Evropský herní průmysl bije na poplach. Obává se, že plánované omezení digitálního trhu negativně dopadne na podnikání většiny firem v odvětví. „Evropská komise zachází s měnami ve hrách, jako by se jednalo o virtuální měny podobné bitcoinu,“ kritizuje v rozhovoru s EU Perspectives výkonný ředitel Evropské federace vývojářů her (EGDF) Jari-Pekka Kaleva.
Nařízení o digitální spravedlnosti (DFA), které nyní chystá Evropská komise, má posílit ochranu nezletilých a zlepšit transparentnost digitálních produktů. To zahrnuje i způsoby, jak se hráčům videoher nabízejí virtuální měny a další nákupy. Chystaná pravidla kladou mnohem větší nároky na vývojáře.
Návrh DFA, aby hry zobrazovaly vedle virtuálních měn také jejich ekvivalenty v reálné měně, vyvolal kritiku jak ze strany velkých studií, jako je Supercell, tak i menších vývojářů. Znamená to komplikaci pro členy EGDF?
Naší hlavní obavou je, že Evropská komise zachází s měnami ve hrách, jako by se jednalo o virtuální měny podobné bitcoinu. Tvrdíme, že měny ve hrách – jako mince a diamanty – jsou pouze obsahem hry, nic víc. Může to znít jako malý rozdíl, ale zcela by to změnilo fungování her.
Z pohledu hráče je myšlenka zobrazovat reálnou peněžní hodnotu herních předmětů zavádějící. Hráči by si mohli myslet, že herní měna má skutečnou finanční hodnotu nebo že ji lze vyměnit za peníze, což není pravda. Vedlo by to také k lavině vyskakovacích oken a žádostí o schválení pokaždé, když hráč použije herní měnu. To by mohlo vést k podobné frustraci, jakou vyvolávají bannery s cookies, a zkazit herní zážitek.
Mnoho rodičů také dává dětem peníze, které mohou utratit za hry. Řekněme, že jim dávají dvě eura týdně, které mohou vyměnit za herní měnu, jako jsou diamanty nebo zlaté mince. Děti se mohou rozhodnout, jak je ve hře utratí. Kdyby se však jednalo o peněžní hodnotu, rodiče by museli schvalovat každý nákup jménem svých dětí. Současný systém funguje velmi dobře pro hráče i pro podnikání. Existují herní obchody, kde lze tyto měny nakupovat. Právě tam dochází k peněžním transakcím.
Mohlo by vás zajímat
Ohrožení evropského trhu
Co by nová pravidla znamenala pro herní studia v Evropě?
Donutila by vývojáře vytvořit zcela odlišnou verzi hry pro evropské trhy. Pro malá a střední studia by to znamenalo velkou zátěž. EU je náš domácí trh. Pokud evropská studia nemohou zde svobodně hry vyvíjet, je pro ně mnohem těžší konkurovat na globální úrovni. Vývojáři v USA, Číně nebo Japonsku mají na svých domácích trzích přirozenou výhodu, jako je tomu všude jinde. Pokud nebudeme moci vytvářet hry pro domácí trh, bude pro evropské společnosti mnohem těžší uspět na globálních trzích, což by výrazně poškodilo naši konkurenceschopnost.
DFA se snaží chránit nezletilé osoby, které hrají online videohry. Kde vidíte příležitosti pro spolupráci s regulačními orgány EU?
Odvětví videoher bere ochranu nezletilých velmi vážně. Již 20 let provozujeme evropský systém hodnocení věku PEGI, který se zabývá právě takovými otázkami. Například tím, jaký obsah je vhodný pro nezletilé. Náš přístup byl vždy mnohem odpovědnější, než je pouhé „18 nebo ne“. Jde o to, jaký obsah je vhodný pro děti různého věku.
Rodiče mají mít možnost sami rozhodovat o tom, jaký obsah je pro jejich děti vhodný. Někdy je dítěti 11 a půl a rodič může rozhodnout, že hra doporučená pro 12leté děti je v pořádku. Rozhodně potřebujeme pokyny a podporu, abychom rodičům pomohli činit tato rozhodnutí a naučili děti, jak vyrůstat v digitálním světě.
