Některé prvky omezování nelegální migrace v Evropské unii připomínají americký model, prohlásila Silvia Cartaová z bruselské neziskové organizace Platforma pro mezinárodní spolupráci pro migranty bez dokladů (PICUM). Mezi ně patří zadržování uprchlíků ve specializovaných zařízeních a plány na zřízení návratových center ve třetích zemích.
Silvia Cartaová, advokátka z neziskové organizace PICUM, zdůraznila pro EU Perspectives, že nejnovější vývoj unijní migrační a azylové politiky, která je stále restriktivnější, je součástí širšího trendu v rámci evropské politiky.
„Některá opatření zaměřená na migraci se inspirují praktikami ve Spojených státech,“ vysvětlila. „Unie ale už dlouho vyvíjí vlastní restriktivní nástroje. To, co nyní vidíme, je normalizace návrhů, které by se ještě nedávno považovaly za nemyslitelné,“ zdůraznila.
Ochránci práv uprchlíků bijí na poplach
Obhájci lidských práv neskrývají obavy. Vadí jim nová opatření včetně domovních prohlídek zaměřených na migranty bez dokladů, rozšířeného zadržování uprchlíků a přesunutí mechanismů jejich navracení do třetích zemí, vysvětlila.
„Jsme svědky dramatického nárůstu zadržování jako trestního opatření,“ řekla Cartaová. „To je obzvlášť znepokojivé vzhledem k dobře zdokumentovaným dopadům na duševní a fyzické zdraví uprchlíků. Znamená to také omezení přístupu k jejich základním právům a službám,“ vysvětlila.
Odborníci poukazují na to, že nadměrné užívání zadržování žadatelů o azyl porušuje právní zásady EU, včetně proporcionality, nezbytnosti a individuálního posuzování. Navíc vystavuje zranitelné osoby, jako jsou děti, oběti traumatu a osoby s chronickými zdravotními problémy, zvýšenému riziku.
Mohlo by vás zajímat
Kontroverzní centra pro navracení
Mezi nejkontroverznější návrhy patří takzvaná centra pro navracení. Jedná se o zařízení ve třetích zemích, kde mají být zadržováni migranti čekající na deportaci. Centra jsou prezentována jako řešení pro zvýšení efektivity, jejichž cílem je urychlit navracení a snížit administrativní zátěž v rámci EU.
Cartaová varovala, že tento přístup představuje značná právní a etická rizika. „Úplná externalizace postupů pro navracení uprchlíků umožňuje členským státům vyhýbat se svým povinnostem vyplývajícím z mezinárodního práva a právních předpisů v oblasti ochrany lidských práv. Snižuje to transparentnost a oslabuje demokratickou kontrolu,“ prohlásila.
Změna těžiště
Z politického hlediska přesouvají návratová centra těžiště rozhodování mimo hranice Unie, čímž se snižuje transparentnost vymáhání práva. To vyvolává otázky nejen ohledně dodržování závazků v oblasti lidských práv, ale také ohledně schopnosti Unie vymáhat jednotné standardy napříč několika jurisdikcemi.
Země západního Balkánu, stejně jako vybrané africké státy jako Uganda, často s Unií uzavírají bilaterální dohody s cílem usnadnit návrat nelegálních uprchlíků. „Znamená to vysoké riziko porušování lidských práv. Dotčené osoby často nemají k těmto zemím žádný vztah, což zvyšuje jejich zranitelnost,“ zdůraznila advokátka bruselské organizace PICUM.
Kam kráčí Unie?
Rozšiřují se také postupy dohledu a ověřování totožnosti. Odborníci vyjádřili obavy z rasového profilování a diskriminačního zaměření. „Zvýšený dohled může mít nepřiměřený dopad na rasově diskriminované komunity,“ obává se Cartaová s tím, že může jít o porušení unijního přístupu pro rovnost. Podle ní to znamená systémová rizika nejen pro jednotlivce, ale i pro širší právní a etické standardy EU.
Advokátka dodala, že přísnější postup vůči migrantům začne prosazovat i středomořský Kypr, který od ledna předsedá Radě EU. „V Radě panuje v tomto přístupu téměř jednomyslná shoda. Vzhledem k tomu, že Evropa směřuje k migrační politice zaměřené více na vymáhání práva, zůstává otázkou, zda jsou taková opatření slučitelná s právním a etickým rámcem Unie. Nebo zda Unie směřuje k modelu, v němž kontrola nahrazuje ochranu,“ uvedla Cartaová.
