Vláda a někteří vládní poslanci a senátoři z dopravních výborů označují vybudování vysokorychlostních tratí (VRT) a rozvoj kvalitní dálniční sítě jako svou prioritu. Část lze postavit z fondů Evropské unie, část z národních zdrojů, hodně se také mluví o PPP projektech. Otázka je, zda je tento model u nás realizovatelný. „Obecně lze říci, že neexistuje důvod, proč by realizovatelný nebyl,“ reaguje náměstkyně pro řízení sekce ekonomické a infrastrukturní Lenka Hlubučková z Ministerstva dopravy.
Takže se u nás budou stavět dálnice či železnice s pomocí soukromých investorů?
Formou PPP a koncesních modelů je realizovaná výstavba podobných projektů i v jiných státech EU. Základním předpokladem pro úspěšné zapojení soukromého partnera je nalézt jeho vhodnou přidanou hodnotu pro projekt. Zdůrazňuji, že by nemělo jít jen o způsob jak přenést finanční zátěž do budoucna. Soukromý partner by měl přinést dlouhodobé know-how zahrnující nejen výstavbu, ale i údržbu projektu.
U nás dřív panovalo u PPP projektů nadšení, teď je přístup k nim spíše vlažný….
Je potřeba rovněž vzít v úvahu, že kromě čistě technických a finančních záležitostí se u projektu této velikosti musí brát v úvahu i jejich přijetí společností. To je samozřejmě vždy jednodušší v zemích jako Francie nebo Velká Británie, kde se již dnes jedná o standardní součást rozvojových plánů vlád.
To platí spíš v případě u silnic, ale jak je to u železnic?
V případě železnic je situace trochu komplikovanější než na silniční síti, neboť projekty zahrnují i liniové prvky jako je napájení nebo zabezpečení tratí. Z příkladu Francie bych uvedla dvě konkrétní pojetí PPP. Prvním z nich je to, co si většina lidí pod projektem PPP představuje. Tj. klasická výstavba – soukromý partner se zavázal realizovat výstavbu a provoz více než 600 km vysokorychlostních tratí. Výstavbu v termínu realizoval a nyní probíhá období provozu.
Druhým typem projektu je montáž zabezpečovacího zařízení ETCS, což je mimochodem velké téma i u nás. Projekt PPP pak představuje montáž a údržbu zabezpečovacího systému na francouzských tratích plošně. V obou případech je soukromý partner odpovědný za výstavbu, montáž a provoz zařízení resp. infrastruktury. Stát si pak ponechal činnost řízení provozu na tratích.
Jak vlastně vypadá celý ten proces, na jehož konci staví českou dálnici soukromý investor?
Jedná se především o potřebu řádně sladit dokončení investorské přípravy a samotného soutěžního procesu, který je z podstaty delší než u klasického způsobu zadávání výstavbových prací. Obvykle v předstihu před zahájením realizace samotné soutěže je třeba vybrat poradenské konsorcium, právníci, finančníci, technici, které pak pomáhá zadavateli, Ministerstvu dopravy, realizovat jednotlivé kroky v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek. Probíhá tzv. kvalifikační kolo, kdy se může hlásit neomezený okruh dodavatelů, z nich jsou potom vybrána čtyři nejlepší konsorcia, která postupují do vyjednávací fáze, jako vhodná se ukázala forma řízení se soutěžním dialogem. V soutěžním dialogu se pak dojednávají jednotlivé smluvní podmínky, po ukončení fáze soutěžního dialogu následuje příprava a podání nabídek, jejich vyhodnocení.
A tím celý proces končí?
Po souhlasu vlády a poslanecké sněmovny lze přistoupit k uzavření smlouvy. Po uzavření smlouvy se pak ještě přistupuje ke kroku tzv. finančního uzavření, kdy je zesmluvněna a zafixována konečná podoba financování projektu.
Předpokládám správně, že ŘSD si k tomuto procesu vybere nějakou poradenskou firmu? Jak vypadá takové výběrové řízení, resp. jaká jsou kvalifikační a hodnotící kritéria pro výběr poradenské firmy?
Role ŘSD je v tomto případě pouze v dokončení investorské přípravy. V případě D4 si najímalo poradenskou firmu Ministerstvo dopravy. Z hlediska kritérií pro výběr poradce jde především o zkušenosti společností a jejich odborníků s obdobným typem projektů, hodnotíme nejenom cenu, ale právě i kvalitu zapojeného týmu osob.
Máte nějaké analýzy, že by soukromí investoři měli zájem se zapojit do PPP? Jaké jsou zkušenosti v zahraničí, resp. v Evropě?
Tady se vracím k vaší první otázce, zda je PPP u nás realizovatelné. A stejně jako platí, že když to jde jinde v EU, není důvod aby to nešlo u nás, tak lze i říct, že zájem velkých investičních skupin odpovídá celoevropskému zájmu o vstup do těchto projektů. Při vhodné distribuci rizik se totiž jedná pro oboustranně výhodnou spolupráci.
A kdo přesně tedy má o investice tohoto typu zájem?
Finanční skupiny mohou do přiměřeně rizikových projektů vložit poměrně velké finanční prostředky s nižším, avšak celkem jistým dlouhodobým výnosem. Je to extrémně zajímavé např. pro správce zejména penzijních fondů, ale i bank. Hlavním úkolem a podmínkou atraktivity projektů je tedy správné rozložení rizik, aby každý se subjektů, stát, soukromý partner, nesl jen ta rizika, která je v rozumné míře schopen ovlivnit.
Petr Vrabec
