U vodíku bude potřeba v následujících letech nejdříve investovat do elektrolyzérů a do dopravy. Elektrolyzérů proto, aby došlo k navýšení kapacity elektřiny z fotovoltaiky a větrné energie, v dopravě musí zase splnit Česko do roku 2030 cíl ve výši jednoho procenta obnovitelného vodíku. Už v tuto chvíli pro to fungují různé nástroje podpory. Na sympoziu Ekonomického deníku k tématu Vodíkové strategie to uvedl vrchní ředitel sekce ekonomiky životního prostředí ministerstva životního prostředí Jan Kříž.
Směr, kterým se má Česká republika ubírat, podle Kříže řídí Vodíková strategie. Do roku 2030 se počítá s výstavbou alespoň 300 až 400 MWe kapacity elektrolyzérů, včetně zdrojů a infrastruktury se spotřebou co nejblíže místu produkce, a to prioritně s výstavbou do konce 2027. To mají na starosti ministerstva životního prostředí a průmyslu a obchodu.
Po dvou set kilometrech by měly být na tazích Transevropské dopravní sítě (TEN-T) vybudovány čerpací stanice na vodík, stejně jako by měly vodíkové stanice fungovat v takzvaných městských uzlech. V oblasti průmyslu se počítá s tím, že dojede k náhradě spotřebovaného šedého vodíku za zelený nejméně v objemu 42 procent.
Kříž na sympoziu v rámci své prezentace informoval, že orientační odhad vývoje potřeby vodíku z dekarbonizačního scénáře pro proměny průmyslu v České republice se pohybuje okolo 19 až 32 tisíc tun v roce 2030, 234 tisíc tun v roce 2040 a 808 tisíc tun v roce 2050. Dostupnost a cena vodíku, stejně jako vodíkových technologií, pak podle něj bude klíčovým parametrem pro dekarbonizaci.
„Vodíková strategie dává důležitý azimut jednak pro investory, ale i poskytovatele dotací, do čeho by se mělo investovat,“ zmínil. Dodal, že jedním ze zásadních nástrojů je Modernizační fond, do kterého už se vodík dostal jako samostatné téma. Fond, se kterým se počítá do roku 2030, v sobě nese také příjmy z emisních povolenek. V rámci výzvy RES+, která je zaměřená na rozvoj obnovitelných zdrojů, je možné financovat s fotovolatikou i elektrolyzéry. „To je jedna věc, která by už nyní měla trochu pomoci s budováním kapacity,“ konstatoval Kříž.
Další programy, ze kterých je možné teoreticky podpořit i vodíkové technologie, které souvisí s teplárenstvím případně s průmyslem, jsou HEAT a ENERG ETS. Podle Kříže je to ale zatím ve svých počátcích. „Další program, který se snažíme orientovat směrem k vodíku, je operační program Spravedlivá transformace,“ uvedl.
Vodíková údolí
Program se zaměřuje na trojici „uhelných“ regionů, Ústecký kraj, Moravskoslezský kraj a Karlovarský kraj, ve kterých jsou podle Kříže připravené první projekty, které mají velkou šanci na to získat dotaci. Jedním z projektů je podle něj i nákup vodíkových autobusů v Ústí nad Labem spolu s vybudování doprovodné infrastruktury.
„Strategický projekt už prošel jednotlivými stupni kontroly a v nejbližší době by mu mělo být vydáno rozhodnutí o poskytnutí dotace a měl by se spustit nákup vodíkových autobusů,“ uvedl Kříž. Žadatel je podle něj v tomto případě dopravní podnik. V rámci projektu by mělo být pořízeno dvacet vodíkových autobusů, vybudovaná čerpací stanice a počítá se také s rekonstrukcí servisního zázemí. Předpokládaná výše dotace je 847,8 milionu korun.
Program Spravedlivé transformace navíc umožňuje podle Kříže podpořit vznik zázemí i týmů, které by pomohly oblast využívání vodíku rozvíjet. Ministerstvo životního prostředí by mělo v nejbližší době podle něj spustit výzvu na podporu týmů, které budou pomáhat s rozvojem takzvaných „vodíkových údolí“. Jde o realizaci celého řetězce od výroby přes distribuci až po spotřebu vodíku.
Ministerstvo podpořilo v rámci programu Green Energy Centre UJEP také Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem jako základnu pro vědu, výzkum a inovace v oblasti obnovitelných zdrojů energií. „V reálném provozním měřítku si studenti budou moci otestovat technologie spojené s výrobou zelené elektřiny a zeleného vodíku,“ informoval Kříž v rámci své prezentace. Předpokládaná výše dotace je 962,5 milionu korun.
