Energetické skupiny se musejí naučit žít s ropou za 50 dolarů, jinak riskují svůj zánik.
Velké nadnárodní energetické společnosti patří k těm, které v současné době trpí nejvíce. Podle listu Financial Times se musí adaptovat na to, že ropa po nějakou dobu nebude mít na trhu větší cenu než 50 dolarů za barel. Co naplat, že například Royal Dutch Shell je na trhu již od roku 1833, Exxon Mobil a Chevron datují své počátky do poslední třetiny 19. století a British Petroleum byla založena v roce 1909.
Z pouhé tradice se žít nedá. Hrozby přicházejí a odcházejí a velcí těžaři si svou hlavní roli ve vývoji světové ekonomiky přesto udrželi. Nyní se však zdá, že čelí nejvážnější hrozbě ve své historii. Skutečným nebezpečím ale není kolaps cen ropy v posledních několika měsících. To je pouze předzvěst, že se v globální ekonomice děje nějaká velká změna, která celý ropný byznys vrhá do rizika vyhynutí. Pokud tedy mají velcí těžaři přežít, musí od základu změnit to, jak fungují, včetně své strategie.
Klíčovou výhodou ropných společností bylo, že dodávaly na trh komoditu, která byla bezpodmínečně potřebná v dopravě a v mnoha dalších odvětvích. Současně to byly právě jen velké těžařské firmy, které měly přístup k poměrně dobře přístupným ložiskům. Dnes však ani jedno ze zmíněného nemusí znamenat takovou výhodu, jako kdysi.
Velké těžařské firmy totiž už nejsou dominantními subjekty na nabídkové straně ropného trhu. Rozmach těžby z mořského dna ve Spojených státech byl totiž tažen malými a středními těžaři, kteří se to naučili rychleji, než jejich velcí rivalové. Svými ropnými rezervami jsou schopni konkurovat megaprojektům ropných gigantů.
Velkým těžařům nenahrává ani dění na poptávkové straně. Vzhledem k neustále sílícím tlakům na omezování emisí skleníkových plynů se dá očekávat, že poptávka po ropě bude klesat. Do toho je třeba připočítat rozvoj v technologii elektrických baterií a očekávaný boom elektromobilů po roce 2020.
Je sice možné, že se cena ropy vrátí někam ke 100 dolarům za barel. To se ale může stát víceméně jen krátkodobě a prakticky jen tehdy, když na Středním východě dojde k nějakému válečnému konfliktu. Dlouhodobý ropný výhled ale ukazuje na velmi smutný příběh.
Velké těžařské firmy už při poklesu ceny ropy na 50 dolarů začínaly propouštět tisíce zaměstnanců a provádět obrovské desinvestice. A s tím, jak ropa spadla ještě níže, zůstává otázkou, kdy a zda vůbec budou schopny opět nějaké investice do těžby ropy provádět.
Jedna z možností, jak se s pomalým, ale jistým soumrakem ropy vypořádat, je z politiky boje proti klimatu profitovat. Ropné společnosti netěží jen ropu, ale většinou také zemní plyn. Plynové elektrárny zapadají do této strategie, a tak se velcí těžaři mohou stát dodavateli zemního plynu a paradoxně tak k boji proti změnám klimatu nemalou měrou přispět. Jinou příležitostí může být navýšení investic do obnovitelných zdrojů.
V neposlední řadě také nelze nezmínit možnost převzetí malých těžařů, kteří ropu dobývají z mořského šelfu, těmi velkými. Malí jsou dnes totiž často zatíženi dluhovým břemenem, což je jejich velkou nevýhodou v době, kdy se cena ropy stále nemůže od 30dolarové hranice odlepit. Velcí ropní hráči již mnohokrát v historii dokázali, že se novým podmínkám na trhu umějí přizpůsobit. Mohou to zvládnout i nyní.
-usi-
