Máme talenty i příležitost, říká vládní zmocněnec pro AI. Co brzdí Česko v cestě na světovou špici?

Dostat Česko mezi evropskou špičku v AI byznysu do roku 2030? Podle vládního zmocněnce pro umělou inteligenci Lukáše Kačeny to není sci-fi. V rozhovoru pro Ekonomický deník popisuje, kde máme náskok a co jsme zaspali. Proč Evropa nesmí zůstat závislá na amerických technologiích? A vyplatí se Česku investovat miliardy do vlastní gigatovárny?

Za působení vašeho předchůdce Jana Kavalírka se podařilo v Evropské komisi prosadit vznik AI omnibusu. Jaké hlavní úkoly teď leží před vámi? Jak dále plánujete podpořit český a evropský AI byznys?

Mám určitě dobrý základ, na který mohu navázat. Nemyslím si, že bychom měli dělat nějaké velké změny v přístupu, který nastavil Honza Kavalírek. Budeme pracovat na tom, aby se dál směřovalo ke zjednodušení, k tomu, aby akt o umělé inteligenci a všechny doprovodné materiály byly co nejpraktičtější a umožňovaly rozvoj umělé inteligence. Zároveň je ale jasné, že nějaký kontrolní mechanismus musí existovat. Programové prohlášení vlády jasně říká, že chceme hrát aktivní roli v Evropě v oblasti regulace AI. A já jsem za to rád.

Podle strategie schválené ještě za minulé vlády se chce Česko do roku 2030 dostat mezi špičky ve vývoji umělé inteligence. Co pro to můžeme udělat? A máme na to vůbec?

Určitě bychom měli pracovat na tom, abychom byli jedním z lídrů AI v Evropě. Předpoklady máme. Česko má několik pilířů, na kterých lze stavět. Jedním z nich je kvalitní technické vzdělávání a špičkový výzkum, který tady skutečně existuje. Možná se to málo ví, ale jsou obory, kde američtí studenti jezdí dělat doktorát do Prahy nebo do Brna za konkrétními profesory. Špičku tu máme, jen není tak široká, jak by mohla být. Kvalita nám nechybí, chybí nám kvantita.

Zároveň je také potřeba říct, že oblast umělé inteligence zejména na státní úrovni byla v Česku dlouho spíše pohádkou. Až nástup Honzy Kavalírka, který funkci vládního zmocněnce pro umělou inteligenci vykonával zhruba rok, znamenal, že se rozvoji AI v Česku koncepčně a s potřebnou pozorností někdo věnoval. Spousta věcí nám před tím utekla. Proto musíme nyní věnovat rozvoji AI velké úsilí – ze strany státu, firem i výzkumníků.

Máme tedy šanci chytit trend a dostat se mezi top deset zemí ve vývoji AI, když sám říkáte, že jsme něco zaspali a ostatně ani Evropa jako celek nepatří zrovna k lídrům ve vývoji umělé inteligence?

Šanci pořád máme. Samozřejmě musíme brát v úvahu velikost země a trhu, ale můžeme hrát významnější roli, než odpovídá naší populační a ekonomické váze.

Co pro to můžete vláda a vy osobně udělat?

Je tu spousta dlouhodobých věcí, které můžeme podpořit a jejichž dopad se projeví až za čas. Zásadní je vzdělávání napříč celou společností. Umělá inteligence má dopad na společnost i na pracovní trh, takže musíme připravovat nastupující generace, ale i ty, kteří už na trhu práce jsou.

To jde ruku v ruce s adopcí AI napříč firmami i státem. Jednou z priorit premiéra je využívání AI ve veřejném sektoru – pro zlepšení kvality služeb, zvýšení efektivity a podobně. Potřebujeme nasazovat AI do procesů a průmyslu, což už je výrazně složitější, než její využití v kancelářské práci. A tady vidím jednu z oblastí, kde se Česko může stát lídrem. Amerika vytvořila základní infrastrukturu – modely, které používá celý svět. Ale skutečná revoluce a největší přidaná hodnota bude v tom, jak tyto modely dokážeme využít v jednotlivých státech, odvětvích a profesích.