V rámci tohoto regulačního rámce rádi prozkoumáme, kde může dojít k aktualizacím. V kodexu PEGI již máme řadu požadavků, které jsme zařadili do konzultací s Komisí. Například transparentnost loot boxů (virtuální balíček ve videohrách, který obsahuje náhodný výběr virtuálních předmětů, jako jsou zbraně, skiny nebo postavy) a jejich pravděpodobnosti. To již vyžaduje kodex chování PEGI.
Rádi bychom, aby tento kodex evropské spotřebitelské právo skutečně uznalo. V současné době například Apple a Steam nepoužívají evropské věkové hodnocení. Z našeho pohledu nejde pouze o ochranu nezletilých, i když to je hlavní problém. Jde také o evropskou digitální suverenitu. Pokud jde o rozhodnutí o tom, jaký obsah je vhodný pro evropské nezletilé, musí se učinit v Evropě. Proto by všechny platformy měly dodržovat evropské normy společné regulace pro obsah vhodný pro daný věk.
Spravedlivý přístup pro všechny
Domníváte se, že by navrhovaná pravidla mohla vývojářská studia přimět k přesunu mimo EU?
Ne nutně kvůli samotným pravidlům, ale kvůli způsobu jejich prosazování. To nás v současné době trochu znepokojuje. Současné prosazování regulace se zaměřuje spíš na společnosti se sídlem v EU. Pokud nemáte žádné pobočky v EU, máte pocit, že se vám pravděpodobně podaří vyhnout donucovacím opatřením. Samozřejmě chápeme, že by to mělo být spravedlivé pro všechny. Musíme požadovat přísné prosazování existujících pravidel pro spotřebitele, která jsou velmi cenná pro řešení většiny problémů.
Dalším způsobem, jakým mohou tato pravidla poškodit konkurenceschopnost, je to, že urychlují regulační fragmentaci globálních trhů. Pokud máte velké studio, máte právní zdroje k monitorování vývoje regulace ve 180 zemích. Pokud jste malý nebo střední podnik, tyto zdroje nemáte. Musíte je někde získat, což vyžaduje větší počáteční investice od investorů. Z pohledu společností i investorů to vytváří zbytečnou nejistotu. Jaká je budoucnost evropského regulačního rámce? Jaké výhody můžeme získat?
Mohou nová pravidla ovlivnit vývoj bezplatných her nebo donutit firmy přehodnotit tento model?
To je doslova otázka za milion eur. Záleží samozřejmě na tom, o jaké omezení se jedná. Ale pro evropský trh byste museli hry přepracovat. Pak byste možná přišli s nějakými alternativními způsoby, jak to udělat, ale určitě by to bylo úplně jiné než na americkém, japonském nebo jihokorejském trhu. A pak se nabízí otázka: Stojí to za to? Pokud dvě třetiny vašich příjmů pocházejí z těchto trhů, opravdu chcete investovat do vytvoření něčeho úplně jiného pro EU?
Někteří vývojáři tvrdí, že odpovědná samoregulace by mohla dosáhnout mnoha cílů DFA. Jaký přístup byste podpořil?
Společnou regulaci pocházející od firem považujeme za nejlepší cestu vpřed pro odvětví, jako je herní průmysl, který se velmi rychle mění. Je dostatečně pružná, aby bylo možné najít praktické způsoby, jak změny implementovat, a to v souladu s pokyny Komise. V této souvislosti doufáme, že Komise začlení současný systém této formy regulace do spotřebitelského práva, aby se na něj vztahoval každý subjekt působící na evropském jednotném digitálním trhu.
Systém PEGI například sdružuje národní orgány odpovědné za prosazování předpisů v oblasti médií a herního vzdělávání, společnosti z evropského a globálního herního průmyslu, včetně významných platforem jako Sony a Nintendo, stejně jako vývojářská studia a zástupce evropské federace herních vývojářů. Společně s akademickými odborníky a zástupci členských států se systém zabývá tím, jak řešit nové výzvy v tomto odvětví. Věková klasifikace je nejviditelnější částí systému, ale stejně důležitý je i základní kodex chování.
Nedílnou součástí PEGI jsou mechanismy pro podávání stížností a vymáhání práva. Společnosti, které nedodržují předpisy, už dostaly pokuty. Ratingový systém PEGI působí v 35 zemích a má vlastní správní orgány a různé výbory.
To je to, co rozumíme pod pojmem společná regulace, nikoli samoregulace. Členské státy mají v systému zastoupení. Kromě toho existují další závazky odvětví, které se postupně začlení do rámce PEGI.
