První senát Ústavního soudu, vedený soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou, částečně vyhověl ústavní stížnosti bývalého příslušníka Bezpečnostní informační služby a posléze policejního analytika Jana Petržílka. Ten byl společně s někdejším předsedou hnutí Věci veřejné Vítem Bártou obžalován kvůli úniku odposlechů lobbisty Romana Janouška. Městský soud v Praze oba muže na sklonku roku obžaloby nepravomocně zprostil. Nyní dal Ústavní soud Petržílkovi za pravdu v tom, že délkou řízení byla porušena jeho ústavní práva.
První senát Ústavního soudu konstatoval, že postupem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 a Městského státního zastupitelství v Praze bylo porušeno právo stěžovatele na projednání věci bez zbytečných průtahů zaručené v článku 38 odstavce 2 Listiny základních práv a svobod a v článku 6 odstavce 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ve zbývající části byla ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustná.
Podle článku 38 odstavce 2 Listiny má každý právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, tedy v přiměřené lhůtě; obdobně i podle článku 6 odstavce 1 Úmluvy.
Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud s námitkou průtahů v řízení již v minulosti, Ústavní soud tehdy konstatoval dostatečnou aktivitu orgánů činných v trestním řízení; evidentní bylo povědomí státních zástupců o délce řízení i jejich snaha dosáhnout účelu efektivního trestního řízení.
„Přesto trvalo dalších více než třicet měsíců, než byla podána obžaloba, kterou soud prvního stupně státnímu zastupitelství vrátil a nová obžaloba, která se již netýkala utajované věci a jíž se obecné soudy zabývaly, byla podána až v září 2020,“ uvedl ve zprávě k dnes zveřejněnému rozhodnutí Ústavní soud.
„V projednávaném případě je zjevné, a konstatoval to (opakovaně) ve svém vyjádření i státní zástupce, že délka řízení neodpovídá právní a skutkové složitosti věci. Stěžovateli nelze klást k tíži ani vyšetřování v režimu utajení a z toho plynoucí komplikace, neboť je úkolem státu vytvořit nástroje, kterými zajistí plnění povinností vyplývajících z jeho zákonů. Uplynulo-li od zahájení trestního stíhání (31. října 2013) do podání obžaloby (14. listopadu 2019, respektive 14. září 2020) bezmála sedm let, nelze uvedenou dobu považovat za přiměřenou, bez ohledu na možné objektivní překážky, které státním zastupitelstvím bránily řízení ukončit. Za této situace Ústavní soud dospěl k závěru, že řízení probíhalo nepřiměřeně dlouho a postupem orgánů činných v trestním řízení před podáním obžaloby byla porušena práva stěžovatele zakotvená v čl. 38 odst. 2 Listiny a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Každý má právo, aby trestní řízení vedené proti němu bylo projednáno a ukončeno v přiměřené lhůtě a to bez ohledu na překážky, které orgánům činným v trestním řízení klade stát příslušnými právními předpisy,“ stojí dále ve zprávě.
Text rozhodnutí je ZDE.
Nemůže pracovat v policii
Stíhání Jana Petržílka bylo zahájeno 31. října 2013. V tentýž den byl zadržen a následně na něj soud uvalil vazbu, ze které byl propuštěn dne 13. prosince 2013. Po propuštění z vazby bylo dne 16. prosince 2013 s Petržílkem zahájeno řízení o zproštění výkonu služby.
Dne 27. ledna 2013 byl Petržílek rozhodnutím ředitele Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality zproštěn výkonu služby, a to právě kvůli trestnímu stíhání. Petržílek se proti tomu odvolal, 13. května 2014 odvolání náměstek policejního prezidenta zamítl.
Toto rozhodnutí napadl Petržílek 11. července 2014 žalobou, která byla
dne 17. srpna 2016 Městským soudem v Praze zamítnuta.
Jan Petržílek nemůže od 31. října 2013 vykonávat své povolání policisty, a to výhradně z důvodu vedeného trestního stíhání. Připomeňme, že loni na podzim byl Městským soudem v Praze zproštěn obžaloby.
V policii tak nadále pracovat nemůže.
