Evropským parlamentem čerstvě schválený migrační pakt sice přináší řadu efektivních kroků, jak bránit nelegální migraci, ale dokonalým protimigračním nástrojem rozhodně není, řekl v Eurodebatě Ekonomického deníku, České justice a Zdravotnického deníku s názvem „Budoucnost Evropy – agenda pro nový Evropský parlament a Evropskou komisi“ kandidát na europoslance za hnutí ANO a místopředseda zahraničního výboru a výboru pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny Jaroslav Bžoch. Upozornil, že Evropa nelegální migraci dlouhodobě podceňuje a řeší až její důsledek. „Vůči často mafiemi a organizovanými převaděči řízeným akcím musí Evropa více přitvrdit,“ řekl Bžoch.
Migrační pakt byl Evropským parlamentem podle Jaroslava Bžocha schválen ve zcela jiné podobě, než jak byl předkládán v roce 2019. „My jsme už tehdy říkali, že tak, jak je navržen, tak nebude úplně fungovat,“ řekl a poukázal na to, že řada členských zemí Evropské unie řeší svoje partikulární zájmy a proto bude těžké nalézat v protimigračních opatřeních konsenzus. „V podpoře Ukrajiny jsme se sjednotili, ale některé evropské státy mají pořád své vlastní zájmy, Itálie, Francie, Německo, ale i my, státy střední nebo východní Evropy,“ uvedl Bžoch.
Podotkl, že státy, které řeší problém s migrací posíláním peněz nejvíce dotčeným zemím či vysíláním policistů, logicky nechtějí problém s migrací přesídlovat na svá území.
Zástupce ředitele Institutu pro evropskou politiku Europeum Viktor Daněk doplnil, že schválený migrační pakt nepochybně není dokonalý a celý problém migrace neřeší.
Mohlo by vás zajímat
„Určitě není magickým řešením na všechny problémy, ale řeší důležitou část. To, že jeho schválení tak dlouho trvalo, je logickým důsledkem toho, že země jako Itálie mají úplně jiné problémy s migrací než Španělsko, které má enklávy na severu Afriky nebo Řecko, které sousedí s Tureckem přes velmi úzký pruh moře. Jiné problémy má zase Česká republika nebo Skandinávie,“ vysvětlil Daněk.
Schválený migrační pakt podle Daňka klade výrazně větší důraz na opatření země na vnějších hranicích: „Pro ně to bude obrovská zátěž, ale země z první linie chtějí vidět, že se i ostatní nějakým způsobem zapojí. Proto jsme ve střední Evropě do jisté míry nespokojení. Ale za to, že schválení migračního paktu trvalo tak dlouho, nemůže Evropská unie jako taková.“ Je to podle něj logická daň nutné dohody 27 členských zemích.
Polsku hrozí infringement
Bývalý ministr obrany Slovenska a předseda správní rady Institutu pro střední Evropu Martin Fedor konstatoval, že nelegální migrace je v Evropě politicky dlouhodobě podceňovaným tématem: „Když se na Slovensku sestavovala bezpečnostní strategie země v letech 2002 a 2003, tak téma nelegální migrace bylo čistě akademické a rozhodně nešlo o politický diskurz. Což se zásadně změnilo až v roce 2015 po jednom milionu registrovaných uprchlících. I když dnes jsou ta čísla i přes agresi Ruska na Ukrajinu výrazně nižší, tak teď je to naopak politické téma číslo jedna .“
„Zpravodajské služby i akademická půda ta rizika identifikovaly jako strategický šok. My jsme v té době nebyli schopni to riziko nejen uchopit, ale také na něj adekvátně reagovat. Kdyby tehdy politici správně vyhodnotili dopady a začali přijímat konkrétní opatření, tak se domnívám, že bychom nemuseli řešit problém v té eskalační fázi,“ doplnil viceprezident CSG Aerospace a bývalý rektor Univerzity obrany – brigádní generál Bohuslav Přikryl.
Martin Fedor má pochopení pro argumenty zemí s takzvanými vnějšími hranicemi, které jsou nelegální migrací ovlivněny „v první linii“. Ty logicky tlačily na zásadní změny v migrační politice, „protože Dublinské dohody se ukázaly jako absolutně nepoužitelné“. Proto bylo podle Fedora jasné, že systém, který nefunguje, musí být reformován.
„Ale jak?“ ptaly se podle Fedora členské země EU. Připomněl, že největší výhrady proti migračnímu paktu mělo Maďarsko a Slovensko, ale překvapivě taky Polsko. „Polský premiér řekl, že v případě schválení paktu Polsko nebude vůbec reflektovat jeho účinnost,“ upozornil Fedor. Podle něj proto může Polsku hrozit první infringement – řízení o porušení unijního práva ze strany Evropské komise.
