Velké jaderné reaktory začínají doplácet na fakt, že jsou až příliš velké – a tudíž drahé. Pozornost energetických společností, včetně Skupiny ČEZ, se tak obrací k modulárním reaktorům střední velikosti. Kromě nižších investičních nákladů nabídnou i možnost rychlejší a jednodušší výstavby.
Středně velkým reaktorům drží palce také předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. „Jaderný blok o instalovaném výkonu mezi 300 a 500 megawatty bohužel není v tuto chvíli na trhu, ale hodil by se do české energetiky víc než velké bloky o výkonu přes 1000 megawattů,“ řekla Dana Drábová v rozhovoru pro Ekonomický deník.
Z prostředí společnosti ČEZ jsem zaslechl, že dukovanský reaktor číslo 5 bude zřejmě posledním velkým reaktorem, který se u nás postaví. Poté má nastat návrat k menším, modulárním reaktorům s výkonem do 500 megawattů. Co si o tom myslíte?
Do menších reaktorů se lépe investuje. Nakonec nevyjdou levněji, co se týká přepočtu na jednu vyrobenou kilowatthodinu elektřiny, spíš vyjdou dráž. Ale nepotřebujete tak velkou počáteční investici. Je proto racionální sledovat vývoj malých reaktorů, ale zatím na trhu nejsou.
ČEZ je evidentně sleduje. Podepsal už dohody o možné spolupráci se společnostmi GE Hitachi, Rolls-Royce a NuScale. Líbí se vám reaktory, které tyto firmy vyvíjejí?
Líbí se mi hned z několika důvodů. Reaktor o výkonu 1000 megawattů a více je pro českou energetickou soustavu moc velký. Blok o instalovaném výkonu mezi 300 a 500 megawatty bohužel není v tuto chvíli na trhu, ale hodil by se víc. Druhá věc je, že musíme uvažovat o náhradě uhlí v teplárenství. Kogenerační výroba elektřiny a tepla je úkol pro menší reaktory. Například malé reaktory na lodi Akademik Lomonosov v ruském Peveku teplo dodávají.
Dokážete si tedy představit, že by například reaktory od GE Hitachi vyráběly teplo pro česká města?
To je varný reaktor o výkonu 300 megawattů, pro teplárenství je už moc velký. To už by se hodil více reaktor NuScale, otázka je, kolik by to stálo, pokud by investor koupil pouze jeden. K možnému umístění menších reaktorů bych chtěla dodat jednu věc. Kromě Temelína a Dukovan máme k dispozici ještě záložní lokalitu Blahutovice. Tam by podle mého názoru stálo za to uvažovat o některém z menších reaktorů. Nebyl by problém takový reaktor uchladit a navíc by mohl pomoci Moravskoslezskému kraji ve chvíli, kdy tam končí černé uhlí.
Jenže těžba v dolech OKD skončí už za dva roky, elektrárna Dětmarovice také. Nový reaktor tam vyroste nejdříve za čtvrt století…
Ale když nabídnete takový projekt, pomůže to udržet lidi a strukturu vzdělanosti v regionu. Dáte tomu kraji nějakou perspektivu poté, co skončí éra uhlí a oceli.
Když jsme u využití v teplárenství, zaznamenala jste zprávy o projektu Teplátor, který počítá s využitím vyhořelého jaderného paliva k výrobě tepla pro velká města?
Je to tak nezralý projekt, že nelze uvažovat o tom, že by jej bylo možné využít v první polovině tohoto století. Má to tolik problémů. Představte si, že se má manipulovat s vyhořelým jaderným palivem! Z mého pohledu je lepší a promyšlenější projekt Energy Well (malý modulární reaktor o tepelném výkonu okolo 20 megawattů, který vyvíjí v ÚJV Řež tým vedený Markem Ruščákem – pozn. red.).
Je vůbec bezpečné, aby lidé měli v blízkosti svých domů menší jaderný reaktor, ať už v teplárně nebo třeba v průmyslovém areálu?
Čím méně výkonný reaktor postavíte, tím méně radionuklidů tam máte. Klesají také nároky na odvod zbytkového tepla. Výhody tam jsou, ale stále je to jaderné zařízení. Takže například licencování u našeho úřadu jednodušší nebude. Bude to hlavně otázka ekonomiky.
Předpokládám správně, že souhlasíte s dalším rozvíjením jaderné energetiky v Česku? Nebo se máme vydat jinou cestou?
Kdybychom tu jinou cestu měli, tak proč ne. Ale já ji nevidím. Jistěže můžeme postavit více plynových elektráren, ale plyn rozhodně není nízkoemisní zdroj energie. V Německu se živě diskutuje o tom, zda plyn dává smysl jako přemosťující zdroj na omezenou dobu. Ale co bude potom? Sázka na to, že dokážeme obnovitelné zdroje přimět k tomu, aby jejich výroba byla předvídatelná a stabilní, je stále jenom sázka. Jaderná energetika není nutná podmínka, ale její rozvoj předpokládá i státní energetická koncepce.
Státní energetickou koncepci ještě bere někdo vážně?
Koncepce vznikla po dlouhé diskusi na téma, jaké jsou reálné možnosti České republiky, a je podle mého názoru realistická. Akorát se podle ní skoro nikdo neřídí. Pokud máme brát závazky směrem k omezování emisí skleníkových plynů brát vážně, tak to bez jádra v tomto století jinak neumíme. Pokud dojde k nějakému technologickému průlomu, tak dobře, můžeme začít od jaderné energetiky ustupovat. Ale stát je tu od toho, aby sázel na jistotu.
Nevěříte na scénáře rychlého a bezpečného přechodu české energetiky k obnovitelným zdrojům, který občas zveřejní ekologické organizace a na ně napojené německé analytické týmy?
Tyto scénáře nějaké racionální jádro mají, ale nepočítají s tím, že spotřeba elektřiny nebude klesat, ale že poroste. Obnovitelné zdroje klidně můžou zajistit 80 procent našich spotřeb, zbytek můžeme vykrýt importem, ale spotřeba elektřiny v takovém případě nebude jako dnes. Bude poloviční, nebo třetinová. Už teď máme dost starostí s tím, jak nahradit polovinu výroby elektrické energie, kterou dosud zajišťovaly uhelné elektrárny.
Z některých debat na unijní úrovni mám pocit, že nám radikální politici a aktivisté chtějí do roku 2050 zakázat uhlí, plyn i jadernou energii. Zůstává otázka, z čeho elektřinu vyrobíme?
Ano, ano. Odpověď na tuto otázku nám nenabízejí.
David Tramba
První část rozhovoru, zaměřenou hlavně na chystanou soutěž na stavbu nového jaderného bloku v Česku, vydal Ekonomický deník ve středu 14. dubna.