V trestní věci byly za celou dobu přípravného řízení od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby 14. listopadu 2019 učiněny (mimo samotnou realizaci případu) pouze výslechy dvanácti svědků, výslechy dvou obviněných, vyžádány znalecké posudky z oboru kybernetiky a bylo provedeno finanční šetření. Nejedná se o nijak složitou trestní věc.
Městský soud v Praze vrátil 17. prosince 2019 věc k došetření státnímu zástupci. Uvedené rozhodnutí napadl státní zástupce stížností, přičemž ta byla Vrchním soudem v Praze dne 11. března 2020 zamítnuta. Státní zástupce obžalobu podal v režimu utajení důvěrné, což bylo jedním z důvodů vrácení věci k došetření.
Čtrnáctého září 2020 podal státní zástupce Městského státního zastupitelství opět obžalobu, aniž by provedl pokyny uložené mu Městským soudem v Praze. Obžaloba byla naprosto totožná s předchozí, tentokrát však nebyla utajena v režimu důvěrné, a to bez jakýchkoli změn či doplnění trestního spisu.
Devátého prosince 2020 rozhodl Městský soud v Praze o zastavení trestního stíhání obviněných Jana Petržílka a Víta Bárty. Rozhodnutí si státní zástupce odstěžoval, 22. dubna 2021 Vrchní soud napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil a rozhodl, aby soud prvního stupně znovu jednal a rozhodl.
V době, kdy Petržílek ústavní stížnost podával (13. července 2021 – pozn. red.) jeho trestní stíhání trvalo 7 let a 8 měsíců.
„Stěžovateli je znemožněno vykonávat svou práci, neboť je již 7 let a osm měsíců zproštěn výkonu služby. Za celou dobu téměř osmi let došlo pouze
k výslechu obviněných několika svědků a vyžádání znaleckých posudků. Dle názoru stěžovatele je postup státního zastupitelství naprosto laxní, v rozporu se základními zásadami trestního řízení a rolí veřejné žaloby v soudním systému demokratického právního státu. Pochybení stěžovatel shledává i v postupu Vrchního soudu v Praze, který, a to ač jsou jednoznačně splněny podmínky pro zastavení trestního stíhání, zrušil usnesení Městského soudu v Praze a tím dále prodlužuje zjevně nedůvodné a nezákonné trestní stíhání stěžovatele, které již trvá téměř 8 let,“ napsal Petržílkův obhájce Václav Němec Ústavnímu soudu.
Petržílek si podle Němce téměř 7 let stěžuje na zásadní a ničím neodůvodněné průtahy v řízení, které způsobují zásadní negativní dopady jak do osobní, rodinné i pracovní sféry.
„V této věci si stěžovatel dovoluje poukázat například i na sdělení dozorového státního zástupce ze dne 27.10. 2014 (tedy před sedmi lety), kdy tento konstatoval: ´je třeba přisvědčit argumentaci obviněného v tom směru, že doba trvání vyšetřování (nyní více než 11 měsíců) neodpovídá skutkové i právní složitosti tohoto případu´. Tedy již před sedmi lety dozorový státní zástupce konstatoval průtahy v řízení. Tyto průtahy však přetrvávají dodnes,“ zkonstatoval Václav Němec.
Dvacátého června 2015 se Petržílek obrátil s poprvé na Ústavní soud. Jeho stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Stejně tak byla odmítnuta jeho druhá obdobná stížnost o dva roky později, v dubnu 2017.
„Stěžovatel v postupu orgánů činných v trestním řízení, kdy je již po dobu téměř osmi let trestně stíhán ve věci, kterou lze skutkově i právně označit za banální, shledává porušení svého práva na spravedlivý proces. To, že znalci měli potíže při znaleckém zkoumání nic nemění na právu stěžovatele na projednání věci bez zbytečných průtahů, resp. právu na vyřízení věci v přiměřené lhůtě, které je nedílnou a podstatnou součástí práva na spravedlivý proces, tedy základního práva garantovaného článkem 38 odstavcem 2 Listiny základních práv a svobod a v článku 6 odstavce 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V této souvislosti nutno poznamenat, že stěžovatel žádným způsobem průtahy v řízení nezpůsobil ani k nim nepřispěl. Průtahy nezpůsobilo ani provádění jím navržených důkazů, neboť tyto byly ze strany státního zástupce vždy odmítnuty s tím, že je státní
zástupce nepovažuje za nutné. Uvedené bude mít s ohledem na nezbytnost doplnění dokazování za následek jen další průtahy v řízení,“ argumentoval dále právník Němec.
