Americký vůdce Donald Trump v pondělí vynalezl novou zbraň ekonomické politiky, když pohrozil takzvanými „sekundárními cly“ zemím, které nakupují ropu od Venezuely. Chce tak přiškrtit její ropný obchod s jinými zeměmi.

Výhrůžka, kterou Trump zveřejnil nejprve prostřednictvím příspěvku na síti Truth Social a následně potvdil prezidentksým dekretem, uvádí, že země by mohly čelit 25% clu na obchod s USA, pokud budou nakupovat ropu a plyn z Venezuely. Ta čelí přísným americkým sankcím již nyní. Tento krok měl vyvinout tlak na Venezuelu kvůli „desítkám tisíc vysoce postavených a dalších zločinců“, které podle Trumpa Venezuela do USA poslala.

Tento neotřelý přístup doplňuje rostoucí seznam zbraní, které Trump ochotně nasazuje v rámci snahy využít americký ekonomický vliv jako páku při dosahování svých zahraničních a vnitropolitických cílů. „Jedná se o nový koncept ekonomické války,“ řekl agentuře Bloomberg Francisco Monaldi, ředitel latinskoamerické energetické politiky na Bakerově institutu pro veřejnou politiku Riceovy univerzity v Houstonu. „Jak je to vymahatelné? To je samozřejmě nejasné.“

Zdá se, že Trump touto hrozbou vymyslel kombinaci cel a takzvaných sekundárních sankcí, tedy finančních trestů, které mohou být uvaleny na jiné země nebo osoby za to, že obchodují se sankcionovanými subjekty. Cíle jeho „sekundárních cel“ by se mohly značně lišit vzhledem k tomu, že venezuelská ropa směřuje do USA, Španělska, Indie a na černý trh.

Mohlo by vás zajímat

Na první tři země se vztahují licence pro Chevron Corp, Repsol SA a Reliance Industries Ltd. Černému trhu dominuje Čína. „Čína je hlavním aktérem, proti kterému je to namířeno, protože jde v podstatě o černý trh s venezuelskou ropou,“ řekl Monaldi. „Kdyby nebylo Číny, nemuseli by dělat sekundární cla.“

Trumpův dekret dává ministru zahraničí Marcu Rubiovi možnost rozhodnout od 2. dubna, zda uvalí 25procentní cla na kteroukoli zemi, která přímo či nepřímo dováží venezuelskou ropu. Příkaz sice přesně neuvádí, na koho by se sekundární clo vztahovalo, ale upřesňuje, že pokud by bylo takové clo uvaleno na Čínu, vztahovalo by se nejen na pevninu, ale i na Hongkong a Macao. Kromě Venezuely byla Čína jedinou zemí, která byla v příkazu jmenována.

Podle odborníků jde z Trumpovy strany o pochopitelný krok. Trump není příznivcem finančních sankcí. V září označil sankce za potenciálně schopné zničit dolar a „vše, co dolar představuje“. Cla lze podle něj použít jako páku při vyjednávání i jako opatření ke zvýšení příjmů.

Cla jako trojnásobná zbraň

Tarify nabízejí možnost zvýšit nebo snížit výši sankce, což naznačuje, že Trump by mohl zvýšit cla na země, které nakupují energii od Venezuely, až na 30 % nebo více, pokud budou nadále postupovat proti politice USA – nebo naopak je pomalu snižovat, pokud dosáhnou pokroku při plnění požadavků USA.

„Někdy považuje cla za formu sankce,“ řekl Josh Lipsky, vrchní ředitel geoekonomického centra Atlantic Council. „Je přesvědčen, a jasně to říká už od kampaně, že finanční sankce vedou k de-dolarizaci.“ Ministr financí Scott Bessent popsal Trumpovo využívání cel jako rozdělené do tří skupin – jako nástroj k získání vlivu při vyjednávání, jako opatření generující příjmy, které má kompenzovat náklady na prodloužení daňových škrtů z roku 2017, a jako způsob, jak obnovit obchodní rovnováhu ve prospěch USA.

Trump projevil zájem o všechny tři tyto myšlenky, někdy současně. Na počátku své druhé vlády pohrozil Kolumbii sankcemi, cly, vízovými omezeními a celou řadou dalších sankcí za to, že odmítla přijmout deportované migranty. Kolumbijská vláda kvůli obavám z nákladné obchodní války s USA rychle ustoupila.

„V Trumpově mysli je výhodou cel to, že i když váš cíl neustoupí a vy je musíte zavést, získáte alespoň nějaké peníze,“ řekl Bloombergu Peter Harrell, bývalý vrchní ředitel pro mezinárodní ekonomiku a konkurenceschopnost v Radě Bílého domu pro národní bezpečnost.