Nedávno schválená vodíková strategie přináší plán, jak postupně zavádět vodík do praxe v různých odvětvích, včetně dopravy. Jejím hlavním cílem je kromě jiného i urychlení vývoje a následné implementace ekonomicky dostupných vodíkových technologií. Otázkou stále zůstává reálné využití v praxi. Třeba silniční nákladní dopravci upozorňují, že nebude možné pořizovat prodělečná auta jen kvůli prestiži či ekologickým důvodům.
V první fázi strategie se počítá s využitím vodíku v oblasti čisté mobility. Segment dopravy pak má být obecně tím, kde se předpokládá nejrychlejší uvedení do praxe a dosažení ekonomické udržitelnosti. Řeší se nejen cena samotného vodíku, ale i vozidel na vodíkový pohon.
Pořízení vozu vs. pronájem
„V počátečních fázích je proto vhodné vytvářet „ostrovy“ vodíkové mobility poblíž vodíkových produkčních míst, abychom snížili náklady na jeho přepravu. Z důvodu predikce a rychlého nárůstu spotřeby vodíku je vhodné začít s využíváním vodíku v místní autobusové a nákladní dopravě. Pro dosažení maximální efektivity výroby vodíku je nutné budovat velké výrobní kapacity,“ uvádí se ve vládou schváleném dokumentu.
Na výši pořizovací ceny užitkových vozidel upozorňuje i sdružení automobilových dopravců ČESMAD BOHEMIA: „Užitková vozidla musí, jak sám název napovídá, přinášet užitek a dopravce si nemůže z prestižních nebo ekologických důvodů pořizovat auta, která prodělávají. To by velmi rychle zkrachoval,“ říká Martin Felix.
A jako příklad uvádí Švýcarsko, kde se vodíková nákladní auta neprodávají, jsou pouze v pronájmu. Kalkulace je navržena tak, aby jejich dlouhodobý provoz byl stejně nákladný jako u klasických dieselových vozů. Jinak jsou zatím vodíková vozidla astronomicky drahá a za jejich nasazení by musel zákazník velmi citelně připlatit.
Obnovitelné zdroje energie chybí
„Schválení vodíkové strategie bylo celkově potřebné, protože se jedná o velmi perspektivní formu bezuhlíkového zdroje energie. Termíny strategie vypadají realisticky a jsou dostatečně uvážlivé i z hlediska toho, že vývoj ekonomicky efektivních technologií na bázi vodíku není možné spolehlivě předvídat,“ komentuje strategii předseda Dopravní sekce Hospodářské komory Emanuel Šíp.
Dle jeho názoru je otázkou, zda bude k jednotlivým termínům k dispozici rozsah vodíkových technologií umožňující dosáhnout očekávaného snížení, a pak vyloučení spotřeby uhlíkových paliv v dopravě.
„To ovšem platí i pro další bezuhlíkové zdroje energie. Vodíková technologie sama spotřebuje víc energie, než se spalováním vodíku vytvoří, takže jako optimální se zdá jeho výroba elektrolýzou vody v období energetického sedla s použitím obnovitelných zdrojů elektřiny. A zde je právě klíčový problém, protože Česko není obnovitelnými zdroji energie zrovna štědře vybaveno,“ dodává Emanuel Šíp.
Alternativa k naftě
Postupné zavádění vodíku by se mělo dotknout i silniční nákladní dopravy, což dopravci vnímají jako smysluplnou alternativu k dieselovým motorům a v mnohém vhodnější pro dálkovou nákladní dopravu než vozidla elektrická.
„Vozidla s palivovými články mají srovnatelný dojezd, rychlost tankování je také srovnatelná s naftou a vozidlo neveze těžké baterie. V současné době je ve Švýcarsku provozováno zhruba 140 nákladních aut na vodík, která již úspěšně zdolala hranici jednoho milionu kilometrů,“ popisuje Martin Felix ze sdružení automobilových dopravců ČESMAD BOHEMIA.
Dodává, že jejich provoz je nákladově srovnatelný s klasickými nákladními automobily. V případě vybudování funkční vodíkové infrastruktury předpokládá, že čeští dopravci by vodíková vozidla využívali, neboť poptávka po čisté dopravě u zákazníků již existuje.
Extrémní výbušnost
Hospodářská komora se přiklání k názoru, že elektromobilita na vodíkové bázi má nesporně velké možnosti v podstatě ve všech druzích doprav. Je však třeba řešit významná technologická rizika.
„Známá je jeho extrémní výbušnost při styku se vzduchem i jeho schopnost pronikat stěnami potrubí a zásobníků. Spalováním vodíku vzniká vodní pára, která je ještě silnějším skleníkovým plynem než CO2, avšak v případě jeho výroby elektrolýzou vody je bilance zcela vyrovnaná. U osobních automobilů je pak hlavním problémem vysoká cena, která v současnosti výrazně překračuje milion korun,“ uzavírá Emanuel Šíp.
Lucie Přinesdomová
