Lídr Pirátů v Karlovarském kraji Vladimír Votápek se kaje za své členství v komunistické straně. Na Ústřední výbor KSČ, později KSČM, ale chodil často, vzpomíná absolvent Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze, pracovník Prognostického ústavu a bývalý člen strany Jiří Dolejš.
Ekonomický deník Vladimíra Votápka konfrontoval s minulostí. Ten zareagoval takto: „Je pravda, že jsem byl členem komunistické strany, což je věc, které samozřejmě hluboce lituji, ale přesto se domnívám, že mě nediskvalifikuje z toho, abych se aktivně účastnil politického života. Svými aktivitami od roku 91 jsem více než jednoznačně prokázal, že bráním hodnoty demokracie. Jsem přesvědčen, že v Česku existuje málo lidí, kteří udělali víc než já pro omezení vlivu Ruska a ochranu demokracie. To je tak všechno asi,“ řekl Ekonomickému deníku Vladimír Votápek.
Protože Ekonomický deník získal další informace o Votápkově angažmá v KSČ, dotázal se jeho stranického souputníka v 90. letech Jiřího Dolejše.
Chodili jsme tam dávat rozumy
Můžete potvrdit, že Vladimír Votápek byl po sametové revoluci častým hostem Ústředního výboru Komunistické strany Československa, později Komunistické strany Čech a Moravy?
Poznal jsem ho po roce 1989. Na ÚV chodil v podstatě rozdávat rozumy. Nebyl v nějaké placené funkci. Působil jako asistent, lobbista nebo něco takového. V podstatě podobně jako v té době já. Chodili jsme tam zadarmo rozdávat rozumy.
Bylo to v době, kdy byl předsedou partaje Jiří Svoboda. Bylo to období, kdy se řešil rozsah reforem, kterými strana projde. Svoboda pak složil mandát počátkem roku 1993.
Mohlo by vás zajímat
Jak jste ho vnímal?
V té době byli v podstatě v pohybu dva druhy lidí. Jedni, kteří zahazovali průkazy, a druzí, kteří ucítili, řekněme, příležitost říct, jak by ta strana mohla vypadat jinak. Tím mám na mysli nositele reformních myšlenek.
A mezi ně tedy patřil Vladimír Votápek?
Tak. Já jsem v té době tam zase tolik lidí moc neznal. Znal jsem samozřejmě kolegu Miloslava Ransdorfa. Votápek se věnoval zahraniční politice, pořádaly se tam s externisty takové brainstormingy, na kterých býval.
Zkrátka, ti co tam byli, se nám, jak se říká lidově, snažili olíznout mozek. My jsme tam ze sebe sypali nějaké nápady a oni si je buď vzali, nebo nevzali.
ÚV byla nejdřív taková ta důstojná budova, kam vás před rokem 1989 nepustili, a najednou tam prostě ti lidé směli chodit. Přicházeli tam lidé, kteří hledali inspirace pro různé změny, z intelektuálního prostředí. Já v té době taky ještě dělal ve výzkumu. Oni si nás tam zvali a zkoušeli, co se od nás dozvědí. V takovém gardu to bylo.
Chtěl se prosadit s reformními názory
Jak jste tehdy Vladimíra Votápka vnímal? Byl aktivní, snažil se prosazovat svoje myšlenky a nápady?
Nabyl jsem dojmu, že vycítil příležitost prosadit se s reformními nápady. Jinak by ho nezvali, staří pardálové se scházeli na jiné platformě, vzpomínali na minulé časy – Milouš Jakeš, Vasil Biĺak, Jan Fojtík (vysoce postavení funkcionáři KSČ- pozn. red.). Ve straně byly tehdy tři platformy a on chodil do té, kde se diskutovaly reformní názory. Tam byli i lidé, kteří pak působili i v jiných stranách.
Vy jste byl dlouhou dobu poslancem. Jak vnímáte politicko-myšlenkové přeskoky? Mám tím na mysli, že nejdříve je člověk přesvědčeným komunistou a najednou je z něj aktivní Pirát, který se ke své minulosti nechce příliš znát…
Chápu, na co narážíte, a tohle je samozřejmě věc individuální. Kdybych měl citovat klasika, i když asi ne příliš populárního, tak „jen blbec nemění názory“.
Problém je, aby tam byla, řekněme, hodnotová integrita a konzistence, pokud jde o chování. Takové ty kariéristické typy, co si klidně nechají zešikmit oči, kdyby přišli Číňani, tak ty na mysli nemám. I já jsem se nějak vyvíjel. Byl jsem tam 30 let, tak samozřejmě, kdybyste se mě ptal na názor v červenci či v srpnu 89, tak bych jej měl jiný než o rok později, natož teď.
Můj vývoj taky nakonec skončil mimo stranu. To, že mě ze strany letos vyhodili, nebyl důsledek toho, že by oni byli oškliví, ale že jsem se nějak vyvinul. Prostě už jsem některé věci, které se tam začaly v poslední době odehrávat, nezkousnul. Nestěžuji si na to, beru to jako v podstatě přirozený vývoj. U něj (Vladimíra Votápka – pozn. red.) to možná byl také přirozený vývoj, ale to bych o tom musel vědět víc.
Nástup do diplomacie? Znalost prostředí
Přijde vám, že program Pirátů se nějakým způsobem podobá vizím a ideím, které razil Vladimír Votápek v devadesátkách?
Já si myslím, že v té době šlo o jiné jiné otázky. Co jsme tam řešili my? Tak zaprvé reagovat na transformační scénáře: šoková terapie, otevření ekonomiky, otevření republiky, odchod z Varšavské smlouvy a podobné záležitosti. To byla úplně jiná zadání než dnes.
Tam se neřešilo, jestli je tenhle liberál, tenhle konzervativec. Tam se řešil přechod k nějakým demokratickým standardům a řekneme uplatnění KSČM jako transformované levice. A dnes nevím, jestli je Votápek bytostný, řekněme, liberální demokrat, kam bych si dovolil Piráty přiřadit, protože oni jsou spíš střed.
Myslíte, že angažování se a rady soudruhům na ÚV pomohly Vladimíru Votápkovi, aby se propracoval posléze do diplomacie, v níž působil do doby, než přišel o bezpečnostní prověrku?
Jeho vstup do diplomacie? Upřímně řečeno, neznám detaily. Ale samozřejmě tím, že působil v diplomacii na Východě, tak asi hrálo svou roli znalost prostředí. Asi víme, že kdysi v Sovětském svazu studoval. Ale ti, co studovali v Sovětském svazu, jsou dnes na různých místech. Tato skutečnost automaticky nediskriminuje člověka jako nějakého zlého agenta. To prostě automatické není.
