává Øyvind S. Tanum.
Jako další příklad smart města předvádí sousedské budovy, které si navzájem prodávají energii. Součástí jsou i elektroauta, kde je takto využívána energie z jejich baterií. Je třeba mnoho inovací, ale ty potřebujete i s ohledem na regulace a na vládu, dodává.
Narazili na odpor, další výzvy a pohled na Ukrajinu
Na dotaz z pléna, jak je možné, že v Norsku obce a města samy takto fungují, když mají autonomii a proces není centrálně řízen, Øyvind Tanum, odpověděl: Když jsme začínali, narazili jsme na odpor. Pak si to ale obce i firmy uvědomily. Pomohl indikátor udržitelnosti.
K dotazu, jak zvládnout měnící se znalosti, aby třecí plochy byly co nejmenší, pak uvedl: Zapojit různé účastníky, firmy akademiky. Získat různé druhy pohledů
Na výzvu ředitele Asociace pro aplikovaný výzkum v IT Jaromíra Hanzala, aby promluvil o infrastruktuře pro elektromobilitu uvedl, že elektromobilitu v Norsku začali politici řešit velmi brzy. Z počáteční stovky nabíjecích míst začaly stanice zakládat samy firmy, rozjíždět sdílená auta.
Dnes je 80 procent nově prodávaných vozů na elektřinu. Lidé přijdou domů z práce a začnou nabíjet. To znamená, že musí být stabilní elektrická soustava. „Je to výzva, na které pracujeme,“ dodal Tanum.
Jak vyplynulo z diskuse, při budování nových sídel nebo při obnově měst je třeba s takovou budoucností počítat. „Řada ukrajinských měst se při obnově snaží být chytřejší a udržitelnější. Doporučuji podívat se na Ukrajinu,“ podotkl k tomu Jaromír Hanzal.
Jako ekosystém příležitostí nazvala mobilitu ve městě partnerka Beta Mobility Laura Herzig, podle které bude nová mobilita dynamická, nikoli statická, optimalizující a s nulovými emisemi.
Je třeba změnit společnost prostřednictvím kol
Laura Herzig poté přítomným ukázala obrázek gum na elektrokolo, na kterých je možné jezdit i v zimě či elektroskútr, který je současně pluhem. Jsou to výsledky různých pohledů start-upů, z nichž některé uspějí, jiné nikoli, ale zasluhují podporu a pozornost.
Jedním z těch úspěšných je podnik Whee!, který se zabývá mikromobilitou. S nápadem přišla designérka a zakladatelka Kari Anne Solfjeld Eid, když své tři děti v Oslo vozila do školy na kole. Nákladní kolo pro rodiče a děti bylo záhy na světě. „Auta jsou neskutečně neúčinná,“ říká s ohledem na množství plastů a energie potřebné k výrobě auta Kari Anne, která na udržitelném řešení pracuje od roku 2017. Uznává však, že lidé nejsou zkušení cyklisté, mají málo času a potřeby domácností jsou různé. Lidé se nechtějí zabývat servisem, nemají dovednosti. Koupit si elektrokolo stojí 6000 euro a na to také každý nemá.
Proto vznikla aplikace na půjčování elektrokol. Za měsíční poplatek 160 euro je zajištěn i servis nebo problémy s krádeží. Podnik začínal s 213 zákazníky, nyní jich má více než 250, přičemž 60 procent jsou ženy a 80 procent užívá kolo denně. „Je potenciál, aby kola změnila společnost. Je třeba změnit celé paradigma,“ vyzývá Kari Anne.
Index kvality života v obcích začaly užívat banky
Závěr pak patřil konzultantovi pro Deloitte Filipu Neterdovi, který představil „Obce v datech“. Jde o aplikaci, která měří spokojenost se životem v jednotlivých obcích a městech v ČR z hlediska zdraví, čistého vzduchu, pracovních příležitostí, vzdělání či možností zapojení do společnosti či kultury. Také „Obce v datech“ se neobejdou bez technologií a digitalizace. Aplikace srovnává pomocí AI kvalitu života ve 206 městech a obcích.
Kdykoli jsou výsledky publikovány, rozproudí se diskuse, nesouhlasy či souhlasy. Podle Filipa Neterdy je třeba, aby se lidé obraceli na stát, aby jim pomohl zlepšit jejich prostředí. Soukromý sektor už výsledky začal využívat.
Irena Válová