V letošním roce také byla podle Kříže schválena schémata podpory pro oblast městské hromadné dopravy a železniční osobní přepravy včetně vodíkových technologií, jde o Modernizační fond, program Transport, podprogram TRANSGov. Ke spuštění výzev dojde v nejbližších měsících. Podpora se může vztahovat také na vodíkové vlaky. Vše je podle Kříže na samotném počátku a je potřeba řešit i ekonomickou návratnost.
Součástí Modernizačního fondu je i program GREENGas zaměřený na obnovitelná plynná a kapalná paliva s alokací 15 miliard korun. Pro uhelné regiony je pak vyhrazena přednostní alokace ve výši pět miliard korun.
Modernizační fond a Operační program Spravedlivá transformace spravuje Státní fond životního prostředí (SFŽP). Ředitel Odboru strategie Fondu a mezinárodní spolupráce SFŽP Ivo Marcin upřesnil, že alokace Modernizačního fondu není stanovena pevnou částkou, ale v procentech vůči celkovém objemu dostupných peněz. Ty se mění v závislosti na ceně emisní povolenky. „Program GREENGas představuje tři procenta celkové alokace, ale nelze zaručit, že absolutní výše alokace bude činit přesně 15 miliard korun,“ zmínil.
Preferované investice jsou podle Kříže například projekty infrastruktury pro mezinárodní a vnitrostátní přepravu, distribuce a skladování obnovitelného vodíku, obnovitelná paliva nebiologického původu (RFNBO) a biometanu anebo elektrolyzéry pro výrobu obnovitelného vodíku.
V současnosti se definují prioritní oblasti a řeší se příprava schémat podpory. V případě schválení Evropskou investiční bankou (EIB) by mělo dojít k vyhlášení výzev, nejdříve to ale bude na podzim letošního roku. Pracovní skupina k programu by se měla sejít podle Kříže do konce května. Z programu by bylo možné podpořit síťové projekty ve vodíkových údolích, nejde tak jen o samotné elektrolyzéry.
Dobré je zvážit všechny alternativy
Ivo Marcin na sympoziu uvedl, že je obecně dobré zvážit, proč o vodíkové technologii zájemci uvažují a zvážit všechny dostupné alternativy. Zda technologie dává smysl jak z hlediska investičního, tak třeba jako konkurenční výhody a toho, že je na vodíku možné například postavit „byznys model“.
Marcin jmenoval stejně jako Kříž s ohledem na vodíkové technologie a využívání vodíku jako nástroje pro dekarbonizaci teplárenství a energeticky náročného průmyslu z Modernizačního fondu program HEAT, který nabídne finanční prostředky na modernizaci rozvodů tepelné energie nebo výměnu palivové základny a podprogram ENERG ETS, jenž je zaměřen na podporu zařízení a opatření pro zlepšení energetické účinnosti za účelem snížení produkce skleníkových plynů v podnikání. Výzvy z tohoto programu podle Marcina umožní podporu i vodíkových aplikací. S touto možností podle něj počítaly i předešlé výzvy a nejedná se tak úplně o novinku. Doposud ale podle něj nebyl žádný dekarbonizační projekt s aplikací vodíkových technologií předložen.
Marcin také přiblížil, jaká byla dosavadní podpora instalace fotovoltaických elektráren, včetně výroby vodíku v elektrolyzéru. V programu RES+ šlo o šest projektů. Jedna ze speciálních výzev se zaměřuje také na vybudování nových obnovitelných zdrojů na budovách veřejného sektoru, ale je zde i možnost umístění také na soukromých budovách. „Do budoucna víme, že tato výzva je takový začátek budování komunitní energetiky. A mimo jiné v ní umožňujeme právě podporu elektrolyzéru a dokonce i ve větších kapacitách, než je to standartní u komerčních provozů,“ zmínil Marcin.
Obecně je cílem podle Marcina umožnit v České republice vybudování trhu s vodíkem. Ruku v ruce s tím jde i vybudování potřební infrastruktury a lokální výroby. Momentálně se podle něj zpracovávají data z regionů i průmyslových hráčů, ohledně toho, jak je na tom vodík s efektivitou i poptávkou.
Stejně jako Kříž i Marcin zmínil také podporu personálních kapacit v týmech regionálních vodíkových platforem a energetických agentur, jež budou pracovat na rozvoji konceptu vodíkových údolí v jednotlivých uhelných regionech.
Tereza Čapková
