Po osmi letech tvrdě pravicové, euroskeptické vlády strany Právo a spravedlnost spatřovala řada pozorovatelů v Donaldu Tuskovi a jeho proevropské, středopravicové Občanské koalici příležitost k obnovení rovnováhy v Polsku. Jenže s blížícím se momentem, kdy Varšava 1. ledna převezme půlroční předsednictví Rady Evropské unie, sílí pochybnosti o tom, jak zásadní změnu Tusk opravdu představuje, uvedlo Politico.

Zatímco příznivci označují sedmašedesátiletého premiéra za umírněného pragmatika, kritici v jeho krocích – od mediálních reforem po migrační politiku – vidí prvky populistických postupů, proti nimž dříve vystupoval. Nejvýrazněji se to ukazuje v jeho rétorice kolem ukrajinských zemědělských dovozů. Tusk obviňuje ukrajinské exportéry, že pomáhají spíš oligarchům a nadnárodním firmám, než aby prospívali „obyčejným“ Ukrajincům a jejich boji proti ruské agresi.

Pro Polsko, jež stále silně ovlivňuje ruská invaze na Ukrajinu, se tak otevírá složitá kapitola – zejména s ohledem na jarní prezidentské volby. Domácí tlak může ovlivnit i jednání o rozšíření stávající obchodní dohody mezi EU a Ukrajinou a ohrozit ukrajinské vyhlídky na vstup do Unie.

„Tusk velmi dobře vnímá, co Poláky trápí a čeho se obávají – strach z války, bezpečnost hranic, ekonomickou stabilitu,“ uvedl Politicu politolog a člen Evropské rady pro zahraniční vztahy Aleksander Smolar. „Používá populistickou rétoriku, aniž by byl vyložený populista. Snaží se zabránit návratu euroskeptické a pravicové strany PiS k moci.“

Mohlo by vás zajímat

Rozkol kvůli zemědělství

V otázce ruské agrese proti Ukrajině bylo Polsko dosud vytrvalým zastáncem Kyjeva – poskytlo vojenskou pomoc, přijalo miliony uprchlíků a v rámci EU důrazně podporovalo ukrajinské zájmy. Jenže pokud jde o obchod, zejména o ukrajinské zemědělské dovozy, Varšava zaujala mnohem tvrdší postoj.

Jak již dříve Politico uvedlo, nechce Tusk, obzvlášť před prezidentskými volbami, ustoupit v oblastech, které považuje za klíčové pro voliče na venkově. Existují proto obavy, že v rámci půlročního polského předsednictví v Radě EU bude rychlý pokrok v jednáních o nové obchodní dohodě s Kyjevem téměř nemožný.

Ukrajina přitom naléhavě potřebuje zachovat co nejširší přístup na unijní trh. „Teď víc než kdy jindy záleží na volném obchodu s EU,“ zdůraznil ukrajinský ministr zemědělství Vitalij Koval při nedávné návštěvě Bruselu.

Tusk navíc zatím neodstranil nelegální omezení na ukrajinské zemědělské dovozy, zavedená předchozí vládou. Spolu s Maďarskem premiéra Viktora Orbána a Slovenskem Roberta Fica Polsko navzdory nařízením z Bruselu nechává trh pro některé ukrajinské produkty uzavřený, což sice zvyšuje Tuskovu popularitu mezi polskými farmáři, ale komplikuje vztahy s Evropskou komisí.

Boj o voliče a blokády na hranicích

Jarní prezidentské volby v Polsku mohou Tuskovu pozici ještě více vyostřit. Aby si udržel přízeň venkovských voličů, nebude podle Politica chtít působit příliš „měkce“ vůči Ukrajině – i za cenu napětí uvnitř EU. Strategie, jak uspokojit domácí publikum a současně si zachovat proevropskou tvář, však není jednoduchá.

V důsledku stále platných omezení se polští zemědělci navíc cítí silnější a v krajním případě blokují hraniční přechody s Ukrajinou. Tím brzdí nejen obchodní výměnu, ale ohrožují i dopravu humanitární či vojenské pomoci. Podpora veřejnosti pro takové akce přitom v Polsku zůstává relativně vysoká. S pokračující ruskou agresí sílí názor, že země si už nemůže dovolit neomezované dovozy ukrajinské produkce.

Kyjev se bude při vyjednáváních o nové dohodě snažit zachovat maximálně volný přístup na evropský trh, především pro své zemědělské zboží. Polsko se však pravděpodobně bude zasazovat o další ochranu domácího trhu a omezení ukrajinské konkurence.

„Nikdy jsem Tuskovi nevěřil tu jeho údajnou svatost,“ řekl Politicu nejmenovaný diplomat. „Politici musí myslet na to, že potřebují hlasy voličů. A na tom se ani s Tuskem nic zásadního nezmění.“

Předsednictví jako šance – i riziko

Nadcházející polské předsednictví představuje pro Tuska příležitost ukázat státnické kvality na evropské úrovni. Jenže zároveň jej vystaví tlaku, aby vybalancoval domácí obavy a požadavky spojenců v EU. Výsledek přitom může rozhodnout, zda Polsko vystupňované obchodní spory s Ukrajinou spíše urovná, nebo ještě vyhrotí.

„Polsku to může velmi uškodit,“ upozorňuje pro Politico Smolar z ECFR. „Jde o krátkodobé domácí zájmy a nepromyšlené emotivní reakce, které mohou mít dlouhodobé důsledky.“

Situaci navíc komplikuje i minulost. Staré křivdy, jako masakr na Volyni během druhé světové války, nadále rezonují v obou zemích a v kombinaci s nacionalistickými výpady prohlubují nedůvěru. Přestože společná snaha o odpor proti Rusku polsko-ukrajinské vztahy posílila, historické šrámy se v plné míře nezacelily.

Pro Ukrajinu i EU je přitom klíčové, aby se vzájemné vztahy posunuly kupředu nejen v rovině vojenské pomoci, ale také v kontextu možného budoucího ukrajinského členství v Unii. Integrovat válkou zasaženou zemi s rozsáhlým zemědělským sektorem ovšem nebude snadné.

Pokud Tusk pod tlakem domácích voličů zůstane neústupný v zemědělské politice, mohl by narazit na odpor dalších států v EU a zpomalit jednání s Kyjevem. Výsledkem by pak byl ztížený postup vstříc novému obchodnímu ujednání a možná i ohrožení širších integračních ambicí Ukrajiny.

Závěrem
Donald Tusk se vrací do čela Evropy ve chvíli, kdy je sám nucen hrát dvojí roli – proevropského lídra a politika, který musí uspokojit populistická očekávání doma. Až se Polsko ujme předsednictví EU, vyplyne na povrch, do jaké míry je Tusk ochoten bránit evropské hodnoty i za cenu ztráty části voličů. Napjaté obchodní vztahy s Ukrajinou a tlak z Bruselu přitom ukáží, zda bude Polsko ochotné postavit se do čela pomoci Kyjevu, anebo spíše upřednostní vlastní politické zájmy a potenciálně ohrozí dlouhodobé cíle Evropské unie i Ukrajiny.