Má-li se Česko ze současné pozice líného kocoura Garfielda vrátit mezi hospodářské tygry, potřebuje úplně jiný směr a hloubku reforem.
Česko, Maďarsko, Polsko a Slovensko. Čtyři země se probouzely z komunistické virtuální reality do opravdového světa. Přes plnění plánů na 110% i více se ukázalo, že hospodářství je zaostalé za západem a východoevropské podniky v soutěži se západními neobstojí. Všechny čtyři ekonomiky si musely projít transformací z centrálního plánování na tržní ekonomiku a přípravou na vstup do EU. Která země obstála nejlépe? A která má nyní nejlepší vyhlídky do budoucna?
Polská vláda zvolila cestu s krize metodou veřejných investic a byla v tomto počínání úspěšná, byť za cenu značných deficitů veřejných rozpočtů. Očekávaným efektem je vyšší tempo hospodářského růstu, které vygeneruje vyšší příjmy veřejných financí na pokrytí nákladů těchto investic.
Přestože se deficity polských veřejných financí blížili deseti procentům HDP, podíl veřejného dluhu na HDP v krizovém období vzrostl relativně mírně. Nedá se však říci, že by tento recept byl vhodný univerzálně pro každou ekonomiku.
Efektivita veřejných výdajů je třeba problémem Maďarska, jehož zadlužení se zvyšovalo a od roku 2006 rostlo reálné HDP výrazně pomaleji než u zbytku V4. Paradoxně v roce 2013 byl podíl dluhu k HDP nižší, než v roce 2009, avšak úroveň těsně pod 80% je pro transformující se ekonomiku příliš.
Maďarsko se potýká s problémy korupce, velmi nestandardního daňového systému a obecně nedůvěře investorů kvůli makroekonomické nestabilitě.
Příčiny maďarské stagnace jsou v chabě či špatně provedených reformách a to zvýšené vládní investice neumí napravit.
Česko si na rozdíl od Maďarska díky svému stabilnímu makroekonomickému prostředí i bankovnímu sektoru mohlo poměrně svobodně vybrat, jakým způsobem se s výzvou krize vyrovná. Vládní investice klesaly mezi léty 2009 a 2012 nejrychleji ze zemí V4, vláda se zachovala značně procyklicky. Do jaké míry to bylo ospravedlnitelné obavou o efektivitu investic (masivní protikorupční étos si jistě všichni pamatujeme), ponechme na úsudku čtenáře.
Fiskální restrikci by v Česku teoreticky mohly vykompenzovat razantní reformy, jež však nebyly zdaleka provedeny v potřebné hloubce.
Přestože vývoj reálného HDP Česka od roku 2009 se podobá více Maďarsku než Polsku a Slovensku, není jeho pozice zdaleka špatné. Jsou zde silné stránky, zejména pracovní trh, který je relativně pružný, pracovní síla kvalifikovaná a nezaměstnanost se drží na nejnižší úrovni z V4.
Slovensko je zemí, kde byly reformy provedeny v krátkém čase a velice razantně, což proměnilo outsidera během vlády Mečiara vyloučené z integračního procesu do EU ekonomického tygra a první zemi V4 s eurem. Reformy z období 2002-2006 jsou zásluhou jednoho z nejlepších současných ekonomů Ivana Mikloše, který nejen dokázal reformy Slovensku na míru vymyslet, ale také politicky prosadit. Navzdory tomu, že od roku 2006 vládne Fico a reformy prosazené Dzurindovou vládou erodují, jejich jádro přetrvává a stále poskytuje Slovensku značnou výhodu.
Slovensko a Polsko výrazně konvergují k evropskému průměru, konvergence ČR a Maďarska se téměř zastavila. Tento trend má bohužel pokračovat i do budoucna, kdy ČR a Maďarsko porostou výrazně pomaleji, než Polsko a Slovensko. Z hlediska životní úrovně měřené HDP na obyvatele, je na tom ČR sice stále nejlépe, ale Slovensko nám již doslova dýchá na záda a v současném trendu budeme přeskočeni v roce 2017 nebo i dříve. Polsko již těsně přeskočilo Maďarsko, ale HDP na obyvatele těchto dvou zemí je stále výrazně níže, než v případě ČR a Slovenska.
Podle prognózy Davida Marka z Deloitte bude HDP na obyvatele v roce 2025 u Slovenska dosahovat 93% průměru EU28, Česko 89%, Polsko 85% a Maďarsko 76%. V roce 1995 bylo Česko na 76% průměru EU28, 13 p.b. konvergence za 30 let je tak vůbec nejhorší výsledek ze všech zemí V4. 100% konvergence bychom dosáhli v roce 2065. Největší krása těchto prognóz spočívá v tom, že počítají současný stav ekonomik, ale rozhodnutí kde budeme za deset let nebo v roce 2065 máme ve svých rukou.
Reformy jsou naprosto klíčovou podmínkou úspěchu ekonomik V4. Zvyšovat ekonomický potenciál země lze v naší fázi vývoje pouze inovacemi a inovovat musí i veřejný sektor. Společnými výzvami pro země V4 je zejména reforma důchodového systému a zdravotnictví. Evropská komise v roce 2014 kromě souboru opatření společných všem zemím V4 vydala i doporučení specifická poukazující na největší problémy dané země. Pro Polsko začlenění horníků a zemědělců do důchodového systému a reformu v energetice země, Slovensko zejména nezávislost veřejného sektoru, Maďarsko veřejný dluh a sektorové daně, Česko daňový systém.
Podle WEF je brzdou konkurenceschopnosti Česka státní správa a korupce, stejně tak u Slovenska. U Polska je zmiňována pracovněprávní a daňová legislativa, u Maďarska finanční systém a nestabilní vládní politika.
Světová banka vytýká jako největší slabinu zemí V4 konkrétně získání stavebního povolení, v případě Maďarska rovněž i byrokracie s připojením k elektrické síti.
Obecně vedou vyzkoušené úspěšné reformy přes deregulaci a zjednodušování veřejných systémů, jak se již podařilo zvládnout Slovensku. Příznivé podnikatelské prostředí zajišťuje příliv investic, zaměstnanost i růst, mělo by být tedy v zájmu každé vlády toto prostředí zlepšovat.
Bohužel současná vláda jde spíše opačným směrem. Má-li se Česko ze současné pozice líného kocoura Garfielda vrátit mezi hospodářské tygry, potřebuje úplně jiný směr a hloubku reforem. Výchozí pozice Česka není vůbec zlá a možná nás to trochu od reforem demotivuje, ale čím dříve se nám podaří klíčové reformy provést, tím dříve se projeví i na naší životní úrovni. Možnost provádět takové reformy v době sice malého, ale pořád hospodářského růstu, bychom neměli zahodit.
