Dobrá zpráva pro všechny nemocnice: VZP jim uhradí nadprodukci péče, a pokud dané zařízení poskytuje i centrovou léčbu, nebude se na ni nově vztahovat žádná limitace. Navýšení úhrad navíc čeká nemocnice, které poskytují péči v odlehlých oblastech. Podpořena má být více také primární, domácí a paliativní péče. Celkem tak chce největší česká zdravotní pojišťovna rozdělit navíc 1,8 miliardy, s dalšími třemi miliardami nad rámec dohodovacího řízení pak počítá pro příští rok.
„Rezervy, kterými v současnosti disponujeme na rezervním fondu (16 miliard, pozn. red.), se nám zdají jako dostatečné pro zajištění stability do budoucna. Zároveň ekonomická situace generuje pozitivní hospodářský výsledek, který je možno využít pro realizaci dlouhodobě připravovaných projektů směřujících investice do rozvoje českého zdravotnictví, jeho největších problémů a zkvalitnění i dostupnosti zdravotních služeb,“ uvádí ředitel VZP Zdeněk Kabátek.
Finance přitom budou navýšeny nad rámec letošní úhradové vyhlášky, ale v rámci zdravotně pojistného plánu. VZP chce prostředky směřovat do čtyř oblastí: na dostupnosti péče v odlehlých oblastech, zohlednění vykázané péče, centrovou léčbu a rozvojové projekty například v oblasti primární, domácí či paliativní péče.
Co se týče podpory dostupnosti péče, vytvořila pojišťovna speciální úhradový mechanizmus pro nemocnice v hůře dostupných oblastech. Ten spočívá ve vyšší úhradě hospitalizační složky s koeficientem navýšení 1,2, dále zrušení limitace na ambulantní péči, zavedení úhrady za urgentní příjem (fixní složka ve výši tři miliony korun plus variabilní část) a navýšení kapacit následné péče.
„Poskytovatelé hospitalizační péče se často nacházejí v oblasti, kde z hlediska demografie, počtu obyvatel a počtu případů není možné, aby poskytovatel na základní standardní úhradě stanovené v rámci úhradové vyhlášky zajistil ekonomiku provozu, udržel personál a zajistil poskytování péče. Na základě podrobné analýzy dojezdů a dalších faktorů jsme po celé republice identifikovali spádové regiony z hlediska dostupnosti čtyř základních oborů v hospitalizační péči. Definovali jsme oblasti, kde bychom se v případě, že by některý z poskytovatelů přestal péči poskytovat, dostali do situace, že by pacienti museli z regionu vyjíždět a uplatnit poptávku po péči jinde, takže bychom se dostali na hranu toho, že by neměli zajištěnu dostupnou péči,“ vysvětluje náměstek David Šmehlík.
Jde například o oblast Jižní Moravy – Znojma a Nového Města na Moravě, v poslední době řešeného Rumburku či Jesenicka. „Není to výsledek toho, že by tyto nemocnice a priori špatně hospodařily – mohu říct, že nemocnice v Jeseníku je ekonomicky velmi efektivní, ale ekonomický rozpor vzniká tím, že nejste v tomto odlehlém regionu z pohledu geografie a demografie schopni docílit počtu výkonů potřebného k dostatečnému výnosu pokrývajícímu fixní náklady, které nemocnice generuje, ať už je tam více či méně pacientů,“ uvádí Aleš Herman, generální ředitel společnosti Agel, pod kterou spadá i „odlehlá“ nemocnice v Jeseníku. Jako příklad Herman uvádí, že ročně se v jesenické nemocnici uskuteční 300 porodů, fixní náklady jsou ale stejné, jako kdyby jich tam bylo 500 – čemuž ale neodpovídají úhrady. „Musím plátcům poděkovat, protože zohlednili zvláštnost těchto regionů. Kdyby se chovali zcela ekonomicky, tak by lidé v Jeseníku zůstali bez nemocnice, což je nemožné –musí mít nárok na porodnickou, traumatologickou, chirurgickou i interní péči,“ dodává Herman.
Dostupnost VZP podporuje také na úrovni primární péče, kde jsou praktici pro děti i dospělé bonifikováni za délku ordinačních hodin i péči v odlehlých regionech (více jsme psali zde). Bonifikaci za dostupnost poskytuje pojišťovna také zubním lékařům.
Už žádní neodléčení pacienti
Další oblastí, kam budou směřovány navýšené prostředky a kterou jistě ocení všechny nemocnice, je zohlednění vykázané péče, která byla pacientům poskytnuta. „Bavíme se o takzvané nadprodukci, tedy péči, která byla poskytnuta nad rámec pravidel,“ vysvětluje náměstek Šmehlík. Zohledněna tak bude hospitalizační složka u nemocnic, které měly poměr casemix v referenčním období vyšší než jedna, tedy nad sto procent, dále bude zajištěna plná úhrada vykázané ambulantní péče, a to bez limitací, a regulace se nebude uplatňovat ani na vyžádanou péči, předepsané léky či zdravotnické prostředky. Vedle toho budou zohledněny individuální složky úhrady například na kardioprogramy či centra.
Právě centrová péče celkově přitom dostane navýšený rozpočet tak, že nebude limitována a navíc se navýší její kapacity. „Přistoupili jsme ke zvýšení rozpočtu na přípravky používané ve specializovaných centrech, ať už v nemocnicích nebo ambulancích, a to nad rámec úhradové vyhlášky. Současně pokračujeme v aktivní lékové politice, snažíme se tedy snižovat ceny léčivých přípravků. Další oblastí je rozšiřování kapacit specializovaných center, což se týká oblastí, jako je revmatoidní artritida, kde s rozšířením úhrady současné kapacity nestačí. Chceme tedy, aby více lékařů a zdravotníků na úrovni jednotlivých poskytovatelů péči zajišťovalo, a v případech, kdy to nestačí, dochází k rozšiřování sítě a vstupu nových poskytovatelů,“ načrtává Šmehlík.
