Více konkurenceschopné zemědělství, ve kterém pracují i mladí, a to za dobrých podmínek. To jsou ve zkratce cíle, které si stanovila Evropské komise v dnes schválené Vizi pro zemědělství a potravinářství. Dosáhnout toho chce za pomoci pobídek, osekávání byrokracie či posíleným dialogem se zástupci sektoru, ale také tím, že dá větší prostor členským státům, aby si pravidla nastavili sami dle národních specifik. Konkrétní kroky však unijní exekutiva teprve představí.
Vize pro zemědělství a potravinářství vznikla jako reakce na loňské protesty farmářů, které začaly v Nizozemsku a rozšířily se takřka po celé Evropě. Evropská komise nejprve ještě ve starém složení svolala takzvaný strategický dialog, který skončil v létě. Právě na jeho závěry by měla dnes schválená a představená vize navázat.
„Vize, kterou jsme dnes přijali, zahrnuje strategické kroky pro zemědělství a potravinářství. Je to jasná a silná reakce na volání o pomoc,“ řekl na tiskové konferenci místopředseda Komise pro kohezi a reformy Raffaele Fitto. Zdůraznil, že potravinářství je strategickým sektorem, a to jak pro konkurenceschopnost Unie, tak pro její soběstačnost. Komise podle něj chce jít směrem, který více zahrnuje dialog.
Konkrétně by podle něj mela budoucí politika v oblasti zemdělství více zapojit lokální úroveň rozhodování. „Navrhujeme jednoduchá inovativní řešení, která budou šitá na míru. Musí být přizpůsobena národním potřebám, musíme se vyhnout strategii jednotného přístupu pro všechny,“ řekl.
Mohlo by vás zajímat
„Tato vize si uvědomuje, že zemědělství v Evropě je rozmanité, to je jedna z našich předností. Ale rozmanité jsou i výzvy, kterým čelí. Nelze srovnat zemědělství v rakouských Alpách se zemědělstvím na Kypru,“ doplnil jeho kolega, eurokomisař pro zemědělství Christophe Hansen.
Čtyři priority
Ten představil čtyři hlavní priority Komise v oblasti zemědělství: atraktivnost, konkurenceschopnost a odolnost, připravenost a budoucnost a férovost a lepší pracovní podmínky ve venkovských oblastech.
Konkrétně Hansen hovořil třeba o férovějším hospodářském prostředí. „Produkční náklady by neměly být vyšší než ceny, ale někdy se to děje,“ poukázal. Komise chce proto blíže sledovat dodavatelský řetězec, tedy v jaké fázi cesty od zemědělce ke spotřebiteli vznikají jaké zisky. Stejně tak je podle něj nutné důsledně vymáhat, aby měli evropští farmáři stejné podmínky jako ti zahraniční, kteří dovážejí produkty do Evropy, pokud jde třeba o zakázané látky. To by přitom mělo platit — podle předešlých vyjádření Komise — i dnes. „Pokud je to hrozba pro lidské zdraví či třeba pro včely, je to hrozba pro nás i jinde,“ řekl nyní Hansen s tím, že Evropa bude omezení škodlivých pesticidů a jiných látek prosazovat i při nadnárodních jednáních na poli Světové obchodní organizace či Organizace pro výživu a zemědělství.
Připomněl také situaci, která nastala ve funkčním období minulé Komise, kdy unijní exekutiva stáhla legislativu týkající se nových limitů pro užívání pesticidů. A to poté, co čelila výrazné kritice. „Biopesticidy rozvíjíme příliš pomalu, v uplynulých letech jsme některé látky zakázali, ale nemáme náhradu,“ řekl nyní s tím, že je třeba podporovat další výzkum na tomto poli. Otázkám na to, zda to znamená, že jsou a budou užívány pesticidy škodlivé pro lidské zdraví, se však vyhnul.
Navzdory dalším krokům je podle Hansena důležité také zachovat vysokou úroveň finanční podpory. Ta se distribuuje pomocí takzvané Společné zemědělské politiky (SZP) a tvoří asi třetinu evropského rozpočtu. Podle eurokomisaře by měla být lépe zacílená na ty, kdo ji nejvíce potřebují. Cestou by mohlo být častější užívání nástrojů, jako je snižující se podpora na rozsah obhospodařované půdy či stropy celkové podpory. V minulosti totiž SZP čelila kritice za to, že v řadě zemí včetně Česka nejvíce podporuje největší agropodniky. Z velké části je však toto rozdělení závislé na pravidlech stanovených národními vládami. Změna k větší spravedlivosti musí být podle Hansena postupná. „Pokud podnik investoval dvacet let a teď by jedním politickým rozhodnutím bylo vše škrtnuto, nebyla by tam žádná předvídatelnost,“ vysvětlil.
