Nová americká šéfka tajných služeb Tulsi Gabbardová začátkem března obvinila ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského z toho, že „usiluje o třetí světovou nebo dokonce jadernou válku”. Nejde přitom zdaleka o jediný její výrok, který konvenuje s postoji Ruska.
Tulsi Gabbardová má v tomto směru dlouhou a bohatou historii. Ostatně například její bývalí asistenti tvrdí, že pravidelně četla a sdílela propagandu publikovanou stanicí RT, což je hlásná trouba Kremlu.
Upozorňuje na to ve svém novém vydání britský týdeník The Economist, a to s tím, že jmenování Gabbardové do vysoké funkce vyvolalo obavy nejen v samotných amerických zpravodajských agenturách, ale také u jejich spojenců.
A nejde přitom o jediný zdroj napětí v americké síti zpravodajských aliancí a spojenectví. Trump například nedávno přestal sdílet na týden citlivé zpravodajské informace s Ukrajinou, aby ji dotlačil k ústupkům v jednání o příměří, připomněl The Economist.
Mohlo by vás zajímat
Trump ale vyhrožoval také Kanadě – kromě jejího možného připojení ke Spojeným státům mluvil i o možném vyloučení severního souseda z klíčové mezinárodní zpravodajské aliance Five Eyes, tedy Pět očí.
Týdeník zmiňuje, že prozatím spolupráce tajných služeb předních států demokratického Západu funguje. „Může se to ale brzy změnit?” pokládá základní otázku The Economist.
Například bruselský web Politico upozorňuje, že spojenci USA při sdílení informací s Washingtonem už nyní hledají způsoby, jak citlivá nebo dokonce přísně tajná data před Trumpovou administrativou ochránit. Očekávají totiž, že šéf Bílého domu může být až příliš „upovídaný”, nebo že úřady pod ním mohou vykazovat velké informační díry. Politico ale jedním dechem dodává, že spojenecké možnosti jsou v tomto směru omezené.
Partnerské země se dlouhodobě obávají, že Trumpovo zveřejňování utajovaných informací bude pokračovat i v jeho druhém funkčním období. Jejich znepokojení se prohloubilo poté, co Kongres schválil jeho kontroverzní nominace na vedoucí pozice v oblasti zpravodajských služeb, a to včetně zmíněné Gabbardové. Politico uvádí, že už se objevila obvinění, podle kterých s citlivými údaji už nyní není nakládáno na americké straně správně.
Tři scénáře
Web ale zároveň konstatuje, že spolupráce na sběru a sdílení zpravodajských informací je hluboce zakořeněná a nebylo by snadné ji rozvázat. Washington často poskytuje více informací, než sám dostává, a americké a evropské zpravodajské služby často provádějí společné operace. „To nejde jen tak vypnout,“ řekl Politicu pod podmínkou zachování anonymity obranný činitel ze severní Evropy.
Američtí špioni jsou se spojenci propojení rozsáhlou sítí vztahů. Například CIA, tedy služba pracující s lidskými zdroji (HUMINT), udržuje styčné důstojníky u téměř každé spojenecké služby. A v oblasti signálové nebo-li elektronické špionáže (SIGINT) je propojení ještě hlubší, přibližuje The Economist.
Odkazuje tím zejména na zmíněnou alianci Pět očí, kterou po druhé světové válce vytvořily Spojené státy, Austrálie, Velká Británie, Kanada a Nový Zéland. V rámci spolupráce se shromažďují – a také analyzují – veškeré zachycené komunikace a data.
Jde přitom rozhodně o nejambicióznější systém v tomto směru v historii, upozorňuje týdeník.
Každá ze zapojených stran důvěřuje ostatním až v pozoruhodné míře. Někteří experti se ale obávají, že právě tato spolupráce je nyní v ohrožení.
Podle The Economist přitom existují tři možné scénáře dalšího vývoje. Tím prvním je, že Amerika příslušné dohody naruší – například uskutečněním své hrozby vyloučit Kanadu. Další možností je, že dosavadní spojenci Ameriky budou hledat jiné partnery ve světě, a to kvůli obavám, že Trumpova administrativa nebude dostatečně chránit jejich tajemství.
Nejpravděpodobnějším scénářem je však třetí možnost: že Trumpova válka proti federální byrokracii a politizace zpravodajské komunity zkrátka způsobí mezi americkými zpravodajci zmatek a ochromení. A to se pak přenese i na spojence.
