INZERCE

Předsednictvo ÚV KSČ v roce 1946, zprava Marie Švermová, Klement Gottwald, Antonín Zápotocký, Rudolf Slánský, Josef Smrkovský a za řečnickým pultem Václav Nosek. Foto: Wikimedia Commons (CC0 1.0)

Vláda chce zdanit nadměrné zisky firem. Před 75 lety navrhli komunisté podobně postihnout milionáře a zbohatlíky

Zdanění nadměrných zisků sazbou 40 až 60 procent, windfall tax, válečná daň. Pravostředová koaliční vláda premiéra Petra Fialy chystá něco, co bychom čekali spíš od levice. Možná tak nebude na škodu připomenout si dění před 75 lety v poválečném Československu, kdy komunisté silou protlačili zavedení milionářské daně pro bohaté.

Každé srovnání trochu kulhá – milionářská daň v roce 1947 mířila na bohaté lidi, zatímco navrhované zdanění nadměrných zisků se má týkat výhradně firem (a možná jen některých oborů). Princip je však podobný. V době, kdy většina lidí zaznamenává pokles životní úrovně, se najdou lidé či firmy, kterým příjmy/zisky dál rostou. Z pohledu politiků je lákavé vsadit na kartu závisti a nadměrné zisky či majetek nějakou formou zdanit.

Zatímco dnes je příčinou potíží energetická krize (hlavně vinou ruských manipulací na trhu se zemním plynem) a vysoká inflace, před 75 lety to bylo katastrofální sucho a neúroda. Poválečné Československo řešilo problém, jak nasytit vlastní obyvatelstvo v situaci, kdy chyběly dolary na nákup obilí ve Spojených státech či Argentině. Zároveň chtěla vláda kompenzovat ztráty zemědělcům. Jenže kde na to vzít?

Jisté řešení navrhl komunistický tisk. V srpnu 1947 vyšel v Rudém právu článek s všeříkajícím titulkem „Ať platí šmelináři a zbohatlíci – ne národ a stát.“ Navazující zprávy barvitě popisovaly život zbohatlíků, kteří mají na západní auta a jiné luxusní zboží. Avšak na schůzi vlády na počátku září byl komunistický návrh na zavedení milionářské daně odmítnut hlasy ministrů ostatních vládních stran (sociální demokraté se zdrželi).

Hned poté spustil komunistický tisk agresivní a intenzivní kampaň s cílem protlačit milionářskou daň silou. Nátlaku jako první podlehli sociální demokraté v čele se Zdeňkem Fierlingerem; nedostatek odvahy zřejmě představuje v této straně jakousi tradici. Později to vzdali také národní socialisté, lidovci a slovenští demokraté. V říjnu příslušný návrh zákona schválila vláda a o deset dní později – 31. října – také parlament.

Výsledkem byla poměrně složitá tabulka, která výši daně odstupňovala podle výše majetku a ročního přijmu poplatníka. Sazba daně se pohybovala od dvou do 20 procent, nejvyšší sazba se týkala majetku nad 20 milionů korun v kombinaci s ročním příjmem přes 500 tisíc korun. Nekomunistické strany do návrhu zákona protlačily aspoň úlevy pro válečné veterány, účastníky odboje a příjemce finančních kompenzací za újmu způsobenou během nacistické okupace.

Bohatí měli daň uhradit v dubnu 1948. Mezitím však nastal komunistický převrat, po kterém se v Československu znárodňovalo vše, co lidem ještě zůstalo – firmy, živnosti, nemovitosti a tak dále. Je tak otázkou, kolik peněz stát vlastně díky zdanění milionářů vybral.

David Tramba