Abych to shrnul: Amerika je napřed, ale i Evropa a Česko mohou být velmi úspěšné, zejména v praktickém zavádění umělé inteligence do firem a procesů.

Mohlo by vás zajímat

Hrad v šoku. Šéf diplomacie Macinka zrušil schválené velvyslance

Ve kterých odvětvích konkrétně má Česko podle vás největší šanci s AI uspět?

Považuji za důležité dívat se na to ze dvou různých úrovní pohledu. První rovina je, že sektor AI jako takový představuje nový průmysl, který u nás vzniká a postupně nabývá na významu. Můžeme si pod tím představit všechny možné AI firmy a startupy, v některých případech už i zralé společnosti, které vytvářejí konkrétní řešení a služby. Ty mají samozřejmě vysokou přidanou hodnotu a jsou důkazem posunu od montážní ekonomiky k vyšším stupňům hodnotového řetězce. Umělá inteligence jako samostatné odvětví je tedy jednou z oblastí, na které bychom měli stavět.

Druhá rovina spočívá v tom, že umělá inteligence může zásadně přispět k transformaci našich stávajících průmyslových a technologických podniků. Může se podílet na jejich radikální proměně – z hlediska efektivity, nových byznys modelů i celkového fungování. První, co člověka napadne, je automobilový průmysl. Ke globálním trendům tam patří autonomní mobilita a řada dalších inovací. AI ale samozřejmě vstupuje do všech oborů. Týká se to například materiálového inženýrství, tradičního průmyslu obecně i celého strojírenství. Vznikají u nás firmy, které velmi úspěšně vyvíjejí drony – a právě robotika je typickou kombinací našeho tradičního strojírenství a softwaru. Totéž platí pro zbrojní průmysl. Stejně tak zdravotnictví nebo farmacie jsou oblasti, kde může AI přinést skutečnou revoluci.

Pokud se české firmy a český průmysl dokážou díky umělé inteligenci odlišit a vytvářet vyšší přidanou hodnotu, mají rozhodně šanci uspět v konkurenci. A právě to je směr, na který bychom se měli zaměřit.

Může i tady stát pomoci?

Stát může inspirovat tím, že umělou inteligenci nasadí ve veřejné správě. Pak jsou tu nástroje podpory, například dotační program TWIST nebo evropské digitální inovační huby. Nyní musíme vyhodnotit jejich efektivitu. A musíme se také podívat, co funguje v zahraniční. Například ve Finsku, Švédsku, Nizozemí existuje řada programů, které by možná stálo za to zavést u nás.

Ale celkově si nemyslím, že úloha státu je v rozvoji umělé inteligence ve firmách klíčová.

Stát může pomoci v oblasti vzdělávání a podpůrných nástrojů, ale adopci jako takovou musí táhnout byznys. Ale klíčová je hlavně úloha firem, aby se na umělou inteligenci adaptovali, aby se starali o umělou inteligenci, o robotiku a o to, aby se jim jejich zavádění vyplatilo.

Když jsme u role státu, nemůžeme vynechat český adaptační zákon k evropskému aktu o umělé inteligenci. Návrh už vznikl v minulém období. Jak s ním nyní vláda naloží i ve světle připravovaného omnibusu?

Je potřeba ho schválit. Ten zákon prochází meziresortním připomínkovým řízením a pokračujeme v legislativním procesu. Nemyslím si, že bychom měli dělat nějakou změnu. 

