„V České republice jsme se dostali do zvláštní situace, kdy měníme systém, který je v majetku státu a není ještě na hranici své životnosti, za technologicky zcela odlišný systém a ten starý necháme ve skladu,” říká člen prezidia Sdružení pro dopravní telematiku. Domnívá se, že by bylo ekonomicky výhodnější, kdyby stát místo technologicky neutrálního tendru na nový mýtný systém, ve kterém vybral odlišnou technologii, než v současné době provozuje, spíše vysoutěžil nového technického provozovatele na současný mikrovlnný systém, který by se o provoz systému staral, případně si provoz systému zajistil vlastními silami, což je současný trend v mnoha evropských zemích. V případě satelitní technologie nemá stát navíc podle něj pod kontrolou část lokalizace, tj. využívání systému GPS pro určení polohy vozidla, na základě které je identifikována mýtná povinnost a její výše. O tom, zda zůstane v platnosti smlouva s konsorciem CzechToll/SkyToll či se může otevřít návrat k využití mikrovlnné technologie jsme psali v textu Rozsudek pootevírá státu dveře k levnějšímu výběru mýta
Dá se říci, která technologie pro výběr mýta je modernější a technologicky perspektivnější? Zda mikrovlnná či satelitní? Jaké jsou výhody a nevýhody obou technologií?
Každá technologie, využívaná k výkonovém zpoplatnění dopravní infrastruktury, má své výhody i nevýhody.
Mikrovlnná technologie vyžaduje vybudování fixní infrastruktury na zpoplatněné komunikaci, tj. výstavbu a provoz mýtných portálů na každém zpoplatněném úseku a zajištění konektivity těchto portálů s centrálním systémem. Rozšíření o další zpoplatněné úseky znamená výstavbu dalších mýtných portálů. Pokud bychom chtěli na mikrovlnné technologii budovat vyšší služby dopravní telematiky, pak bychom byli omezeni pouze místy mýtných portálů, což omezuje flexibilitu. Na druhou stranu mikrovlnný systém využívá velmi jednoduché a levné palubní jednotky, které jsou napájeny z baterií s životností několika let a nevyžadují stálý zdroj napájení. Prakticky veškerá inteligence tohoto systému je tak v technologii, která je umístěna na dopravní infrastruktuře, a rovněž v centrálních systémech.
Satelitní technologie nevyžaduje vybudování rozsáhlé infrastruktury na zpoplatněné komunikaci, neboť pro určení mýtné povinnosti a její výše se využívá určení polohy pomocí satelitního lokalizačního systému (v evropských systémech se využívá systém GPS), což vyžaduje vyšší složitost palubních jednotek umístěných ve vozidlech, tj. i vyšší pořizovací cenu, rovněž zajištění permanentního zdroje napájení, neboť určování polohy je energeticky poměrně náročné a klade také vyšší nároky na zajištění konektivity jednotek prostřednictvím veřejné mobilní sítě. Je nutné podotknout, že i satelitní systém vyžaduje výstavbu mýtných portálů, na kterých bude nainstalována technologie pro kontrolu plnění mýtné povinnosti, tzv. enforcement (obecně se mluví o potřebě cca třetiny mýtných portálů oproti mikrovlnné technologii). Systém je však flexibilní, rozšíření zpoplatněné infrastruktury znamená úpravu mapových podkladů a jejich distribuci do palubních jednotek. Prakticky veškerá inteligence tohoto systému je tak v technologii v palubních jednotkách a rovněž v centrálních systémech.
Do budoucna se však dá očekávat, že budou tyto dvě technologie splývat v hybridní řešení, a to zejména s ohledem na již vybudované mýtné systémy v Evropě a budování evropské mýtné služby (tzv. EETS), která má v Evropě podporovat interoperabilitu, aby řidiči zpoplatněných vozidel nemuseli mít na čelním skle několik palubních jednotek pro každou evropskou zemi zvlášť.
A když se podívám ještě dále do budoucna, dá se očekávat, že ve vozidlech budou již z výroby instalovány univerzální palubní jednotky, které budou poskytovat mimo mýtné služby (a podporovat obě technologie), také navigaci, V2X komunikaci, systém eCall a další.
Jak je nákladný provoz obou technologií? Která stojí majitele dopravní infrastruktury více?
