Udělal přesně to, čím hrozil. Americký prezident Donald Trump ve středu oznámil, že Spojené státy uvalí od 2. dubna cla ve výši 25 procent na dovoz veškerých aut, které nebyly vyrobeny v USA. Obchodní válku s okolním světem tak posunul na novou úroveň. A značně vyostřil.
Bariéry bránící volnému obchodu přitom rostou po celém světě tempem, které bylo v posledních desetiletích doslova nevídané. Jde o kaskádu protekcionismu připomínající izolacionistické nálady 30. let minulého století, které se váží k velké hospodářské krizi z té doby.
A nejde přitom jen o rozsáhlá „Trumpova” cla, která vyvolávají odvetná opatření napříč Evropou, Čínou nebo Kanadou. Mnoho zemí totiž stavělo obchodní bariéry ještě před Trumpovým návratem do Bílého domu, a to často vůči Číně – aby čelily přílivu jejích elektromobilů, oceli a dalších průmyslových výrobků. Právě ty totiž ohrožovaly jejich domácí průmysl.
Ve své obsáhlé analýze to popisuje americký deník Wall Street Journal (WSJ). Připomíná přitom, že tyto snahy se nyní rozšiřují. Důvod? Jednotlivé státy se podle deníku připravují na novou vlnu zboží, která bude přesměrována po celém světě kvůli rostoucí celní ochraně Spojených států.
Mohlo by vás zajímat
Například Evropská unie tento měsíc uvedla, že plánuje zpřísnit opatření na ochranu svých výrobců oceli a hliníku před dovozy odkloněnými z USA kvůli Trumpovým pětadvacetiprocentním clům.
Narušená spojenectví
WSJ odkazuje na stanoviska ekonomů a historiků, podle kterých nedávná vlna obdobných kroků naznačuje, že svět by mohl směřovat k největšímu a nejširšímu nárůstu protekcionistických opatření od přijetí amerického zákona o clech Smoot-Hawley z roku 1930. Právě ten přitom spustil globální celní bariéry, které přetrvaly až do konce druhé světové války, upozorňuje deník.
Zároveň ale uklidňuje, že k něčemu obdobnému, jako byla velká hospodářská krize 30. let, podle ekonomů svět nemíří. Tedy že nehrozí ani opakování tehdejšího kolapsu světového obchodu. Průměrné celní sazby jsou ostatně globálně stále mnohem nižší než ve 30. a 40. letech minulého století.
Odborníci nicméně podle WSJ varují kvůli narůstajícím clům a dalším překážkám obchodu před trvalými ekonomickými i diplomatickými škodami. Mezi možná rizika prý patří pomalejší růst, vyšší inflace a rozpad globální spolupráce, který by dále narušil dlouhodobá spojenectví, varuje WSJ.
Světová obchodní organizace (WTO), která má kořeny v poválečné dohodě mezi vyspělými zeměmi právě o omezení protekcionistických politik 30. let, do značné míry ztratila svou roli arbitra v obchodních sporech. A také propagátora integrace, přibližuje deník.
Trump svou argumentaci opírá o tvrzení, že volný obchod umožnil jiným zemím připravit Spojené státy o pracovní místa a průmysl. I proto byl podle svých slov připraven posunout obchodní boj na novou úroveň. To ale samozřejmě podle WSJ může vyvolat mnohem větší odvetná opatření.
Kromě mnoha viditelných kroků namířených proti USA z poslední doby – zmiňme například nová kanadská cla na americké počítače a sportovní vybavení — zesilují mnohé země tlak i na Peking.
WSJ připomíná, že například Jižní Korea a Vietnam v únoru zavedly nové tvrdé tarify na dovoz čínské oceli, a to po stížnostech místních výrobců na záplavu levné konkurence. Podobně Mexiko zahájilo antidumpingové šetření ohledně čínských chemikálií a plastových fólií, zatímco Indonésie připravuje nové clo na nylon dovážený z Číny a dalších zemí.
Brání se i Rusko
Dokonce i sankcemi zasažené Rusko se snaží zastavit příliv čínských automobilů, upozorňuje deník, přestože mezi vládcem Kremlu Vladimirem Putinem a čínským vůdcem Si Ťin-pchingem panují přátelské vztahy. Rusko v posledních týdnech zvýšilo daň na likvidaci dovezených vozidel, což v podstatě zvyšuje jejich cenu. Více než polovina nově prodaných aut v Rusku je čínské výroby, zatímco před invazí na Ukrajinu v roce 2022 to bylo méně než 10 procent, přibližuje americký list.
