Česko mrhá potenciálem žen. Systém nemocenského pojištění a rodičovské dovolené nastavilo tak, že ženy demotivuje od práce. Vrátit se do zaměstnání mezi narozením prvního a druhého potomka se nevyplácí. Pomoci měla červnová novela zákoníku práce. Avšak nakonec jen legalizovala obcházení systému. Shodli se na tom účastníci konference Právo a trh práce, kterou pořádaly Ekonomický deník a Česká justice.
„Současný systém přímo penalizuje maminky, které se snaží o návrat do práce s malým dítětem,“ upozorňuje partner advokátní kanceláře Aegis Law Tomáš Procházka.
Přišla by o tisíce
Představme si běžnou situaci: žena si pořídí první dítě, po roce na mateřské a rodičovské dovolené se chce vrátit do zaměstnání alespoň na pár dní v týdnu. Nechce zkrátka ztratit kontakt s prací a kolegy ani rozjetou kariérou. V zahraničí je běžné, že žena v takové situaci nastoupí na svou původní pracovní smlouvu, jen se jí zkrátí úvazek. Jenže v Česku by ji takový návrat stál tisíce korun, pokud by se později rozhodla pořídit si druhé dítě.
V čem je problém? Návrat na pár dní v týdnu výrazně sníží denní vyměřovací základ, z něhož se počítá peněžitá pomoc v mateřství. Přeneseně má toto číslo vliv i na rodičovský příspěvek. Do výpočtu denního vyměřovacího základu vstupuje počet kalendářních dní. Ten zůstane při práci na zkrácený úvazek stejný jako na plný. Zároveň však výsledný příjem při práci jen třeba na dva dny v týdnu výrazně klesne. „Bude jen dvojpětinový,“ vysvětluje Tomáš Procházka.
Mateřská se pak z denního vyměřovacího základu počítá nekompromisně. Činí 70 % vypočteného základu.
Procházka: Novela řeší důsledek, ne příčinu
Vyřešit nechtěný propad ve výši dávek se pokusilo ministerstvo práce a sociální věcí v červnové novele zákoníku práce. Ta umožnila ženám na rodičovské dovolené legálně uzavírat se svým zaměstnavatelem paralelní dohodu o provedení práce na stejné úkoly, jaké vykonávaly před mateřskou. Jenže i při takovém nastavení je postavení rodiče pečujícího o dítě na trhu práce horší. Nepřísluší mu náhrada mzdy při překážkách na straně zaměstnavatele, příplatky za přesčasy nebo svátky. Nehledě na menší jistotu stability tohoto typu smlouvy.
„Tím, že jim umožňujeme paralelní dohodu, tak neřešíme kořenovou příčinu problému toho, co nám v systému nefunguje,“ upozorňuje Procházka. Je přesvědčený o tom, že postavení matek v Česku není právně správně ošetřené. V letošní úpravě ministerstvo podle něj otevřelo špatný zákon. Změnit mělo systém nemocenského pojištění, ne zákoník práce.
Horší kariéra, nižší plat i penze
Nekompromisní je ve své diagnóze českého řešení také ekonom CERGE-EI Filip Pertold: „Pokud necháváme matky na rodičovské dovolené typicky tři roky s každým dítětem, tak si můžeme napsat do zákoníku práce, co chceme, ale kariéry ženy mít nebudou.“
Na konferenci upozornil mimo jiné na to, že na začátku kariéry mají české ženy v mnoha případech lepší startovací pozici než muži. Je mezi nimi více vysokoškolaček. Začínají se stejnými příjmy jako muži, ve věku kolem 29 let ale pomalu zaostávají a nejvíce se nůžky v průměrném hodinovém výdělku rozevírají kolem 34 let. 29 let je přitom podle Českého statistického úřadů průměrný věk českých prvorodiček. Po pěti až šesti letech se ženy se dvěma dětmi obvykle vrací do práce. S dítětem ve věku nula až pět let v Česku pracuje méně než polovina žen. To je třetí nejhorší výsledek v EU.
Mohlo by vás zajímat
A výsledek? Průměrný plat českých žen je o 18 procent nižší než průměrný plat mužů. Rozdíl si sebou táhnout po zbytek života. Výše mezd se totiž později propisuje i do výše penzí, které dostanou od státu.
