Medvědí nálada bude trvat léta a kromě čínského finančního trhu se přelije i na trhy ruské, brazilské a na další tzv. „emerging markets“.
Na šanghajské burze můžeme od 12 června, kdy dosáhl tamní index svého 52 týdenního maxima, sledovat neustálý pád. Během tří týdnů většina z tzv. blue chips titulů klesla o 30 % pod svá sedmiletá maxima. Investoři a obchodníci, kteří se v posledním roce doslova štosovali do čínských akcií a způsobili nárůst jejich tržní ceny v posledním roce o nějakých 150 %, začali plnými hrstmi prodávat. Mimo jiné také proto, že jsou nuceni splatit své dluhy, které jim vznikly z tzv. nákupů na margin (tedy na úvěr proti zástavě cenných papírů, na jejichž nákup si investor půjčuje). Došlo prozatím k největšímu propadu na tomto volatilním trhu od roku 1992. To vyprovokovalo čínskou vládu a centrální banku k přijetí mnoha opatření.
Minulý týden rozhodla Bank of China o snížení krátkodobých úrokových sazeb, a to již v tomto roce počtvrté. Regulátoři uvolnili podmínky pro nákupy na margin, čímž investory odrazovali od otevírání krátkých pozic, kdy se spekuluje na pokles hodnoty cenného papíru. Státem řízená média se snažila nervózní investory uklidnit pozitivními zprávami. To však krvácení zastavilo jen na chvíli.
Během posledního víkendu se vláda, brokeři a velké firmy shodly na opatřeních, která měla čínský finanční trh oživit. Brokeři a společnosti, provozující podílové fondy, ohlásili, že na šanghajské burze nakoupí akcie v hodnotě miliard dolarů. Státem vlastněné investiční společnosti oznámily, že budou nakupovat čínské podílové fondy, které investují do akcií. 28 společností přislíbilo, že urychlí IPO u svých akcií. Regulátoři rozšířili portfolio aktiv, která lze použít jako zástavu pro půjčky na nákup akcií. Cíl byl jediný: ukázat investorům, že všemocná čínská vláda je schopná finanční trh podpořit, je-li to třeba.
Opatření bohužel příliš nefungovala. V pondělí sice šanghajská burza otevřela o 8,5 % silnější oproti předchozímu obchodnímu dni, a to i přes řecké „ne“ v nedělním referendu. Během pondělka však burza svůj počáteční růst neudržela a uzavírala silnější jen o 2,5 %. V úterý již došlo k poklesu o 1,3 % a ve středu dokonce o 5,9 %. Jde tak o jasný signál, že vláda udělala zřejmě vše, co mohla, ale její kroky selhaly. S největší pravděpodobností to tedy pro další vývoj na šanghajské i šenženské burze znamená pouze pokles, pokles a zase pokles.
Analytici Morgan Stanley očekávají pokles šanghajského akciového indexu na úroveň 3250 bodů do poloviny příštího roku (12. června byla jeho hodnota 5178 bodů). Citigroup své klienty varuje s tím, že výprodeje na čínské burze budou trvat ještě po velmi dlouhou dobu.
Analytik listu The Wall Street Journal, Howard Gold, dokonce předpovídá, že medvědí nálada bude trvat léta a kromě čínského finančního trhu se přelije i na trhy ruské, brazilské a na další tzv. „emerging markets“. Čína přitom představuje přibližně pětinu takových trhů.
Dlouhotrvající medvědí trhy jsou navíc charakteristické náhlými a prudkými korekcemi, které investory matou. Ti se totiž často v takových případech domnívají, že právě dochází ke změně v trh býčí a začnou nakupovat. Na skutečných býčích trzích ale opakovaně dochází k překračování předchozích maxim. To se na trzích medvědích nikdy neděje. Když tedy index na šanghajské burze překročil hranici 5000 bodů a poté prudce zamířil dolů, bylo to nejasné a zároveň zlověstné znamení, že právě došlo k obratu trendu.
Když v roce 2008 došlo k vypuknutí finanční krize v USA, čínská ekonomika rostla více než 7% tempem. Tento růst mimo jiné těžil z masivních vládních investic do infrastruktury v souvislosti s pořadatelstvím olympijských her v Pekingu. A tak když trhy s nemovitostmi prakticky zkolabovaly,
zoufalé čínské autority se snažily začínající investory přesvědčit, aby svou pozornost napřímili do trhů akciových. Jedním z problémů, které stojí v podtextu, je fakt, že zatímco čínská ekonomika udělala obrovské pokroky a stala se jedním z významných globálních hráčů, čínská investiční kultura tomuto tempu nestačila a zůstala tak na velmi nevyzrálé úrovni. Čínští individuální investoři totiž nejsou primárně dlouhodobými investory. Jedná se o investory velmi impulzivní, kteří kupují cokoli, čehož hodnota roste a prodávají cokoli, čehož hodnota klesá.
Známý investiční analytik John Mauldin popisuje zkušenosti svých přátel s návštěvou čínských kasin: „Číňané mají tendenci naskakovat na trend. Když například v ruletě opakovaně padá červená, začnou sázet na červenou a je jim jedno, že pravděpodobnost padnutí červené je při každé hře pouze 50 %. Stejným způsobem se chovají i na finančních trzích. Když tedy index na šanghajské burze dosáhl hodnoty 5000 bodů, všem jsem radil, aby ´okamžitě vypadli´.“ Možná bychom Mauldinovo doporučení dnes mohli aktualizovat na „a za žádnou cenu se nevracejte a raději si držte klobouky, protože ještě dlouho pojedeme z kopce.“
Petr Musil
