Aktuální situace je oproti loňsku horší v tom, že řada dopravců přišla o své zaměstnance – řidiče. A ti se po obnovení poptávky po zájezdové autobusové dopravě s největší pravděpodobností nevrátí. Iniciativa Za autobusy vidí jako problém diskriminaci zájezdových dopravců a jejich klientů. Oproti těm pravidelným musí platit dvojnásobné DPH, silniční daň a chybí i dotace pro vybrané skupiny cestujících. Pokud se tyto nerovné podmínky nezmění a nebude zde férový prostor pro smysluplné podnikání, zájezdoví dopravci nebudou moci čelit podmínkám, které poskytují dopravci podnikající v pravidelné autobusové dopravě svým zaměstnancům, tvrdí iniciativa.
Dětské tábory či sportovní kluby jsou aktuálně jedněmi ze zákazníků zájezdových dopravců. Přestože se situace na první pohled zlepšila, v oblasti autobusové dopravy je víceméně stejná jako loni. Dopravci ji přirovnávají k situaci větších pražských hotelů, což oproti roku 2019 prakticky představuje pokles obratu na zhruba 70 procent.
Chybí zákazníci z řad školáků
„S počátkem školního roku v omezené míře očekáváme nárůst poptávky. Někteří ředitelé škol do objednávání dopravy na školní výlety a adaptační a týmové pobyty dětí jdou, jiní z preventivních důvodů ne. Po více než roce a půl „uzemnění“ zájezdové dopravy jako následku mimo jiné toho, že školy na všech úrovních byly nejdéle uzavřené v rámci celé Evropské unie,“ říká Aleš Toufar z Iniciativy Za autobusy.
Podle něj je však jisté, že se aktuální poptávka po zájezdové autobusové dopravě zastaví zhruba v polovině října. S jinak oblíbenými zájezdy v době adventu vůbec nepočítá a říká, že autobusy pravděpodobně budou muset odstavit až do dubna příštího roku.
Autobusy stárnou a ztrácí na hodnotě
Kromě toho stále dochází k vracení autobusů leasingovým společnostem a značná část vozidel je uložena v depozitu. Nejhůře jsou na tom dopravci s novějšími autobusy, za které mají splácet úvěry a leasingy.
„Autobusy bez výdělku již více než rok a půl stárnou. Ceny autobusů, pokud je chtějí dopravci prodat, jsou stále na zhruba šedesáti procentech jejich skutečné hodnoty. Dlouhé odstavení vozů nabitých elektronikou má za následek jejich zvýšenou poruchovost. Můžeme říci a nebudeme přehánět, že se z kvalitních autobusů, do kterých jejich majitelé investovali miliony, stávají téměř bezcenné vraky,“ popisuje aktuální situaci Aleš Toufar.
Pro podnikatele z tohoto oboru byl schválen program Covid Bus 2. Podle zájezdových dopravců jde o velmi důležitou pomoc, i když velká část dopravců na peníze stále čeká. Celý balík dopravci odhadují na čtvrtinu toho, co stát poskytl u programu Covid Bus 1. Vzhledem k aktuální situaci tak pro řadu dopravců nebude ani tato pomoc dostačující.
Mnoho z nich přitom už dříve na státní kompenzační programy nedosáhlo. Chyběl jim totiž potřebný cash flow a většina z nich nebyla schopna vygenerovat rozdílových čtyřicet procent finančních prostředků.
Nerovné podmínky
„Nepochopitelné je ovšem to, že stát po našich mnoha upozorněních nenarovnal podmínky zájezdové dopravy s dopravou pravidelnou. Pochybný argument ministra dopravy z loňského léta, že nejsme pro společnost tak důležití, protože nevozíme lidi do práce a k lékaři v tomto smyslu naprosto selhává. Běžně totiž vozíme plné autobusy lidí. Pokud nebudeme moci kvůli nerovným podmínkám slušně zaplatit naše řidiče, investovat do údržby a oprav odstavených autobusů a dodržet závazky bankám, dopouští se stát nereagováním na naše podněty z našeho pohledu jednoznačně obecného ohrožení. Poruchové autobusy plné dětí na dálnici a řidiči sebraní takříkajíc „z ulice“ totiž obecné ohrožení představují,“ uvádí Aleš Toufar.
Z jeho slov vyplývá, že stát doposud nebyl schopen zajistit dopravcům alespoň převozní značky, aby dopravci mohli s prázdnými, odstavenými autobusy provádět servisní udržovací jízdy. Předpokládá, že v příštích letech bude kapacita autobusů nepravidelné autobusové dopravy snížena minimálně o třicet procent, což podstatně sníží dopravní obslužnost nepravidelné autobusové dopravy.
Meziroční pokles
Z dat ministerstva dopravy vyplývá, že mezi roky 2019 a 2020 došlo k úbytku přepravených osob v autobusech o 121 milionů. U Pravidelné linkové dopravy představoval tento úbytek 106 milionů osob, u nepravidelné autobusové dopravy téměř 15 milionů.
V přepravních výkonech šlo celkem o meziroční pokles z 10 547 milionů na 5 444 milionů osobokilometrů celkem. U nepravidelné autobusové dopravy mezi roky 2019 a 2020 poklesly přepravní výkony téměř o polovinu.
Lucie Přinesdomová
