Ještě nedávno počítače nebo alkohol, teď například zařízení pro solární elektrárny, ale i parfémy. Podvodní dopravci mívají vytipované drahé a žádané zboží se kterým velmi rychle beze stopy zmizí, varuje advokátka a Associate Partner kanceláře Rödl & Partner Alice Kubová Bártková. Jak uvedla v rozhovoru pro Ekonomický deník, případy falešných přepravců se množí a ti útočí stále sofistikovaněji. Dokážou budit dojem serózní firmy, klidně za zákazníkem i přijedou, přiblížila.
Falešní dopravci. Říkáte, že počet případů, kdy firmy přišly o své zboží, roste. Jak k podvodům dochází?
Způsoby, jakými se falešní dopravci snaží v zákazníkovi vzbudit dojem serózní firmy, jsou stále vynalézavější a je tak stále složitější podvodníky odhalit. V poslední době se setkáváme například i s tím, že falešní dopravci zcela normálně komunikují a dokonce přijedou za zákazníkem. Zboží se ztratí teprve potom, a to za velmi podezřelých okolností.
Jak to v praxi vypadá?
Uvedu rovnou konkrétní případ, který řešíme. Jedná se o velkou mezinárodní společnost, řadu let obchoduje s kosmetikou. Ta potřebovala přepravit parfémy a další výrobky v hodnotě dvou a půl milionů korun partnerovi ze skladu v Česku do Německa. Přepravu si objednala u svého známého českého zasílatele. Jenže dopravci, s nimiž zasílatel spolupracuje, byli momentálně vytíženi a firma proto hledala nového partnera s volnou kapacitou. Na jedné z internetových přepravních burz našla dopravce z Jižní Evropy se zajímavou nabídkou a oslovila ho. Reference, certifikát o pojištění u pojišťovny, podrobnější údaje z obchodního rejstříku ani další informace včetně užívaných kontaktních údajů si bohužel dostatečně neprověřila a pověřila ho přepravou. Komunikace probíhala bez problémů až do okamžiku, kdy dopravce zboží převzal. Potom skončila a veškeré snahy o kontakt byly marné.
Tím to skončilo?
Ne. Poškozený český zasílatel se obrátil na policii a ve spolupráci s advokátní kanceláři podal i trestní oznámení na neznámého pachatele. Jenže bohužel bez úspěchu. Od zcizení zboží uplynul už více než rok a veškeré snahy zasílatele pohnat pověřeného dopravce k odpovědnosti zůstaly bez úspěchu. Problém je, že se většinou setkáváme s dobře organizovanou skupinou, u které je velmi nepravděpodobné, že by došlo k jejímu rozkrytí. Když pak poškozený podá trestní oznámení, většinou zjistí, že není jediný. Kriminální skupiny obvykle operují tak, že během krátké doby spáchají velké množství obdobných krádeží s vozidly, která mají odcizené poznávací značky nebo jsou v době oznámení již rozebrána na náhradní díly. Pokud se tak stane, jsou na tyto případy orgány činné v trestním řízení často krátké.
A ačkoli byla zásilka pojištěna, firma nebyla úspěšná ani při jednání s pojišťovnou. Naděje, že se tak stane, je navíc podle našich zkušenosti malá. Na druhou stranu, uplatněný nárok zákazníka zasílatele na náhradu škody proti němu je, jak je v podobných případech obvyklé, úspěšný. Zasílatel tak přišel o peníze, které musí uhradit svému zákazníkovi jako náhradu škody za pohřešovanou zásilku.
Existuje nějaká částka, u které se dá říci, že by se měl mít ten, kdo objednává přepravu, zvláště na pozoru? Co je pro podvodníky už zajímavá suma?
Na peníze to úplně kvantifikovat nelze, hranice bývá různá. Bohužel, když zloději něco ukradnout chtějí, tak to zpravidla ukradnou. V tomto ohledu jde zejména o druh zboží. Tradičně oblíbené jsou kosmetika a parfémy, ale v poslední době sledujeme nárůst krádeží u zařízení pro solární elektrárny. Setkala jsem se nicméně třeba i s krádežemi přepravovaných pneumatik. Náchylnost ke krádežím se odvíjí spíše tak od atraktivnosti zboží a na možnosti ho následně bez většího rizika zpeněžit.
