Pokud se nepodaří udržet provoz velkých uhelných elektráren, nastane také konec těžby hnědého uhlí v Ústeckém a Karlovarském kraji. Vzhledem k vysokým fixním nákladům je totiž nutné těžbu udržet na hodnotě, kdy má provoz dolů ještě ekonomický smysl. Za kritickou hranici označuje energetický expert a jednatel firmy Invicta Bohemica Jan Vondráš těžbu ve výši 15,5 milionu tun hnědého uhlí za rok za všechny čtyři hnědouhelné lomy.
Pro srovnání: Loni se v Česku vytěžilo 28,7 milionu tun. Teplárny a závodní elektrárny spotřebují okolo 7 až 8 milionů tun hnědého uhlí ročně, to bez další spotřeby ve velkých uhelných blocích k udržení rentabilního provozu povrchových dolů nestačí. Platí tedy jednoduchá rovnice: Bez spotřeby ve velkých uhelných elektrárnách, jako jsou zdroje v Ledvicích, Chvaleticích či Počeradech, se těžba uhlí na severu Čech neudrží. O palivo v tom případě přijdou také uhelné teplárny a závodní energetiky.
Jan Vondráš v této souvislosti upozorňuje na vady, které obsahuje nedávno zveřejněná analýza týmu Fakta o klimatu. Ta podceňuje jak otázku udržení těžby uhlí po odstavení velkých kondenzačních elektráren, tak problematiku náhrady za palivo z jiného lomu. „Kotle tepláren a závodních energetik jsou uzpůsobeny provozu na konkrétní typ uhlí. Ať už to bylo vysoce výhřevné z lomu ČSA, nízkosirnaté z lomu Jiří, nebo naopak málo výhřevné z lomu Vršany. Nasypat do nich jen tak uhlí z Bíliny prostě nejde, vyžaduje to navíc řadu investic,“ říká Vondráš.
Přechod od uhlí k jiným palivům se komplikuje
Přechod tepláren a zejména závodních energetik od uhlí k náhradním palivům se v některých případech protáhne a zkomplikuje. Řada z nich má obavy z ekonomické návratnosti investice do dekarbonizace a také z výsledné ceny tepla z nových nízkoemisních zdrojů.
V případě Krizového scénáře jedna třetina až jedna polovina sledovaných tepláren a závodních energetik odchod od uhlí do 2030 nestihne zcela, nebo uhlí zvládne nahradit jen částečně. Některé z nich to nestihnou zřejmě ani do roku 2033. Pokud by došlo v průběhu tohoto období k odstavení šesti velkých kondenzačních elektráren (byť fungujících jen na pokrytí domácí spotřeby elektřiny) a tím k poklesu spotřeby hnědého uhlí o 12 milionů tun, tak se celý řetězec od těžby přes zpracování uhlí a výroby elektřiny a tepla zhroutí z důvodů neekonomičnosti těžby a transformaci tepláren se nepodaří dokončit. Bude pak nutné zavést buď provozní podpory výroby elektřiny a tepla, nebo dotovat lomy, což je ta nejhorší varianta.
Mohlo by vás zajímat
Takové varování lze nalézt ve studii, kterou na žádost prezidenta Petra Pavla zpracovala konzultační firma Invicta Bohemica. Jan Vondráš informoval Ekonomický deník o hlavních závěrech této analýzy. Z konzultací s provozovateli 22 zdrojů na hnědé uhlí vyplývá, že očekávání ohledně stavby plynových tepláren se nenaplní. Do roku 2030 vzniknou nové zdroje o elektrickém výkonu zhruba 1300 megawattů oproti očekávaným 2000 MW.
Příčin to má celou řadu. Některé připravované projekty nabírají zpoždění s ohledem na dlouhé schvalovací procesy, omezené kapacity dodavatelských firem, vysoké investiční náklady i nejistotu ohledně vývoje cen zemního plynu. Některé velké závodní energetiky navíc od uhlí odejít nechtějí, protože v minulých letech masivně investovaly do ekologizace, postavily nové fluidní zdroje, splňují platné emisní limity a mají navíc platné dlouhodobé kontrakty na dodávky uhlí.
Podle zmíněné studie se do stavby paroplynových zdrojů pustí jen velké a kapitálově silné skupiny, jako jsou ČEZ, EPH a Veolia Energie. V jiných případech nastane odklon od kondenzační výroby elektřiny směrem k výtopnám. Výsledkem bude o to vyšší pokles výkonu řiditelných energetických zdrojů a o to větší problémy s udržením bezpečného provozu elektrizační soustavy.
Drahý plyn, nedostatková biomasa
Svá rizika s sebou podle Jana Vondráše nese také jiná alternativa k uhlí – tedy přechod na spalování biomasy. Velký počet připravovaných projektů vyvolává obavy z nedostatku lesní biomasy a růstu její ceny. Ten se projeví už za několik let, až zvýší spotřebu biomasy dva velké zdroje v Čechách – mladoboleslavské Ško-energo a podniková elektrárna v papírnách Mondi Štětí. Plánované zdroje na energetické využití odpadu (ZEVO) budou mít na výrobě elektřiny v Česku zanedbatelný podíl.
Před rychlým a živelným koncem uhelné energetiky varoval Jan Vondráš již v rozhovoru, který Ekonomickému deníku poskytl v květnu. Podle jeho slov si Česko nemůže dovolit odstavení většiny uhelných elektráren za dva nebo tři roky. „Pokud totiž spread (zisková marže – pozn. red.) nevychází ani teplárnám a závodním energetikám, ony také kondenzační výrobu vypnou. Pak se již nebavíme o nevýrobě zhruba 8 TWh v Elektrárně Chvaletice a Elektrárně Počerady, ale o nevýrobě zhruba 17 TWh,“ uvedl tehdy Vondráš.
(dtr)
