Sobota, 13. srpna, 2022

Už žádné tajnosti. Soud nařídil Bradáčové, aby poskytla údaje o bezpečnostních prověrkách svých žalobců

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Vrchní státní zastupitelství v Praze musí veřejnosti poskytnout údaje o tom, kolik státních zástupců má jednotlivé stupně bezpečnostní prověrky podle zákona o ochraně utajovaných informací. Instituci, kterou vede Lenka Bradáčová, to nařídil Městský soud v Praze, který vyhověl žalobě žadatele podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Soud podrobil rozhodnutí státního zastupitelství o odmítnutí žádosti kritice, když argumenty žalobců označil mimo jiné za „poměrně plytké“.

Vrchní státní zastupitelství (VSZ) v Praze musí vyhovět žadateli podle zákona o svobodném přístupu k informacím a poskytnout mu údaje ohledně toho, kolik státních zástupců disponuje prověrkou a jakého stupně podle zákona o ochraně utajovaných informací.

Městský soud v Praze (MS) minulý týden vydal příkaz podle informačního zákona, neboť dospěl k závěru, že neexistuje legitimní důvod pro odmítnutí takové žádosti.

Žadateli přitom stejné údaje bez problémů poskytlo VSZ v Olomouci.

VSZ v Praze, jehož rozhodnutí posléze posvětilo Nejvyšší státní zastupitelství, naopak údaje poskytnout odmítlo, když argumentovalo tím, že se jedná toliko o interní akty řízení, jejichž poskytnutí by mohlo ohrozit hájení veřejného zájmu.

K jakému ohrožení plnění úkolů ve veřejném zájmu by v důsledku poskytnutí této informace žadateli došlo však upřesnit státní zastupitelství odmítlo s vysvětlením, že by tím poskytlo k takovému zneužití návod. Dalším důvodem odmítnutí bylo, že informace si podle VSZ pak má nadále „žít vlastním životem“ a na její další šíření a důsledky s ním spojené nemá žádný vliv.

Rozsudek si můžete stáhnout ZDE.

Podle názoru MS v Praze však takové rozhodnutí nemůže obstát, a to hned z několika důvodů. Není například podle soudu vůbec zřejmé, jak by požadovaná informace mohla být zneužita. Podle soudu se VSZ v Praze i NSZ uchýlila „jen k obecným proklamacím, které nemohou indikovat reálné ohrožení veřejného zájmu na vyhledávání a odhalování trestné činnosti, resp. stíhání trestných činů“.

Soud: Argument bezpečnosti a dedukce nemůže obstát

„Argument, že na základě informace o počtu státních zástupců, kteří mají přístup k utajovaným informacím, je možné dedukovat existenci či relativní počet věcí spojených s potřebou využívat utajované informace různého stupně utajení, nemůže dle náhledu soudu obstát. Především je zjevné, že nelze klást rovnítko mezi počtem státních zástupců disponujících oznámením či osvědčením podle zákona č. 412/2005 Sb., a počtem věcí, které dané státní zastupitelství vyřizuje v režimu utajovaných informací. Počet (živých) kauz, které souvisí s utajovanými informacemi, je jistě proměnlivý v čase, stejně tak může docházet i ke změně počtu státních zástupců, kteří mají přístup k utajovaným informacím. Podstatné je však to, že správní orgány věrohodně nerozvedly svou úvahu, jak by ryze spekulativní a nadto zjevně neověřitelný odhad počtu věcí vyřizovaných povinným subjektem s využitím utajovaných informací měl osobám, které by požadovanou informaci získaly, umožnit nebo usnadnit maření či ztěžování plnění úkolů povinného subjektu. Soud má naopak za to, že i případné povědomí veřejnosti o přibližném počtu věcí vyřizovaných povinným subjektem, v nichž figurují utajované informace, samo o sobě není způsobilé odhalit konkrétní vnitřní poměry povinného subjektu, resp. rozkrýt jakékoli důvěrné informace, jejichž obnažení by mohlo ohrozit řádné plnění povinností ve veřejném zájmu,“ konstatoval k tomu soud.

Soud dále připomněl, že omezení pro poskytnutí informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím se mají vykládat zásadně restriktivně, neboť jen takový postup je v souladu s Ústavou a Listinou.

Povinný subjekt má tedy hledat primárně způsoby, jak informace poskytnout, nikoliv volit opačný přístup.

„Pro dokreslení obecných východisek při posuzování žádosti o informace a pouze nad rámec nezbytného vypořádání žalobních námitek soud považuje za vhodné dodat, že povinný subjekt není oprávněn jakkoli zkoumat a zabývat se otázkou účelnosti a důvodnosti žadatelovy žádosti či jeho motivy,“ dodal soud v odůvodnění rozhodnutí.

„Soud má za to, že v nyní projednávané věci důvody pro odmítnutí žádosti objektivně dány nejsou, neboť, jak uvedl výše, žalobkyní požadovaná informace je ryze obecná a z tohoto důvodu nemůže být jakýmkoli, tj. ani nepřímým vodítkem pro náhled do vnitřních poměrů povinného subjektu neveřejného charakteru. Z toho též plyne, že poskytnutím požadované informace nemůže být dotčena či ohrožena schopnost povinného subjektu hájit veřejný zájem při plnění svěřených pravomocí. Soud proto postupoval podle § 78 odst. 1 s. ř. s. a napadené rozhodnutí i rozhodnutí povinného subjektu zrušil pro nezákonnost,“ uzavřel soud v odůvodnění rozhodnutí.

Petr Dimun

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

FacebookTwitter