Diskriminace zabudovaná v zákoně
Nastavení, které motivuje ženy k tomu, aby zůstávaly s dětmi doma nebo volily méně výhodné formy práce, navíc není jedinou slabinou českého zákoníku práce. Tomáš Procházka z Aegis Law připomíná i další problém: ženy mají při využití paralelní dohody horší podmínky než muži.
„V zákoně máme napsáno, že je možné paralelní dohodu mít jenom během rodičovské. To znamená, že maminka musí být nejprve půl roku doma na mateřské. Když by ale chtěl dohodu využít tatínek, mohl by na ni naskočit už od prvního dne,“ popisuje advokát.
Závěr je podle něj jasný: jde o zjevnou diskriminaci žen, navíc zákonem posvěcenou.
Ministerstvo: Víme o tom
Podle Lenky Dufkové, vedoucí oddělení mzdově právního ministerstva práce a sociálních věcí, problém všichni znají. „Řešíme problém, ne jeho jistý původ,“ souhlasí s Procházkou.
Odstranit příčiny nevhodného nastavení v zákonech ale podle ní není snadné a trvalo by to dlouho. „Legislativní proces není jednoduchý, trvá v řádu několika měsíců až let. Změna není tak rychlá, jak by možná mnozí z vás žádali,“ uvedla na konferenci.
Profesor Petra Hůrka z Masarykovy univerzity, který se dlouho podílel i na přípravách novel zákoníku práce, upozornil, že v Česku je zvykem skrze pracovní právo řešit věci, na které ale zákoník práce evidentně nestačí. Příkladem je podle něj i další část červnové novely – ustanovení, které garantuje ženám, že jim při návratu z rodičovské dovolené do dvou let věku dítěte musí zaměstnavatel dát původní pracovní místo, ze kterého na mateřskou odešly.
„To je moc hezký princip, který jsme všichni chtěli,“ říká Hůrka. Chybí v něm ale garance, že na daném pracovním místě žena také zůstane. „Za jak dlouho jí dá zaměstnavatel novou práci? Vydrží na původním pracovním místě ženy den, dva dny, pět dnů?,“ ptá se Hůrka. Jde tak spíš o deklaraci záměru než faktickou změnu ve fungování společnosti.
Změnit mentalitu
Byznysový pohled do debaty přinesla Zuzana Holá, manažerka udržitelnosti Vodafone. Ve firmě, která si dlouhodobě zakládá na férovém přístupu ke všem skupinám zaměstnanců, se ukázalo, že hlavní brzdou není legislativa, ale ochota Čechů a hlavně managementu firem přemýšlet jinak. „Je to spíš o české mentalitě,“ říká otevřeně.
Vodafone zavedl pro rodiče malých dětí flexibilní úvazky i dělené směny. Ženám, které nastoupí na mateřskou dovolenou, čtyři měsíce dorovnává mzdu do původní výše. A když se matka vrátí do práce před druhými narozeninami svého dítěte, má právo pracovat půl roku na 80 % výkonu, ale za plnou mzdu.
„V rámci benefitů mají naši lidé i možnost využít 16 týdnů plně hrazeného volna pro druhého z rodičů po narození dítěte,“ popisuje Holá. Nárok na něj mají i stejnopohlavní páry nebo rodiče, kteří dítě adoptovali.
Korporace jedou, malé a střední firmy nestíhají
Takové nastavení ale není mezi českými firmami standard. Generální ředitelka pracovní agentury ManpowerGroup Jaroslava Rezlerová uvedla, že velké korporace mají většinou postupy a interní politiku dobře nastavené. Problém ale vidí v malých a středních firmách. „Tam jsme pokroku zatím příliš nedosáhli,“ podotkla Rezlerová. Malé a střední firmy přitom živí nejvíce Čechů.
Česko tak potřebuje nejen právní, ale celospolečenskou změnu. Především také musí všechny vrstvy společnosti otevřeně mluvit o tom, co bychom od pracovního práva a postavení žen na trhu práce chtěli.
společnosti otevřeně mluvit o tom, co bychom od pracovního práva a postavení žen na trhu práce chtěli.