Zákon o umělé inteligenci nastavuje základní infrastrukturu pro fungování AI Actu v praxi. Nečekal bych tedy na výsledek digitálního omnibusu už z toho důvodu, že filozofie toho zákona je co nejpragmatičtější přístup a řešit jen to, co je nezbytné. Když se návrh zákona připravoval, měl jsem možnost, a to je nyní moje výhoda, sledovat práci Honzy Kavalírka a ministerstva průmyslu a obchodu zblízka, za AI ekosystém jsem se účastnil jednání. Viděl jsem, že ta práce na přípravě toho zákona probíhala profesionálně ze strany ministerstva a že i AI ekosystém tomu dával dobrou zpětnou vazbu.

Jedna z věcí, která nám ale trochu chybí — nejen v Česku, ale obecně v Evropě — je výpočetní výkon. Ten potřebujeme pro to, abychom mohli rozvíjet vlastní AI modely i jejich aplikace. Ostatně na to poukazuje i profesor Hajič, který pracuje na evropském modelu Open LLM. Co s tím můžeme my Češi, potažmo Evropská unie udělat?

Myslím si, že veřejná debata je v tomto ohledu trochu rozpolcená. Je pro mě občas až zábavné sledovat, že stejná skupina lidí dokáže na jednu stranu říct: proč bychom si budovali vlastní AI kapacitu, ať už výpočetní nebo znalostní, když je Amerika tak napřed? Stejně ji nedoženeme. A zároveň ve stejné větě tvrdí, že Evropa je neschopná, protože Ameriku v ničem nedohání.

Podle mě existuje spousta argumentů, proč by Evropa – a my v jejím rámci – měla investovat jak do infrastruktury, tedy do výpočetního výkonu, datových center a výpočetních center, tak do budování AI expertizy. Ostatně velká část amerických startupů do určité míry stojí na evropských mozcích. Problém je, že my je tady v Evropě neumíme udržet. A to opět souvisí i s rozvojem kapitálových trhů a dalších strukturálních témat.

Co bychom tedy měli udělat, aby se v Evropě umělá inteligence rozvíjela? Je to vlastně hodně témat v jednom. Neměli bychom být tak závislí na amerických cloudech. Ano, řada cloudových výpočetních a datových center se nachází v Evropě, ale jsou pod kontrolou velkých amerických technologických firem. To se musí změnit. Evropa musí v této oblasti investovat. A to je přesně to, o co se nyní snaží prostřednictvím budování sítě AI továren a AI gigatováren.

Za minulé vlády mělo Česko v plánu ucházet se o vybudování jedné z AI gigatováren. Nicméně nový ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček po volbách řekl, že je potřeba nejdřív spočítat návratnost. Jedná se o vklad zhruba 15 miliard korun, které do toho bude muset Česko vložit. Jak hodnotíte tento přístup?

Je to téma, kterému se věnuji hodně intenzivně, protože je časově urgentní a není jednoduché z mnoha úhlů pohledu. Jeden důvod, proč to není jednoduché, je, že Evropa spěchá, protože si uvědomuje, že v oblasti výpočetní kapacity zaostává za Amerikou, Čínou a dalšími. Chce co nejdřív postavit co nejvíc výpočetního výkonu. Zároveň zatím nemáme dostatek informací o tom, jak by soutěž na ně měla probíhat. Parametry se neustále mění, což ovlivňuje i debatu u nás, takže není jednoduché se v tom zorientovat.

Dokázal byste alespoň rámcově říci, jak by to mělo vypadat?

V první řadě stát se nebude hlásit o žádnou gigatovárnu. Tyto projekty připravují soukromé subjekty, rozdělené územně, takže to není rozhodnutí státu. Počítá se ale se státní podporou. Podmínkou pro soukromé iniciativy je totiž právě podpora státu. Evropská komise stanovuje, že stát by se měl zavázat k určité investici do gigatováren, ale nemusí stavět budovu – většina států preferuje variantu, kdy si veřejnou investicí předplatí výpočetní výkon, tedy rovnou službu, kterou později využije, což dává větší smysl.