Sdílet, ale opatrně
Začněme obavami ze sdílení informací. V praxi se riziko pro HUMINT a SIGINT liší. Vztah mezi službami, jako je americká CIA a britská MI6, je hluboký. „Sdílíme spolu více než s kýmkoli jiným,“ cituje The Economist loňské vyjádření šéfa MI6 Richarda Moora. Obě služby fungují podle principu „nejlepšího atleta” – rozhodují zkrátka, kdo je momentálně nejlépe vybaven k pronásledování určitého cíle.
Například „ruská sekce“ CIA, jednotka sledující Kreml, sdílí více informací s některými evropskými protějšky, než by každý z nich sdílel se svými vlastními šéfy služeb. Ale i tato blízkost má své limity. Obecné zpravodajské informace se sdílejí, ale pouze v redigované podobě, kde jsou jména a detaily lidských zdrojů skryty. Příklad? Když Británie v 80. letech minulého století naverbovala vysokého důstojníka KGB Olega Gordijevského, nejprve jeho identitu před CIA zatajila – což agenturu značně popudilo.
Západní činitelé podle The Economist ubezpečují, že zatím je vše při starém. Ale v HUMINT světě lze objem informací v reakci na politické obavy ohledně americké spolehlivosti zvyšovat nebo snižovat. Či je zakrývat, poznamenává The Economist.
„Hlavní závazek jakékoli zpravodajské organizace je vůči jejím aktivům,“ řekl týdeníku Marc Polymeropoulos z Atlantic Council ve Washingtonu, který dříve vedl operace CIA v Evropě a Eurasii. Západní zpravodajské služby podle něj v případě nedůvěry „začnou sanitizovat informace, které dříve sdílely“.
Vyloučení už se stalo
SIGINT ale funguje jinak, upozorňuje The Economist. Pět očí není neprůstřelná právní dohoda; neexistuje žádná psaná smlouva, která by vyžadovala, aby spojenci sdíleli každý kousek materiálu odposlechnutého například z WhatsApp nebo Signal skupin Kremlu nebo Pekingu.
Avšak společný systém sběru, distribuce a zpracování dat znamená, že míra automatického sdílení je mnohem vyšší než u HUMINT. Někdejší šéf britské vládní zpravodajské a špionážní organizace GCHQ Bill Bonsall podle týdeníku poznamenal, že myšlenka zadržování informací je nebezpečná: Pět očí totiž stojí na víře, že „příspěvky každého partnera nebudou nejen zadrženy, ale ani zpožděny“.
Příklad vyloučení z Pěti očí známe už z minulosti. Týkalo se to v roce 1984 Nového Zélandu, a to v reakci na fakt, že tehdy zakázal vstup jaderným lodím do svých přístavů. Vyloučení – byť ne úplné – skončilo až v roce 2006.
To byl však vzácný a výjimečný případ, konstatuje The Economist. Například během suezské krize v roce 1956, kdy se Amerika a Británie ostře rozdělily kvůli anglo-francouzské invazi do Egypta, pokračovala SIGINT spolupráce naprosto nerušeně.
V roce 1973 tehdejší americký poradce pro národní bezpečnost Henry Kissinger požadoval, aby Amerika odstavila Británii jako trest za neshody ohledně Blízkého východu. „Odříznu je. Musíme ukázat zuby,“ řekl tehdy podle týdeníku Kissinger mimo záznam. Národní bezpečnostní agentura USA (NSA) však tento rozkaz odmítla s tím, že by zničil americký SIGINT sběr v Evropě a na Blízkém východě.
Přesto existují možnosti, jak přidat více bezpečnostních opatření kolem HUMINT, což jsou nejcennější a nejpřísněji střežené informace získané od agentů v zahraničí. Jejich životy by mohly být v ohrožení, pokud by došlo k jejich odhalení. Například by mohly být při rozhovorech s americkými partnery vynechány detaily, které by mohly prozradit polohu nebo identitu operativce.
Právě takový přístup popisuje v souvislosti s aktuálním děním ve zmíněné analýze server Politico. Připomíná přitom, že někteří spojenci už ostatně během Trumpova prvního funkčního období sdílení informací částečně omezili. A to poté, co podnikl kroky, které zpravodajské činitele opakovaně šokovaly, jako například zveřejnění přísně tajného snímku íránského raketového odpalovacího zařízení na Twitteru nebo sdílení vysoce citlivých izraelských zpravodajských informací s ruským ministrem zahraničí.
Bývalý vysoký představitel britské zahraniční zpravodajské služby MI6 potvrdil, že u citlivých projektů byla služba během prvního Trumpova funkčního období při sdílení informací opatrnější.
„To platí vždy, u každé administrativy – nikdy zcela neotevřeme knihy,“ řekl k tomu webu bývalý činitel. „Ale s Trumpem jsme byli opatrnější a těžko uvěřím, že tentokrát nebudeme ještě obezřetnější.“ Samotná MI6 odmítla tuto záležitosti komentovat, doplňuje Politico.