Kde se stává nejčastěji chyba? Proč k takovým případům dochází?
Jednoduše proto, že si firma pořádně neprověří subjekt, u kterého dopravu objednává. Ačkoliv podvodníci používají stále pokročilejší marketingové triky, rizika je možné redukovat či dokonce eliminovat. Nutná je ovšem důkladná kontrola přepravce, která se zaměří na varovné signály a nepodcení je.
Konkrétně?
Častou chybou, zvláště zasilatelů, případně dopravců pověřených vlastníky zboží a zadávajících přepravu dalšímu dopravci, je fakt, že si pořádně ani nezjistí, co vlastně přepravují. Nezřídka se stává, že takové firmy potom nevědomky svěří velmi drahé zboží do rukou někomu, koho vůbec neznají. Na druhou stranu je třeba říci, že i vlastníci zboží hrubě podceňují sdělování informací o přepravovaném zboží pověřovaným dopravcům nebo zasilatelům. To se pak nakonec může jim samotným vymstít při uplatňování nároku na náhradu škody. Velkou chybou je, když sami vůbec nepředají pověřenému dopravci či zasílateli informace o druhu přepravovaného zboží, případně o tom, že zboží je drahé a podléhá krádežím.
Obranou jsou tedy informace. Co vše si může sama firma zjistit?
Základní a více méně jedinou prevencí je být informován. Když firma objednává služby dopravce, měla by si pročíst recenze, oslovit minulé klienty, ověřit reference a pečlivě zkontrolovat shodu kontaktů dopravce, jako jsou emailové adresy a telefonní čísla, s informacemi na webových stránkách firmy nebo na elektronické přepravní burze. Je také nesmírně důležité podrobně prověřit firmu v obchodním rejstříku a ve sbírce listin. I když může mít certifikát o pojištění, v obchodním rejstříku se dají najít znepokojivé změny, například častou výměnu jednatelů a společníků. Nebo třeba chybějící účetní závěrky. Samozřejmě je také důležité mít dostatečné informace o přepravovaném zboží a to cenné, či jinak atraktivní pro podvodníky, předávat k přepravě jen známým, dlouhodobě spolupracujícím dopravcům.
Za kým jde pak obecně škoda?
Tu musí nakonec obvykle zaplatit dopravce či zasílatel, který se k přepravě zavázal, a v dobré víře si volné kapacity objednal u dopravce podvodného. Pokud je ovšem podvodným dopravcem už ten, u kterého si přepravu objednal sám vlastník zboží, většinou to znamená, že škodu nezaplatí nikdo. Většina pojistek totiž zahrnuje takvzanou úpravu výluk z pojištění, případně krácení pojistného plnění při hrubě nedbalém jednání pojistníka či pojištěného. Jinak řečeno, pojišťovna bude chtít předložit, co všechno jste udělali, abyste se podvodnému dopravci vyhnuli. Má zkušenost je taková, že v těchto případech bývá pojistné plnění s ohledem na běžné české pojistné podmínky spíše výjimečné.
Existuje nicméně mezinárodní úmluva CMR, která se týká silniční přepravy. Ta sice s falešnými dopravci přímo nebojuje, ale řeší otázky odpovědnosti za ztrátu nebo poškození zboží během přepravy. Pokud si firma objedná přepravu u dopravce či zasilatele a ten další přepravu objedná u falešného dopravce, může vlastník zboží uplatnit nároky na kompenzaci za ztrátu zásilky podle úmluvy CMR právě proti svému smluvnímu dopravci či zasílateli. V takovém případě by odpovědnost za škodu velmi často nesl smluvní dopravce či zasílatel, který si objednal služby dopravce podvodného. Ten, jak už bylo řečeno, pak zpravidla má takzvaného černého Petra – obvykle nese vůči svému objednateli odpovědnost za škodu v plném rozsahu, ale po podvodném dopravci ji však již sám zpravidla reálně nevymůže.
Jak často k podobným případům dochází?
Falešní dopravci jsou fenoménem, který překračuje české hranice. Neumím říci ale přesně, jak často k tomu v globálním měřítku dochází, nemám k dispozici statistiky. Nicméně, jako právní kancelář řešíme jen za poslední rok pět takových případů. A to je výrazně více, než v minulosti.
Monika Ginterová