Není ale jasné, kdy a po jakou dobu se tato investice rozloží. Státy také nebudou vybírat jednotlivé projekty. Rozhoduje evropské konsorcium. To znamená, že stát nevstupuje do rozhodnutí o tom, která gigatovárna vznikne na jeho území. Musí především potvrdit, že kapacitu potřebuje a chce do ní investovat. No a my jsme teď ve stavu, kdy vzniká studie, která má popsat důvody, proč by stát měl investovat, a teprve pak vláda rozhodne. Změna vlády ale bohužel znamená, že je méně času se s podkladovými materiály seznámit.

Co podle vás ovlivní výsledné rozhodnutí?

Přínosy jsou jasné: zajištění technické suverenity, zviditelnění regionu střední a východní Evropy, spolupráce s Polskem, přitáhnutí AI firem do České republiky, tlak na státní a sektorové využití výpočetního výkonu, možnost získat pozitivní dopady v oblasti technologií.

Nevýhodou je, že jde o sázku s nejistým výsledkem – návratnost není garantovaná. Klíčové nejasnosti zahrnují minimální požadavky na velikost gigafactory – zda se bude měřit výpočetním výkonem, elektrickou energií nebo počtem karet. Vývoj parametrů je rychlý. Evropská komise hovoří o investici zhruba 3 miliardy eur, ale mění se náklady na hardware, takže není jasné, zda směřovat k celkové investici nebo k požadovanému výkonu.

Celkově si ale myslím, že až se to ještě trochu usadí, přínosy převáží nad riziky.

Co dalšího by potřebovalo Česko a Evropa, aby se AI mohla efektivně rozvíjet? Profesor Hajič často zmiňuje jako brzdu například silnou evropskou ochranu autorských práv, která podle něj brání efektivnímu trénování AI modelů. Co si o tom myslíte?

Nechtěl bych teď úplně zabředávat do diskuse o ochraně autorských práv. To je velké téma a souhlasím s profesorem Hajičem, že je potřeba ho řešit. Jde ale o součást diskuse o tom, jak by měla vypadat evropská regulace a aby odpovídala realitě. Také je potřeba říci, že i v USA se situace mění, probíhají soudní spory a dohody například mezi OpenAI a vydavateli.

V Evropě bychom ale měli přemýšlet o podpoře AI průmyslu celkově a v kontextu. Důležitá je mimo jiné podpora startupů a podnikatelského prostředí, včetně kapitálových trhů. Česká republika musí podporovat špičkové výzkumníky, kvalitu a kvantitu výzkumné komunity a přilákat zahraniční talenty. Potřebujeme investice do výzkumu, stejně jako vzdělávání a osvětu, aby lidé technologii rozuměli a nebáli se ji používat.

Je třeba rozumět principům AI podobně, jako chápeme internet nebo servery. Lidé musí chápat rizika – například halucinace modelů – a uvědomovat si, že algoritmy stojí za sociálními sítěmi i dalšími aplikacemi. Kritický pohled na doporučení AI je zásadní.

Dělá už Česko nějaké kroky k tomu, aby se v tomto ohledu, který popisujete, zlepšilo?

Jak jsem už řekl, máme dobré základy: experty jako pan profesor Hajič nebo Pěchouček a AI centra, jako je to na ČVUT. Chybí větší kvantita projektů a propojení s mezinárodním prostředím. Ideální by bylo soustředit výzkum pod jednu hlavičku, například vytvořit institut AI, který by koordinoval investice a zahraniční spolupráci, bez nutnosti fyzického stěhování všech pracovišť. Mnoho z těchto opatření je podchycených v připravované hospodářské strategii, která půjde brzy na vládu.

Pro politiky a manažery je pak klíčové odlišit AI od dalších trendů, jako jsou blockchain, IoT nebo 5G. AI není jen další rychlý trend, ale technologie s reálným dopadem. Je nutné ji chápat a pracovat s ní seriózně.