Disponovat bojeschopnou armádou, která dokáže přinejmenším bránit území státu, byla po dlouhá staletí alfou a omegou panovníků i moderních států. Mělo-li být úkolem vojáků ubránit stát vůči vnější agresi, nebo dokonce získat nová území, bylo pro ně klíčové mít nad protivníkem převahu. Zpočátku početní, později technickou a technologickou. Získat rychlejší, přesnější a účinnější zbraně však není možné bez investic do inovací. Ty však nezůstávají izolovány v armádě, ale časem ovlivňují i inovační schopnosti celé země.
Vládní financování inovací, které jsou svázány s vojenskými účely reprezentují klíčový kanál, kterým se státy jednotlivých zemí snaží inovační schopnost ovlivňovat. Jde o fakt, který dokazují nejrůznější studie z nejrůznějších států. Investice do obranného průmyslu proto nelze chápat jen jako nákup zbraňové techniky, nebo způsob, jakým vláda ovlivňuje zaměstnanost ve své zemi.
Spojené státy americké před šesti lety investovaly z veřejných rozpočtů do vojenského výzkumu kolem 78 miliard dolarů ročně. To představuje téměř 60 procent veškerých vládních výdajů USA, které směřují do výzkumu a vývoje obecně.
Jinak řečeno, šest z deseti dolarů, které americká administrativa vydává na výzkum a vývoj, směřuje do vojenských inovací. Vyplývá to ze studie kolektivu autorů Public investment in defence research can increase business Innovation, kterou v roce 2020 publikovala London School of Economics and Political Science.
„Přestože vojenský výzkum a vývoj není primárně motivován ekonomickými cíli, jde často o velmi důležitý nástroj de facto průmyslové politiky, kterou vlády mohou tímto způsobem provádět,“ píší autoři zmíněné studie.
Každý pracujeme s výsledky vojenského výzkumu
Efekty výdajů na vojenský výzkum a vývoj jsou předmětem debat, ekonomických analýz a výzkumů celou řadu let. Jejich autoři se snaží zpravidla kvantifikovat dopady vojenských inovací, respektive výdajů na ně, na dlouhodobé schopnosti země dosahovat ekonomického růstu.
Zastánci těchto výdajů argumentují, že prvotní vládní výdaje na vojenský výzkum a vývoj se dříve či později přelijí do komerční sféry, kde nastartují inovační vlnu, kterou soukromý sektor dokáže ještě zesílit. A jako příklady takových inovací pocházejících z armádního prostředí uvádějí proudové motory, počítače, radary, jadernou energii, polovodiče, navigace GPS nebo internet. Zkrátka „produkty“, bez kterých si dnes těžko dovedeme představit běžný život, a které významně urychlily technologický pokrok a hospodářský rozvoj.
Někteří dokonce vyzdvihují přínos studené války mezi Východem a Západem, která se přetavila v závody ve zbrojení a ve vývoj stále dokonalejších a efektivnějších systémů, kterými by bylo možné protivníka zaskočit. A i v tomto případě se řada původně vojenských inovací přenesla do běžného civilního využití. Bez větší nadsázky lze dokonce říci, že některý z výsledků studené války je standardní součástí našich domácností.
Pozor na přetahovanou o lidský kapitál
Kritici investic do vojenských inovací tvrdí, že přínosy obranného výzkumu a vývoje jsou mizivé. Především proto, že vojenské tajemství omezuje rozsah přelévání do civilního sektoru. Ještě zásadnější je, že kritici tvrdí, že výzkum a vývoj související s obranou by mohl vytlačit soukromý výzkum a vývoj, a proto by mohl mít dokonce negativní dopad na celkové množství inovací.
„Systematické ekonometrické důkazy však pro to neexistují,“ tvrdí autoři zmíněné studie.
Podle nich mohou mít takové investice pozitivní i negativní efekt. Záleží ale na tom, zda vládní investice do vojenského výzkumu vytváří vytlačují, nebo naopak stimulují soukromé investice, respektive zdroje. Vytlačování nastává ve chvíli, kdy stát svou poptávkou po specialistech konkuruje poptávce soukromé a dochází k „přetahované“ o lidský kapitál. Stimulace pak nastává tehdy, když se vláda a soukromý sektor vzájemně doplňují.
Autoři studie Public investment in defence research can increase business Innovation došli k závěru, že zvýšení vládních investic do vojenského výzkumu a vývoje vede ke zvýšení soukromých investic do výzkumu a vývoje obecně. Autoři tuto závislost zjistili u členských zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).
Evropská komise: Z investic do vojenských inovací těží i civilní sektor
Obdobná studie existuje také na úrovni Evropské unie. Evropská komise vydala v roce 2019 zprávu Study on the Contribution of the defence sector to Regional Development through the European Structural and Investment Funds, v níž analyzovali investice z Evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF) do vojenského výzkumu a vývoje v období 2014 až 2020.
Vyšlo například najevo, že více než jedna miliarda investovaná tímto směrem z ESIF vyvolala další investice v objemu 860 milionů eur z jiných zdrojů. Téměř polovina všech podpořených projektů byla klasifikována jako ty, které přispívají k inovacím a technologickému pokroku v civilním sektoru. Podpořené projekty iniciovaly spolupráci mezi obranným sektorem a civilním sektorem.
V neposlední řadě se ukázalo, že investice z ESIF do vojenského výzkumu a vývoje přispěly nezanedbatelným způsobem k regionálnímu rozvoji. Zpráva Evropské komise také konstatuje, že takto zaměřené investiční projekty mají silný potenciál i pro budoucí programovací období a tvorbu evropského rozpočtu.
V České republice působí hned několik zbrojařských firem světového dosahu, například Česká zbrojovka Group (dnes Colt CZ), Omnipol, Meopta, Czechoslovak Group. Česká republika je ve světové extratřídě například také ve výrobě radarů. Ty by se teoreticky i prakticky mohly na společných investicích se státem podílet.
Nejsilnějším hráčem mezi soukromými společnostmi je aktuálně holding Czechoslovak Group, který vyrábí nebo renovuje těžké nákladní automobily, tanky, BPC, dělostřelecké systémy a také dělostřeleckou munici.
Jan Hrbáček