Mikrovlnná mýtná technologie má levnější palubní jednotky, a to jak z pohledu jejich pořízení, tak z pohledu jejich provozu, ale vyšší náklady na vybudování mýtných portálů a jejich provoz, mýtný portál musí být vystavěn na každém zpoplatněném úseku. Oproti tomu satelitní mýtná technologie má dražší palubní jednotky i vyšší provozní náklady a rovněž vyšší náklady spojené s konektivitou prostřednictvím veřejné mobilní sítě, ale nižší náklady na vybudování fixní infrastruktury na silnicích a její provoz, neboť tato technologie potřebuje cca třetinu mýtných portálů, oproti mikrovlnné technologii, a to pro účely kontroly plnění platební povinnosti tzv. enforcement.
Z pohledu centrálních systémů, tj. zajištění kompletního výběru a vypořádání plateb jsou náklady obou technologií řádově obdobné, nicméně jejich výše je závislá na konkrétní implementaci takových systémů. Satelitní systém vyžaduje oproti mikrovlnné technologii vybudování správy mapových podkladů a složitějšího managementu palubních jednotek.
Která z technologií je pro ČR nákladově výhodnější a proč?
Budování mýtných systémů má poměrně vysoké investiční a rovněž provozní náklady, které jsou ve velké míře fixní, tedy musíme je platit i pokud systém využívá jen omezený počet uživatelů. To jsou třeba náklady na provoz mýtných portálů, centrálních systémů i provoz distribučních míst.
Česká republika má v současné době vybudovaný mikrovlnný mýtný systém, který funguje od roku 2007, instalovaná technologie na dopravní infrastruktuře je v majetku státu a ještě není na hranici své životnosti. Proto se domnívám, že by bylo ekonomicky výhodnější, kdyby stát místo technologicky neutrálního tendru na nový mýtný systém, ve kterém vybral odlišnou technologii, než v současné době provozuje, spíše vysoutěžil nového technického provozovatele na současný systém, který by se o provoz systému staral, případně si provoz systému zajistil vlastními silami, což je současný trend v mnoha evropských zemích.
Je pro ČR technologicky výhodnější některá z těchto variant?
V České republice jsme se dostali do zvláštní situace, kdy měníme systém, který je v majetku státu a není ještě na hranici své životnosti, za technologicky zcela odlišný systém a ten starý necháme ve skladu. Dalo by se to zjednodušit tak, že si stát nakoupil vlaky, kterými více než deset let vozil lidi, přičemž servisní partner mu poskytoval strojvedoucí a zajišťoval kompletní provoz, ale teď vysoutěžil nového dodavatele, který pro něj bude zajišťovat přepravu lidí, ovšem díky soutěži, jejíž podmínky byly stanoveny bez ohledu na to, zda bude používat jeho vlaky anebo bude lidi vozit autobusem. Takže v konečném důsledku stát musí nakoupit nové autobusy, protože mu vítězný dodavatel dodá řidiče autobusu a automechaniky, ale vlaky, které by ještě několik let vozily lidi, zůstanou v depu.
Má stát plně pod kontrolou fungování obou technologií? Může existovat nějaké riziko u satelitní technologie, vyplývající ze skutečnosti, že ČR nemá pod kontrolou provoz samotného satelitního systému?
Pokud stát provozuje mikrovlnnou technologii, dá se říci, že má plně pod kontrolou kompletní infrastrukturu, resp. provoz některých částí infrastruktury mu zajišťují smluvní partneři (např. zajištění konektivity na mýtné portály od telekomunikačních operátorů). V případě satelitní technologie nemá stát pod kontrolou část lokalizace, tj. využívání systému GPS pro určení polohy vozidla, na základě které je identifikována mýtná povinnost a její výše. Tato služba je ze své podstaty negarantovaná, proto se riziku případných výpadků nebo nedostatečné přesnosti lokalizace může vystavovat spíše provozovatel satelitního mýtného systému, který má zpravidla smluvně zakotvenou garanci úspěšnosti výběru (v ČR je tato hranice stanovena na 95%). Do budoucna, s příchodem evropského lokalizačního systému Galileo, bude možné riziko selhání nebo vypnutí systémů GPS diverzifikovat mezi dva mocensky a technicky vzájemně nezávislé satelitní lokalizační systémy.
Která z obou technologií se ve světě více používá? Ve kterých zemích?
V Evropě se využívá mikrovlnná technologie DSRC 5,8 GHz ve většině zemí, kde se mýto na dálnicích vybírá (Rakousko, Polsko, Francie, Itálie, Slovinsko a další), zatímco satelitní technologie GNSS/CN se využívá v Německu a na Slovensku. Ve Švýcarsku je implementován mýtný systém, využívající data z tachografu v kombinaci s polohovou informaci ze systému GPS.
Jiří Reichl