Konkrétní podobu reformy SZP představí Komise až později, a to v návaznosti na jednání o takzvaném víceletém finančním rámci na roky 2028 až 2034. Ta započnou v létě a přímo ovlivní velikost SZP do budoucna. Sílí totiž hlasy, které tvrdí, že třetinu evropského rozpočtu již nebude moct pobírat tváří v tvář novým prioritám, jako je silnější obrana EU.
„Nelze předjímat diskuzi,“ řekl nyní Fitto na dotaz, zda bude možné zachovat současnou velikost SZP.
Co zůstalo nevyřčeno
Jen velmi málo se oba eurokomisaři věnovali oblasti ekologické udržitelnosti zemědělství. Ta přitom představovala dominantní téma v minulém funkčním období Komise, a to pod hlavičkou stategie Farm to Fork. A právě její součástí byla zmíněná stáhnutá legislativa o pesticidech či Nařízení o obnově přírody, které bylo Evropským parlamentem přijaté s jen velmi křehkou většinou a ve velmi oslabené podobě.
„Musíme to brát vážně, ale musíme hledat řešení společně se zemědělci a producenty potravin, musí to proběhnout prostřednictvím dialogu,“ řekl nyní Hansen o vztahu zemědělství a životního prostředí. Zmínil jako příklad model, který uplatňují některé země a podle kterého by si zemědělci mohli vybrat z řady možných environmentálních opatření, které se jim nejvíce hodí. Celkově pak podle něj chce jít Komise spíše cestou pobídek, než zákazů. Úspěšný je podle něj systém ekoplateb, které mohou zemědělci dostat nad rámec základní přímé platby za to, když hospodaří ekologicky. Poukázal přitom na to, že zemědělci jsou jedněmi z hlavních obětí klimatické změny, které již dnes výrazně cítí její dopady.
Na přímý dotaz ohledně zmíněné strategie Farm to Fork, jejíž název do té doby nepadl, řekl Fitto, že představená vize je dobrou rovnováhou mezi ekologií a konkurenceschopností. „Toto je vize pro tuto Komisí, přístup, který zohlednuje mnohá hlediska. Nemůžeme to srovnávat s minulými dokumenty,“ odpověděl.
„Nijak se nezbavujeme žádného z našich (environmentálních) cílů. Cíle přispívat ke snižování emisí zůstávají v platnosti a naši zemědělci s nimi do značné míry souhlasí, ale musíme je více zapojit,“ doplnil Hansen. Stát by se tak mělo prostřednictvím dalších strategických dialogů, ale také nově vzniklé Rady pro zemědělství a potravinářství, které bude Hansen předsedat.
Méně byrokracie a více mladých do zemědělství
Dalším důležitým krokem pro lepší konkurenceschopnost evropského zemědělství by mělo být osekání byrokracie, a to v rámci SZP i dalších politik. Konkrétní návrh chce Hansen představit do konce tohoto roku. „Potřebujeme proaktivnější politiku k omezení administrativní zátěže, aby se zemědělci mohli věnovat pěstování plodin a nemuseli řešit především papírování,“ řekl.
Kromě toho chce představit také strategii pro větší odolnost v oblasti vody. Ta by měla mimo jiné reagovat na čím dál větší problémy, které zemědělci cítí v důsledku sucha. Další slibovaná strategie by se pak měla věnovat zatraktivnění odvětví pro mladé. Dnes je totiž průměrný věk evropského farmáře sedmapadesát let, mladší čtyřiceti let je jen 12 procent farmářů.
Fitto zmínil také obnovení vazeb mezi ročním obdobím, potravinami a místními tradicemi nebo větší podporu zemědělských označení jako nástroje pro zvýšení hodnoty potravin a současně zachování potravinářského dědictví. Tedy ochranu názvů potravin navázaných na místo, kde jsou tradičně produkované, jako je třeba portské víno či olomoucké syrečky.