Na Slovensku se pak podle něj řešila od roku 2015 flexibilní solidarita – přesuny osob v rámci EU do členských států, které mají přijímací kapacitu. „A teď v podstatě stejně složené vládě přistál na stůl schválený pakt, který se podobá tomu původnímu a ona říká: Ale toto odmítáme. Politická diskuse se vymkla z racionálních schémat. Téma migrace se stává natolik toxickým, že někteří političtí představitelé, ve snaze získat body u extrémistů, se stali obětmi vidiny vlastního úspěchu. A teď už nemůžou vystupovat jinak. A nejvíc jsem překvapený z postoje Polska,“ konstatoval Fedor.
Migranti se už v Evropě neztratí
Viktor Daněk navázal, že schválený migrační pakt přináší spoustu pozitiv. „My se v české debatě příliš soustředíme na úzkou výseč toho, co je politicky nejcitlivější a to jsou realokace (kolektivní přerozdělovací mechanismus při nepřiměřeném počtu žádostí o azyl – pozn. red). Pakt ale přitom řeší problém migrace od prvopočátku, od první chvíle, kdy se začne týkat evropských hranic, až k azylu. Sice neřeší příčinu migrace, ale odstraňuje nedostatky, které způsobují to, že je evropský systém extrémně přetížený, že se žadatelé o azyl různě ztrácí po Evropě a o azyl žádají opakovaně,“ vypíchl Daněk.
Země Evropské unie podle něj dnes obtížně spolupracují, migranti se velmi obtížně navracejí do první země vstupu podle dublinských pravidel, jak by to mělo být. Systém je donekonečna zatěžován redundantními žádostmi.
„Z mého pohledu pakt ten problém velmi efektivně odstraňuje novou pohraniční procedurou, kde se už na počátku budou příchozí dělit do dvou skupin. Na ty, kteří mají šanci azyl získat, a na ty, kteří právo na azyl nemají nově už nebudou ten systém zatěžovat. Prostřednictvím otisku prstů se velmi snadno zjistí, že dotyčný už má zamítnuté stanovisko a rovnou bude znovu vyřazen,“ zkonstatoval Daněk, že zefektivnění se týká i dalších procesů.
Připomněl rozšířené detenční právo, díky kterému se migranti „opět neztratí někde po Evropě“.
Podle Jaroslava Bžocha může u zmiňovaných detencí ale nastat problém, když migrační vlna zesílí a státy se s ní nebudou schopny vypořádat.
„Co tedy vidím na paktu špatně? Začínáme od konce. Musíme bojovat s organizovaným zločinem a musíme jednat se zeměmi, ze kterých migrace pochází, ale i se zeměmi tranzitními. Dalším problémem je, že uprchlíci musejí žádat o azyl v první bezpečné zemi, ale oni jimi často prochází. Uvedu příklad, v Evropě se podařilo navrátit zpět pouze 21 procent migrantů, jedna pětina. To je žalostně málo,“ řekl Bžoch.
Bžoch pak připomněl, že když se Evropská unie v minulosti rozhodla rozdělit 160 tisíc migrantů, tak během dvou let se jich podařilo rozdělit jen 28 tisíc. „Představa, že rozdělíme za rok 30 tisíc migrantů je špatná. Neřešíme to od začátku, jak tu vlnu přibrzdit, jak migranty sdílet napříč Evropou, jak si pomáhat,“ zkritizoval část migračního paktu Bžoch s tím, že povinná solidarita problém nevyřeší.
Je třeba více využívat dobrovolných odchodů a readmisních dohod
Vedoucí advokátka advokátní kanceláře Portos Barbora Kočtářová navázala, že bude důležité efektivně nastavit návratovou politiku, která se opírá o readmisní dohody – mezinárodní smlouvy upravující předávání občanů, kteří neoprávněně vstoupili na území jedné ze smluvních stran. Podle Kočtářové je kvůli tomu zapotřebí nově plošně nastavit spolupráce se státy takzvaných třetích zemí.
Kočtářová se věnovala také možnostem vyhoštění nelegálních migrantů podle zákona o pobytu cizinců a trestněprávnímu vyhoštění. „Pro Českou republiku by byl ideální dobrovolný odchod nelegálních migrantů do země původu, podpořený materiální, technickou i personální podporou ve spolupráce s mezinárodními organizacemi. V tom jsme oproti jiným zemím unie pod průměrem,“ řekla Kočtářová. Pokud podle ní nedojde k dobrovolnému návratu, je nutné přistoupit k nucenému navrácení.
