Dosažení klimatických cílů Unie se neobejde bez technologií, které oxid uhličitý uloží hluboko pod zem do geologických rezervoárů. Ačkoliv je potřebujeme k zamezení klimatické katastrofě, zákony s nimi nepočítají. Navzdor technologickému rozmachu zůstává metoda v pololegalitě.
Technologická řešení pro zachycování a ukládání uhlíku se rychle vyvíjejí a budou stále více potřebná. Shodli se na tom odborníci během středečního slyšení ve výboru pro životní prostředí, klima a bezpečnost potravin Evropského parlamentu.
Technická řešení existují
Výzkumný pracovník z rakouského Mezinárodního institutu pro aplikovanou systémovou analýzu (IIASA) Siddharth Joshi poslancům vysvětlil, že oxid uhličitý, který vzniká spalováním fosilních zdrojů a uniká do atmosféry, lze zpětně ukládat do geologických struktur – na souši i pod oceány.
„Vzhledem k tomu, že cíl udržet oteplení planety pod 1,5 stupně Celsia se pomalu stává nedosažitelným, je odstranění oxidu uhličitého nezbytné pro zmírnění dopadů změny klimatu,“ zdůraznil Joshi.
Stále příliš drahé
Nadbytečný uhlík se podle něj musí ukládat do geologických rezervoárů. Připustil však, že současná řešení jsou stále velmi finančně nákladná. „Náklady na odstraňování oxidu uhličitého musí klesnout. Případně je nutné je doplnit dotacemi a trhy s emisními povolenkami,“ naléhal Joshi.
Jonas Helseth, ředitel neziskové společnosti Bellona, se vyjádřil podobně. „Hlavní energetické modely EU se shodují na tom, že klimatické ambice do roku 2040 silně závisí na množství zachyceného uhlíku,“ zdůraznil Helseth. Dodal také, že ukládání CO2 do geologických rezervoárů má být primární formou tohoto řešení ve všech scénářích do roku 2050.
Modely, kolem kterých byla postavena mainstreamová klimatická politika včetně cílů Pařížské dohody, totiž počítají s takzvaným overshootem. Tedy že dočasně do atmosféry uvolníme více uhlíku, než si můžeme k přežití dovolit. Ale že jej pak díky technologickému pokroku poháněnému právě spalováním fosilních paliv dokážeme z atmosféry zase dostat. A klima tak vrátit do podoby umožňující život na planetě.
Mohlo by vás zajímat
Nesplníme klimatické cíle
Prezentace odborníků se po obsahové stránce nesetkaly s významnou kritikou ze strany přítomných poslanců. Peter Liese (EPP/Německo) situaci na konci veřejného slyšení trefně shrnul. „Je stále jasnější, že bez zachycování a ukládání uhlíku a odstraňování oxidu uhličitého nesplníme klimatické cíle. Bohužel mnoha lidem trvalo dlouho, než si to uvědomili,“ řekl Liese.
Německý zákonodárce ale připomenul klíčovou překážku. „Neexistují pro tyto technologie právní podmínky. V mnoha zemích, včetně Německa, je ukládání uhlíku zákonem zakázáno. Nemůžeme žádat průmysl, aby dekarbonizoval, když nejsou potřebné technologie legální. V tomto ohledu musíme postupovat rychle,“ naléhal Liese.
Jaká je definice?
Nezisková organizace Carbon Gap definuje zachycování a ukládání uhlíku (CCS) jako oddělování oxidu uhličitého z průmyslových emisí a jeho trvalé uložení do geologických struktur pod zemí. Může se použít v cementárnách, ocelárnách, elektrárnách nebo chemických výrobních závodech.
V případě odstraňování uhlíku z atmosféry (CDR) se jedná o snižování koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší. To může pomoci ke splnění klimatických cílů a v dlouhodobém horizontu zajistit dosažení čistých negativních emisí.
