Projednávání novely Občanského soudního řádu a Exekučního řádu se vrací zpět na Ministerstvo spravedlnosti. Rozhodla o tom na svém pátečním jednání Legislativní rada vlády (LRV).  Ta projednávání návrhu přerušila, a doporučila předkladateli, aby návrh upravil ve smyslu připomínek uvedených ve zpravodajské zprávě.

Legislativci nesouhlasili například s navrženým konceptem koncentrace exekucí, sdělil České justici člen Legislativní rady vlády Michal Žižlavský. LRV ke stejnému kroku přistoupila již před dvěma roky.

Zásadní nedostatek vidí Žižlavský v tom, že návrh řeší jen „viditelnou část ledovce nad hladinou“. Podstatně větší, skrytá část problému, je v tom, že máme zastaralý procesní předpis, tolikrát měněný, že jeho vyšší kvalitu již nemohou přinést dílčí změny. Tento stav sice nevznikl vinou předkladatele, to ale nic nemění na tom, že existuje. „Za této situace je obtížné hodnotit pouhou legislativní techniku navrhovaného řešení. Nedá se oddělit od hlavního problému,“ konstatuje Žižlavský.

Nová procesní úprava

Jak uvádí zpravodajská zpráva, dnes platný občanský soudní řád pochází z jiné doby, přežil se, ale pokračuje. Jeho neustálé dílčí změny nemohou funkčním způsobem změnit jeho podstatu a ideová východiska. Další a další novelizace zastaralého a nefunkčního předpisu připomínají podle zprávy situaci, kdy se nakládá zboží na loď, která se potápí. Pak je v podstatě jedno, o jak kvalitní zboží (novelu) jde. Ze sledovaného pohledu není vyřešena základní otázka, zda vůbec existuje racionální důvod duální úpravy exekucí v občanském soudním řádu a exekučním řádu.

[mn_protected]

Mohlo by vás zajímat

Vady současné úpravy, včetně slabých míst, která správně identifikuje předkladatel, lze podle hodnocení reálně napravit jen systémovým řešením v podobě nového předpisu. Ten by měl vnést do vztahů dlužníků a věřitelů racionalitu a postihnout celý civilní proces, počínaje žalobou (podávanou jen tehdy, má-li dlužník majetek), a konče uspokojením nároku v exekuci anebo řešením úpadku dlužníka v insolvenci. „Bylo by lépe neusilovat o další novelizace roztříštěných procesních norem, a vytvořit zákon nový, koncepčně konzistentní. Ten ovšem předložen není, a je tedy třeba zodpovědět otázku, nakolik nezbytný je předložený návrh.“

Žižlavskému vadí i některá konkrétní ustanovení. Pokud se týká zastavení exekuce tam, kde dlouhodobě nedochází ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti, je takové řešení žádoucí. Bezvýsledně vedená exekuční řízení, která nelze ukončit bez návrhu aktivně legitimované osoby, zahlcují a zatěžují systém.  Problémem jsou nicméně lhůty, obsažené v návrhu (2 roky, resp. 3 roky), které se jeví jako extrémně krátké. „Není přesvědčivě zdůvodněno, proč by mělo docházet k zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí) již po dvou letech, resp. po třech letech. Pro srovnání lze zmínit, že základní doba oddlužení pro spotřebitele i podnikatele (živnostníky) činí i po poslední novele insolvenčního zákona pět let,“ upozorňuje.

Koncentrace řízení

Nejkritičtější část zpravodajské zprávy se týká koncentrace exekucí u jednoho exekutora, s tím, že představuje řešení, které má svá pozitiva, avšak jen při současném zavedení principu teritoriality exekutorských úřadů. Bez toho představuje tento koncept jen zbytečnou zátěž finanční a časovou. Zvýšené náklady by se týkaly exekutorů a potažmo dlužníků i věřitelů, když bude například první exekuční řízení proti dlužníkovi z Ostravy zahájeno v Aši. Podle zprávy se zde otevírá prostor pro šikanózní zneužití výkonu práva věřiteli. Lze očekávat, že mobiliární exekuce, prováděná exekutorem z Aše v bydlišti dlužníka v Ostravě, bude méně efektivní jak časově, tak výnosově. I v tomto případě argumentuje zpráva tím, že koncentrace exekucí by se neměla stát předmětem dílčí novely, ale součástí celkové rekodifikace civilního soudního procesu. „V principu existují jen dvě koncepční řešení s vnitřní logikou. Současný model volného trhu anebo zavedení teritoriality a s tím spojená koncentrace. Obě tato řešení mají své výhody a nevýhody, a také své zastánce a odpůrce. Základní otázka nezní tak, zda koncentrovat všechny exekuce jednoho dlužníka u jednoho exekutora, ale zda ponechat současný model volného výběru exekutora věřitelem nebo zda jej nahradit zavedením teritoriality. Jen v tom druhém případě se mohou uplatnit výhody koncentrace exekucí,“ dodává k problematice Žižlavský s tím, že navržené řešení samo o sobě smysl nedává a může přinést podstatné zhoršení oproti současnému stavu.

[/mn_protected]

Dušan Šrámek