Jak by jednou mohlo vypadat úložiště vyhořelého jaderného paliva? Možnou inspiraci lze nalézt v Jižní Koreji poblíž města Kjongdžu. Právě zde již sedm let funguje úložiště méně radioaktivního odpadu, které se však svými vlastnostmi blíží tomu, co bychom očekávali od lokality pro bezpečné uskladnění palivových článků z reaktorů jaderných elektráren.
Areál nalezneme pár set metrů od břehu moře mezi městy Ulsan a Pohang, jen kilometr severně od jaderné elektrárny Wolsong. Na dohled je zde také skalnatý ostrůvek, na kterém byl pohřben sjednotitel Koreje – král Munmu. Dnes už tady „pohřbívají“ něco jiného – ochranné obleky a boty pracovníků z jaderných elektráren či méně radioaktivní odpady ze zdravotnictví a průmyslu.
Právě tuto lokalitu v roce 2005 korejská vláda vybrala pro stavbu prvního podzemního úložiště lehce a středně radioaktivního odpadu. V lednu 2009 vznikla Korejská agentura pro radioaktivní odpad (zkratka KORAD) a létě roku 2015 už zde uložili první sudy s odpadem. K dispozici je zatím šest podzemních sil, které jsou v průměru zaplněna z 30 procent. Další sila mají Korejci v plánu přistavět.
Jako první přichází na řadu návštěvnické centrum, které zvenku vzhledem připomíná vesmírnou loď ze světa sci-fi. Podobně jako v jaderné elektrárně Shin Kori je zde problém s fotografiemi – fotit se v areálu nesmí a ani „oficiální“ fotky jsme nezískali. Pokud ovšem nepočítáme hromadnou fotografii celé skupiny s dlouhým transparentem v ruce; pořizováním podobných snímků jsou Korejci doslova posedlí.
Následoval první přejezd firemním autobusem agentury KORAD do skladovacího areálu. V největší hale ukládají odpad v oranžových či žlutých sudech po dobu půl roku a až jednoho roku. I když prosklenou stěnou vidíme tisíce sudů, dozimetr na stěně chodby ukazuje jen malou úroveň radioaktivity. Až po důkladné kontrole sudů v hale následuje převoz do podzemního sila.
Také do sila nás vzali firemním autobusem. Cesta končí podzemním tunelem ve tvaru písmene U, kterým se dostáváme do hloubky 130 metrů pod úrovní země. Dvojitý tunel vzdáleně připomíná pražský komplex Blanka, jen v poněkud holém „industriálním“ provedení. Na konci tunelu se nacházejí vstupy do šesti sil. Sudy jsou zde umístěny za dvěma vrstvami betonu, volný prostor se následně dosype štěrkem.
Korejská vláda a jaderní experti uvažují také o výstavbě trvalého úložiště vysoce radioaktivního odpadu. Pokud někde vznikne, bude to jinde než zde u města Kjongdžu (Gyeongju). Místní obyvatelé totiž souhlasili s výstavbou úložiště jen pod podmínkou, že zde nebude ukládány nebezpečnější druhy odpadu. Takové úložiště tedy musí vzniknout v jiné části Koreje, ale ani to není jisté.
Jak při setkání s českými novináři uvedl jaderný expert a univerzitní profesor Bum-Jin Chung, odborná veřejnost zatím váhá mezi dvěma cestami nakládání s vyhořelým jaderným palivem – tedy mezi trvalým úložištěm a přepracováním paliva. Podobně se vyjádřil také Jae Hoon Chung, generální ředitel společnosti KHNP, která vlastní a provozuje všech 24 jaderných bloků na území Jižní Koreje.
Rozhodnutí mezi těmito možnostmi by mělo padnout v nejbližších letech. „Jižní Korea vyvíjí vlastní technologii recyklace paliva, která by neumožnila získávání materiálu potřebného k výrobě jaderných zbraní,“ uvedl profesor Chung a dodal, že v případě vysokých cen uranu se může recyklace paliva do budoucna ekonomicky vyplatit.
David Tramba