A zmínila překážky: readmisní dohody, které nejsou dostatečně využívané, absentující kooperace se třetími zeměmi, zajištění reálného přesunu. „V tom by měla být Česká republika aktivnější.“
Druhou částí jsou pak praktické překážky, kdy se nelegální migranti vyhýbají návratu do třetí země a problém zajištění dopravy do často geograficky vzdálených zemí.
„Je třeba se zaměřit na uzavírání dalších readmisních dohod a jejich efektivní plnění. Je třeba podporovat dobrovolné návraty a Česká republika by se měla v rámci unie aktivně zapojit do diskuze o návratové politice,“ dodala Kočtářová.
„Zabránit nelegální migraci jako celku je, obávám se, mimo náš dosah. Některé evropské země se o to snažily v případě subsaharské Afriky. Nejen Francie, ale celá Evropská unie, i Česká republika měla svůj kontingent v Africe kvůli předcházení nelegální migraci, abychom zkrotili konflikty tam, kde jsou, aby lidé nemuseli odcházet. Ale dnes si už můžeme nalít čistého vína a říci si, že příčiny nelegální migrace jsou mimo naši kontrolu. Teď je nejvíce lidí na celém světě na cestě. Téma rezonuje i v USA,“ doplnil Kočtářovou Martin Fedor a připomněl snahy Spojených států o vybudování fyzicky nepropustné hranici s Mexikem.
Migrační tlak bude podle něj v budoucích letech ještě narůstat. „Kreativní nápady budou žádané a oceňované, ale jejich realizace bude velmi těžká,“ dodal.
Poslanec Bžoch si dokáže představit i řešení v podobě fyzické bariéry – detenčních center.
Britský parlament na sklonku dubna schválil kontroverzní návrh zákona o vyhošťování migrantů do Rwandy. Zákon se týká uchazečů o azyl, kteří do Británie vstoupili nelegálně. První letadla s migranty odletí z Británie do Rwandy odletět za 10 týdnů a od léta budou tyto lety pravidelné, prohlásil britský premiér Rishi Sunak.
O detenční centra na území jiných států se do značné míry opírá také australská imigrační politika. Jde velmi účinný postup: počet osob, které od roku 2015 nelegálně vstoupily na území Austrálie, je v podstatě nulový.
„Samozřejmě Austrálie i Velká Británie to mají jednodušší. Jejich přístup problém sice nevyřeší, ale může migranty od cesty do Evropy odstrašit. Vidina toho, že chci jet do Evropy, ale skončím ve Rwandě v detenčním zařízení, kde se bude vyřizovat azyl, tak, jak to například chtějí nastavit i Dánové, opravdu může zafungovat jako odstrašující mechanismus,“ zareagoval Bžoch.
Připomněl, že přímořské státy to mají s možnou fyzickou bariérou těžší. „Tam tu obranu nemáme. Když se Europol snažil vracet lodě, tak se rychle stáhnul, protože se proti tomu ohradily lidskoprávní organizace, ale i některé evropské státy. A nikdo nechce vidět lidi, kteří umírají na moři,“ řekl Bžoch.
Řešení migračních problémů dohodou s některými státy severní Afriky podle Bžocha nezafunguje. „Ani jeden stát severní Afriky by nechtěl evropské problémy a všechna rizika s nimi spojená, řešit na svém území. Zní to sice pěkně, ale v praxi je to obtížně realizovatelné,“ podotkl Bžoch.
Viktor Daněk pak navázal, že citelně chybí readmisní dohody se severní Afrikou: „To je podle mě základní bod, na kterém bude migrační pakt selhávat. Zatím tu není nic, co by nám zvýšilo očekávání, že se efektivita návratů zvýší. Myšlenky, že je možné řešit tyto problémy v Evropě, dokud se nepodaří vyřešit efektivně návratové procedury, jsou podle mě přepřahání kočárů před koně.“
Daněk zmínil další pokus jak čelit nelegální migraci a připomněl, že Itálie se dohodla na zřízení uprchlických center s Albánií. Řím do nich chce posílat část migrantů, kteří nelegálně připlují po moři do Itálie.
„Když tam migrant získá azyl legální cestou, může se přesunou se do Itálie. To je taková první vlaštovka, na kterou se všichni dívají, zda by to mohlo v praxi fungovat,“ řekl Daněk.
Poslanec Bžoch pak navázal s problémem s realokacemi, povinnou solidaritou v geografickém prostoru Česko, Slovensko, Maďarsko a Polsko.