Tyto kroky velmi oceňuje například pražská VFN, která je druhou největší českou nemocnicí a vůbec největším poskytovatelem superspecializované péče, jež tvoří skoro pětinu péče poskytované ve VFN. Jen na centrovou péči tak nemocnice čerpá od pojišťoven 2,3 miliardy, z toho 60 procent od VZP. „To, že jsme se domluvili, že za jasných podmínek a indikací bude péče hrazená a tedy dostupná pro pacienty, je extrémně dobrá zpráva. Personál nebude omezován červenými čarami a nebudou tam směrná čísla, přes která nesmíme léčit. Správně indikovaný pacient léčbu dostane,“ kvituje kroky ředitel VFN David Feltl.
Jak už bylo zmíněno, navyšuje se také rozpočet na individuální složky úhrady, tedy na robotickou chirurgii, kardioprogramy či přístrojovou techniku. Aktualizuje se i úhrada balíčků v jednodenní péči, artroskopii, očním lékařství či gynekologii.
Finance si napůl rozdělí nemocnice s ambulancemi
Poslední oblastí, na kterou se nyní VZP zaměřuje, jsou rozvojové programy. K těm patří páteřní síť nemocnic se specializovanými rozvojovými programy, které standardní úhradové nastavení neošetřuje. Proto pojišťovna pracuje na úhradových mechanizmech, které zajistí adekvátní ohodnocení. „Může se to týkat transplantací, epilepsie, nezralých novorozenců a tak dále,“ načrtává David Šmehlík.
Tento krok se týká i zmíněné VFN. „Domluvili jsme si rozvojové oblasti, kde koncentrujeme nejtěžší a nejkomplikovanější péči z celé republiky a kde nám to nákladově nevychází – ať jsou to extrémně nezralí novorozenci, některé unikátní výkony čelistní chirurgie, operace vrozených vad močového ústrojí u dětí, mimotělní oběh, mechanická srdeční podpora a mohl bych jmenovat další,“ doplňuje David Feltl s tím, že i zde odpadá nutnost řešit to, jestli už některý pacient není za červenou čárou. „Dopad na jednu naši velkou, specializovanou nemocnici je markantní,“ dodává k opatřením Feltl.
V rámci rozvojových programů se pak VZP zaměřuje i na dětské a dospělé praktiky v souvislosti s reformou primární péče a posilování jejich role, vedle toho pro ně zavedla tři bonifikační programy zaměřené na kvalitu péče v oblasti diabetu, hypertenze a obezity. Pozornost je v rámci rozvoje věnována také paliativní a domácí péči. „Tvoříme bonifikační úhradová schémata a nové výkony, které lépe naplňují specifické potřeby našich klientů i poskytovatelů. Investujeme do rozšiřování kapacit sítě a do toho, abychom stávající poskytovatele správně ohodnotili, aby péči poskytovali v dostatečném rozsahu a kvalitě,“ dodává Šmehlík.
Kolik chce VZP na jednotlivé oblasti uvolnit? Letos má jít 800 milionů do nemocnic, 120 milionů je směřováno na zajištění místní a časové dostupnosti a 900 milionů půjde do ambulancí a domácí péče. V příštím roce by pak na tyto oblasti mělo jít dohromady kolem tří miliard korun.
Cílená úhrada, ne plošné rozpouštění rezerv
VZP však nadále pevně stojí proti úsilí odborů, profesních komor či AČMN rozpustit pro příští rok 25 miliard z rezerv zdravotních pojišťoven. „Jsem velkým nepřítelem plošného zkonzumování rezerv, které byly v poslední době vytvořeny. Jediné, co by tak bylo dosaženo, je destabilizace systému – každý správný hospodář musí myslet na to, že do budoucna musí disponovat určitou rezervou, aby mohl reagovat na výkyv. Zažili jsme to v letech 2011 a 2012. Rezervy vytváříme proto, aby smluvní partneři při jakémkoliv zakolísání systému veřejného zdravotního pojištění měli jistotu, že bude poskytnutá péče uhrazena,“ zdůrazňuje Zdeněk Kabátek. V tuto chvíli má přitom VZP finanční rezervy na zajištění 20 dnů péče.
A i když se pro rozpuštění rezerv často argumentuje tristní situací nemocnic, ani někteří jejich ředitelé o tyto kroky nestojí. „Máte-li odpovědnost za nějakou instituci, patrně cílíte odpovědnost dál než na jeden rok. Tyto rezervy nevznikly za rok, ale za nějaké období. Jestliže dojde k jednorázovému snížení rezerv a posílení systému o tak vysokou částku, jako je 25 miliard, pro příští rok, ptám se, co se stane rok poté? Ekonomika roste, ale určitě nenaroste o sto procent – jestliže z roku na rok je v systému zhruba o 20 miliard navíc, plus pro příští rok oněch 25, nemůže to být v roce 2021 plus 45 miliard navíc – oněch 25 by tam chybělo. 25 miliard nastaví nějaká hodnotová očekávání jak na straně personálních, tak léčebných výdajů, a tato očekávání bychom museli výrazně snížit v roce následujícím. Je tu ale prostor pro cílené placení výkonů, projektů či péče. Nemocnice, které nyní odvedou více lepší péče, to na svém rozpočtu poznají. Půjde však o výnos za práci, ne o plošné navýšení,“ kvituje postup VZP Aleš Herman.
Michaela Koubová
Text je převzat ze serveru Zdravotnický deník, který patří do portfolia vydavatelství Media Network, které vydává i Ekonomický deník.
