V Brně platí po více než 77 let po druhé světové válce vyhláška ohledně Brněnského pochodu smrti. Ta měla být zrušená, ale není. Na její platnost upozornil právník Lubomír Müller, který následně problém řešil jak se zástupci města i ministerstvem vnitra. Vyhláška hrubým způsobem porušuje základní občanská práva a je neuctivá k dosud žijícím obětem pochodu smrti.
Desítky kilometrů v horku, bez vody, jídla či odpočinku pod dozorem Revolučních gard, složených z mladých výrostků. Kdo nemohl dál, byl brutálně ubit nebo bez rozpaků zastřelen.
Na konci května 1945 přijala rada Zemského národního výboru pro Velké Brno výnos, nařizující vysídlení všech žen, dětí a mužů německé národnosti mladších 14 a starších 60 let. Ostatní muži museli zůstat v Brně a odstraňovat následky válečných škod.
„Jde o vyhlášku z 30. 5. 1945 ohledně takzvaného ´Brněnského pochodu smrti´, o které mě představitelé města Brna ujišťovali, že už je dávno zrušená. Když jsem se jim snažil vysvětlit, že nikoli, tak mě odkázali na ministerstvo vnitra. A to potvrdilo, že vyhlášku dosud nikdo nezrušil, a naznačilo, jak může celý problém ´vyhnít´ – opravuji ´vyšumět´,“ sdělil Ekonomickému deníku Lubomír Müller.
Lubomír Müller problém nejprve řešil s tajemníkem magistrátu Oliverem Pospíšilem.
Ten zastával nředchozí názor (že vyhláška Národního výboru pro Velké Brno ze dne 30. 5. 1945 byla nahrazena Směrnicí Ministerstva vnitra ze dne 31. 12. 1945). Pospíšil v komunikaci s právníkem uvedl, že „v hypotetickém případě existence předmětné vyhlášky“ by ji mohlo zrušit pouze ministerstvo vnitra.
Lubomír Müller se proto obrátil na ministra vnitra Víta Rakušana. Odbor legislativy a koordinace předpisů ministerstva vnitra (OLKP) Müllerovi v půlce srpna sdělil, že vyhláška ze dne 30. 5. 1945 je „formálně stále platná, avšak nepoužívaná a nepoužitelná, bez právních účinků“.
„S tím lze souhlasit, neboť ukládá určitým skupinám obyvatel, co mají udělat „dnes, tj. 30. května 1945 – 22.hod. Žádné další povinnosti pro budoucí období zde uloženy nejsou,“ vysvětluje právník.
Dále legislativní odbor uvedl: „Směrnice [ze dne 31. 12. 1945] nicméně neobsahuje žádné ustanovení, které by výslovně rušilo jakýkoliv právní předpis, a nepodařilo se nalézt ani jiný právní předpis, kterým by byla Vyhláška zrušena.“
Možné řešení pak nastínil odbor ministerstva vnitra takto: „Pokud jde o zrušení předmětné vyhlášky, dovolujeme si upozornit na ustanovení § 9 odst. 1 a 3 zákona č. 35/2021 Sb., o sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů. Podle těchto ustanovení pozbývají platnosti právní předpisy, které územní samosprávné celky nevloží do Sbírky právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů … do 1. ledna 2025… Ačkoliv je tedy vyhláška zcela zjevně obsoletní, není nezbytně nutné ji výslovně rušit, neboť 1. ledna 2025 bude zrušena ex lege, nebude-li do té doby vložena městem Brnem do sbírky právních předpisů. Vložení vyhlášky do této sbírky však s ohledem na vyjádření primátorky Statutárního města Brna a tajemníka Magistrátu města Brna nelze očekávat,“ napsali Lubomíru Müllerovi z ministerstva vnitra.
Vložení vyhlášky ze dne 30. 5. 1945 do zmíněné sbírky opravdu očekávat nelze. Statutární město Brno tak stojí před otázkou, zda nyní oficiálně vyhlášku zruší, či nikoli.
„V podstatě má město dvě možnosti: Brno právně potvrdí své dřívější společenské (ale neprávní) kroky z let 2001 a 2015 a dá zřetelně veřejně najevo, že si přeje plný soulad mezi tím, co prohlašuje společensky, a tím, co koná právně. Statutární město Brno nebude konat nic, a tak celou záležitost nechá k 1. 1. 2025 ´vyšumět´ nezapsáním vyhlášky ze dne 30. 5. 1945 do shora zmíněné sbírky.
Mám za to, že správná je první varianta – už proto, že vyhláška hrubým způsobem porušuje základní občanská práva, a také z úcty k obětem takzvaného Brněnského pochodu smrti. Proto Vás chci povzbudit, abyste se o formální zrušení vyhlášky ze dne 30. 5. 1945 zasadil, dříve než vyhláška ´vyšumí´ a zbývající přeživší Brněnského pochodu smrti vymřou,“ vyzval tajemníka brněnského magistrátu Lubomír Müller.
„Vyhláška je v současné době neplatná, neboť byla derogována, resp. obrogována, již v průběhu roku 1945 směrnicí ministerstva vnitra k provádění soustavného odsunu (transferu) Němců z území
Československé republiky, která byla publikována 31. prosince 1945, a to v návaznosti na usnesení vlády. Navíc problematika odsunu Němců byla centralizována a její realizaci převzala Komise pro vnitřní bezpečnost,“ napsala Lubomíru Müllerovi primátorka Brna a právnička Markéta Vaňková.
Město Brno se podle Vaňkové událostí v minulosti opakovaně zabývalo.
„Vedení města Brna rozhodlo v roce 2000 na základě výzvy občanské iniciativy o sestavení pracovní skupiny pro posouzení událostí spojených s odsunem německého obyvatelstva města Brna po 2. světové válce
a na její návrh přijala Rada města Brna o rok později usnesení, kterým odsoudila celou 2. světovou válku včetně jejích příčin a následků, vyjádřila lítost nad utrpením a zbytečnou ztrátou brněnských spoluobčanů a vyslovila přání, aby poučení platilo pro všechny a stalo se podnětem pro dobré vztahy mezi lidmi i národy,“ pokračuje Vaňková.
Podotkla, že 19. května 2015 přijalo Zastupitelstvo města Brna v rámci 70. výročí od skončení 2. světové války „Deklaraci smíření a společné budoucnosti“, ve které statutární město Brno odsoudilo veškeré zločiny
spáchané v letech 1939 až 1945, vyslovilo upřímnou lítost nad událostmi z 30. května 1945 a následujících dní a vyzvalo bývalé i současné Brňany k odpovědnosti za dnešní a budoucí soužití lidí nejrůznějšího kulturního či etnického původu.
„Vážený pane doktore, v kontextu výše popsaných událostí a rozhodnutí statutárního města Brna mám zato, že se již statutární město Brno vhodným způsobem s minulostí a událostmi z roku 1945 vyrovnalo.
Přikládám Vám kopie dokumentů z archivních knih, tedy usnesení Rady města Brna z roku 2001 včetně všech podkladů k jednání a Deklaraci smíření a společné budoucnosti, která byla přílohou usnesení Zastupitelstva města Brna ze dne 19. května 2015,“ uzavřela brněnská primátorka.
Jan Hrbáček