Jan Petržílek má za to, že za dobu šesti let, od okamžiku kdy si v této věci poprvé stěžoval na průtahy v řízení cestou podáním ústavní stížnosti proti zásahu orgánu veřejné moci spočívající v nečinnosti už dosáhla míra nečinnosti orgánů činných v trestním řízení takové intenzity, že má ústavněprávní dimenzi (a to i s ohledem na názor Ústavního soudu, že trvání trestního řízení delšího než 6 let lze tolerovat jen zcela výjimečně a z významných důvodů.
„Ústavně právní dimenzi nezákonného zásahu lze spatřovat nejen ve vztahu k délce trestního řízení jako takového, ale i s ohledem na to, že je pouze z důvodu vedeného trestního stíhání stěžovatel již téměř osm let zproštěn výkonu služby. Tímto je tedy rovněž zasaženo i do jeho práva zajišťovat si životní prostředky prací a práva na svobodnou volbu povolání garantovaných v článku 26 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel má rovněž za to, že jeho právo na spravedlivý proces je rovněž narušeno řadou dalších kroků orgánů činných v trestním řízení, například bezdůvodným neprovedením navržených důkazů (zejména pak rekognice, kdy s přibývajícím časem hrozí naprosté zničení tohoto důkazu), přičemž provedení těchto důkazů (zejména zmíněné rekognice) by bylo zcela vyvráceno že se stěžovatel dopustil jakéhokoli trestného činu, nemožnost se řádně hájit z důvodu bezdůvodného utajovaní trestního spisu, což státnímu zástupci vytýká i Městský soud v Praze a Vrchní soud v Praze. To že k uvedenému postupu státního zástupce není žádný relevantní důvod je zřejmé i z tohoto, že jsou utajovány i novinové články, nezákonné provedení výslechu utajovaného svědka Vlasty Schmidt jako neodkladného a neopakovatelného úkonu, a to, ač tento mohl být proveden jako řádný úkon se zajištěním práva na obhajobu, a pro provedení tohoto úkonu standardním cestou nikoli jako neodkladného a neopakovatelného úkonu nebyl žádný relevantní důvod. I sám státní zástupce navrhl v obžalobě slyšení tohoto svědka, oddalování provedení naprosto nezbytného doplnění znaleckého zkoumání k vysvětlení zjevných nelogičností, mezer a rozporů znaleckého posudku s výslechem svědka Schmidta (např. osvětlení skutečnosti, jak je možné, že na disku předaným znalci ke zkoumání jsou uloženy dokumenty pdf z roku 2012 přičemž disk má být věrnou kopií disku předaného v roce 2009. Tedy je zjevné, že disk nemůže být takovou kopií a je třeba zjistit, kdy a jaká data byla na tento disk
zkopírována a posudek musí být v tomto směru doplněn). Toto oddalování povede jen k dalšímu, zcela nepřiměřenému prodlužování trestního řízení.
Vůči všem těmto zásahům se stěžovatel opakovaně bránil, a to postupem dle trestního řádu, ale zcela bezúspěšně,“ shrnul Petržílkův obhájce Václav Němec.
Právník proto navrhl, aby Ústavní soud přijal následující nález:
„I. Postupem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, Městského státního zastupitelství v Praze, Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze v trestní věci projednávané nyní Městským soudem v Praze pod sp. zn. 3T4/2019 bylo porušeno základní právo stěžovatele na projednání věci bez zbytečných průtahů zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Postupem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, Městského státního zastupitelství v Praze, Městského soudu v Praze, Vrchního soudu v Praze a Policejního prezidia Policie ČR v trestní věci projednávané nyní Městským soudem v Praze pod sp. zn. 3T4/2019bylo porušeno základní právo stěžovatele na svobodnou volbu povolání a možnosti získávat prostředky pro životní potřeby prací garantované v čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“
Jan Hrbáček