Personální pochybnosti
Web odhaduje, že znepokojení zahraniční partneři by mohli doufat, že budou jednat spíše s ředitelem CIA Johnem Ratcliffem než s Gabbardovou. Ratcliffe působil v její současné pozici během prvního Trumpova funkčního období a byl považován za jednoho z méně kontroverzních členů prezidentova kabinetu. A to navzdory obavám, že zpravodajskou činnost politizoval.
„Během jeho působení nepřišla apokalypsa,” cituje Politico Randalla Phillipse, který strávil téměř tři desetiletí v operačním ředitelství CIA. Ratcliffe byl minulý měsíc schválen Senátem s podporou 20 demokratů a všech republikánských senátorů.
Že by zahraniční partneři mohli pod Trumpem omezit sdílení informací, mluvčí CIA Liz Lyonsová podle Politica odmítla. Služba podle jejích slov bere své mezinárodní zpravodajské partnerství „mimořádně vážně“.
„Ředitel Ratcliffe je aktivně prohlubuje, aby posílil americkou národní bezpečnost, čelil protivníkům po celém světě a podporoval mezinárodní stabilitu,“ řekla Lyonsová.
Ostatní Trumpovy nominace na klíčové pozice však spojence uklidnily daleko méně.
Například Gabbardová v minulosti kromě zmíněného přebírání ruské propagandy navrhla jako členka Kongresu rezoluci, která by vedla k zastavení všech obvinění proti Edwardu Snowdenovi, tedy bývalému kontraktorovi služby NSA, který předal médiím velké množství utajovaných dokumentů.
Obavy vzbuzuje také Kash Patel, kterého coby Trumpova podporovatele Senát potvrdil do funkce ředitele FBI. Ještě jako kongresový zaměstnanec pracoval Patel na podkopání vyšetřování Sněmovny reprezentantů ohledně ruského vměšování do prezidentských voleb v roce 2016. Aktuálně přislíbil radikální přestavbu FBI, která hraje klíčovou roli ve zpravodajství, a „vykořenění hlubokého státu“. Patelův mluvčí na žádost o komentář podle Politica nereagoval.
Žádná velká krize. Zatím
Podle The Economist jsou i proto„extrémně vyděšení z budoucnosti” i sami američtí špioni.
Obavy přitom nejsou jen hypotetické. Týdeník upozorňuje, že pomyslná „motorová pila” je už nastartovaná.
CIA začala v posledních dnech propouštět důstojníky. A agentura DOGE, zaměřená na snižování nákladů, přispěla pod vedení Elona Muska k několika bezpečnostním lapsům, poukazuje pak Politico.
Například CIA tak údajně poslala Úřadu pro řízení personálu v rámci administrativního úsilí o snížení počtu federálních zaměstnanců e-mail se jmény a iniciálami nově přijatých analytiků a operativců, z nichž mnozí se zaměřují na Čínu. Tím je potenciálně vystavila odposlechům ze strany zahraničních protivníků.
Senátor Mark Warner z Virginie, nejvýše postavený demokrat ve výboru Senátu pro zpravodajské služby, to označil za „katastrofální bezpečnostní rozhodnutí“, které by mohlo „přímo označit nové rekruty jako cíle pro Čínu”, připomíná Politico.
Právě takové kroky bedlivě sledují spojenci z aliance Pěti očí. „Vysoce postavení lidé v alianci už teď budou trochu nervózní vzhledem k tomu, co máme za sebou,“ řekl Politicu například bývalý analytik amerického ministerstva zahraničí Kelly McFarland.
Politico ale upozorňuje, že nerovnováha ve sdílení informací mezi Spojenými státy a jejich partnery znamená, že spojenci mají více co ztratit. Platilo by to v případě, kdy by Trumpa vzhledem k jeho často transakčnímu přístupu k mezinárodním vztahům nějakým způsobem popudili, uvádí server..
Stále totiž podle Politica platí, že historicky byly USA největším přispěvatelem zpravodajských informací mezi partnery Pěti očí i mimo ně. Vždyť právě americké zpravodajské služby hrály například klíčovou roli při varování evropských spojenců před plány Kremlu na invazi na Ukrajinu měsíce předtím, než ruské tanky překročily hranice.
The Economist v souvislosti s aktuálními obavami konstatuje, že v tuto chvíli jsou západní úředníci znepokojeni, ale nepanikaří. „Všechny informace proudí normálně,“ říká podle týdeníku jeden z insiderů. „Neřekl bych, že Pět očí je ve velké krizi.“ Zatím, dodává ale lakonicky týdeník.