„Pro nás je problém přepočet nelegálních migrantů. Často je nám vyčítáno, že jako země V4 nejsme dostatečně solidární. Česká republika solidární je ve svých programech jako je Medevac, finance do afrického fondu nebo posílání policistů na vnější hranice. Jen jsme tu migraci drželi dál od našich hranic. Na flexibilní solidaritě, povinných kvótách nám vadí nejvíce to, že pokud se je rozhodneme vyplatit, tak peníze budou ve společném balíku, o kterém rozhoduje Evropská komise, v tu chvíli už nemáme nástroj, který jsme měli.
Že se rozhodneme, kam budeme přispívat, co chceme, aby se s těmi penězi dělo. Protože za té největší krize bylo třeba Řecko často kritizováno za to, že finance, které dostává, neužívá tak, jak by mělo a ve finále si s tím sanovali svůj rozpočet. To je špatně a to nikdo z nás rozhodně nechce,“ zareagoval Jaroslav Bžoch.
Pokud by se podle něj Česká republika dohodla na tom, že bude přispívat materiálně, tak musí mít slovo v tom, co se s těmi penězi bude ve finále dít. „Budeme stavět větší detenční centra v jiných zemích? Těm se to přece líbit nebude, pokud migrační vlna zesílí. Takže se opět dostaneme k realokacím. Kdyby se přerozdělovalo zmíněných 30 tisíc uprchlíků, tak by Česká republika musela přijmout podle HDP a počtu obyvatel tři procenta, tedy 900 migrantů. Pokud by ovšem neplatily výjimky, o kterých se také často mluví. Ty státy, které jsou už dnes přetížené, jako Itálie a Řecko, by je dostaly rovnou a v tu chvíli bychom museli přijmout 5 procent migrantů a to už jsme na čísle 1 500 migrantů, se kterými bychom prováděli azylové řízení. Ale museli bychom je mít na vlastním území. Jenže kapacita detencí je zhruba 1 000 míst,“ upozornil Bžoch.
„Je tam spousta neznámých, jak by to fungovalo v nějaké velké krizi. Pokud by se většina států rozhodla, že se bude radši vyplácet penězi, tak pokud se nepřekročí přerozdělení o 60 procent, tak bude o přerozdělení rozhodovat Evropská komise a Rada a bude se to schvalovat kvalifikovanou většinou. Takže na úrovni Evropské unie mohou vzniknout nějaké vnitřní konflikty. Myslím, že to bude ještě dlouhá debata, zvlášť po tom, co se změní osazenstvo Evropského parlamentu,“ varoval Bžoch.
Vypíchl, že Evropa musí hledat mnohem tvrdší nástroje vůči tranzitním zemím, „které si nad tím problémem umyly ruce a migraci neřeší. Podívejte se na Tunis, Maroko, Alžír a další země, přes které migrace prochází. Mohli bychom je brát jako bezpečné země, kde by se migrace měla zastavit. Jenže ony je pouští dál a my migranty řešíme až v unii.
Martin Fedor pak zkonstatoval, že migraci se nedá v zásadě vyhnout: „Ale měli bychom v Evropě s ní lépe pracovat. U nás chybí na trhu práce lidé. Myslím, a teď se to ukázalo plně v souvislosti s válkou na Ukrajině, že solidarita se dá projevit i jiným způsobem, než přerozdělováním uprchlíků. V letech 2015, 2016 jsem se zamýšlel nad tím, proč se migrační vlna posunula směr Evropa. Proč nikdo nešel do zemí stejně nábožensky a podobně orientovaných zemí. Proč jižní země neakceptovaly větší množství migrantů? Vždyť to jsou bohaté země jako Saúdská Arábie. My jsme se tomuto tématu v rámci politické korektnosti bránili. Přitom v Saúdské Arábii jsou mnohem větší kulturní i finanční možnosti. Je to téma na půdu Evropského parlamentu, zahájit pro zvládání migrace jednání i s těmito státy.“
Jaroslav Bžoch se na závěr eurodebaty vrátil k evropské poptávce po kvalifikované pracovní síle a bezpečné a legální migraci, kterou si žádá vývoj evropské demografické křivky a potřeby evropské ekonomiky. Akcentoval, že nelegální migrace problémy s demografickou křivkou nevyřeší. „Podívejte se na dříve migraci otevřené Švédsko. Teď tam mají gangy, které spolu válčí. V Evropě máme jednu z nejnižších nezaměstnaností. Ministerstvo zahraničních věcí sice dělá projekt pro Indii, máme Filipíny, Vietnam, ale ani to se úplně nedaří. Ideálně nefungují ani pracovní karty,“ uzavřel Bžoch.
Jan Hrbáček