„Zdá se, že stojíme na prahu mnohem širší, ne-li úplné obchodní války,“ cituje WSJ Eswara Prasada, profesora obchodní politiky na Cornellově univerzitě. „V tomto nepřátelském novém prostředí je každá země sama za sebe,“ dodal tento bývalý pracovník Mezinárodního měnového fondu.
List uvádí, že celkově bylo k 1. březnu v rámci zemí skupiny G20 v platnosti 4 650 dovozních omezení, včetně cel, antidumpingových cel, kvót a dalších opatření. To je o 75 procent více než na začátku Trumpova prvního období v roce 2016 a téměř desetkrát více než na konci roku 2008, upozorňuje list.
V USA podléhá více než 90 procent z pěti tisíc kategorií výrobků škodlivým dovozním omezením, zatímco těsně před Trumpovým prvním obdobím to byla pouze polovina. A pokud Trump splní všechny své hrozby týkající se cel – a z velké části to už udělal, průměrný tarif na dovozy do USA by mohl dosáhnout 18 procent, což je nejvyšší úroveň za posledních 90 let, přibližuje WSJ.
Generální ředitelka WTO Ngozi Okonjo-Iweala prohlásila, že organizace byla vytvořena právě pro řešení situací, jako je tato, a pro zabránění eskalace napětí.
„Snižování obchodních bariér poté, co byly zavedeny, je ale obtížné,” řekl k tomu podle WSJ Douglas Irwin, profesor ekonomie na Dartmouth College a autor historie americké obchodní politiky. Důvodem je, že každé obchodní omezení představuje potenciální vyjednávací páku, takže nikdo nechce „jednostranně odzbrojit“.
Když k tomu připočteme geopolitické rivality, zejména s Čínou, a domácí priority, jako je znovuvybudování průmyslu a zbrojení, šance na zmírnění současné vlny protekcionismu vypadají mizivě. „Proto se obávám, že scénář deeskalace je opravdu složitý,“ uzavírá list citací Irwina.
Evropa sází na diplomacii
O zmírnění napětí v mezinárodním obchodu se v poslední době snaží většina zemí včetně Evropská unie. Komisař pro obchod Maroš Šefčovič proto v uplynulých dnech setkal s hlavními obchodními představiteli americké administrativy.
Šefčovič podle agentury Reuters uvedl, že vedl „věcné rozhovory“ s ministrem obchodu Howardem Lutnickem, obchodním zmocněncem USA Jamiesonem Greerem a hlavním ekonomickým poradcem Bílého domu Kevinem Hassettem.
Cílem bylo zabránit vysokým americkým clům na evropské zboží, ale poslední vývoj ukazuje, že minimálně v případě automobilů jednání k ničemu nevedlo.
Agentura připomíná, že některé země se aktuálně pod tlakem Trumpa připravují na celní ústupky. Mimochodem – datum 2. dubna, kdy má Trump oznámit další reciproční cla, nazval šéf Bílého domu „dnem osvobození“ americké ekonomiky od neférových obchodních praktik.
Například Indie je podle Reuters ochotna v první fáz snížit cla na více než polovinu amerického dovozu v hodnotě 23 miliard dolarů. Indie má jednu z nejvyšších průměrných celních sazeb na úrovni 12,1 procenta, zatímco USA mají 2,5 procenta. Americká delegace v těchto dnech jedná o clech s indickými představiteli v Novém Dillí, připomíná agentura.
Cituje také Trumpovo nedávné prohlášení, že může udělit „mnoha zemím“ výjimky z cel, byť žádné podrobnosti v této souvislosti americký prezident nesdělil. Místo toho oznámil, že v „blízké budoucnosti“ přijdou kromě tarifů na auta i cla na farmaceutické výrobky a hliník.
Přetahovaná o alkohol
Trump podle Reuters také varoval státy usilující o úlevy, že něco takového nebude až tak jednoduché. A také zcela možné, upozorňuje Reuters. Trumpovy výpočty vzájemných cel totiž podle agentury zahrnují netarifní bariéry, měnové politiky a další faktory, které se obtížně odstraňují.
EU mezitím podle posledních informací odloží svůj první soubor odvetných opatření na polovinu dubna, a to včetně padesátiprocentního cla na americký bourbon. V reakci na to totiž Trump pohrozil uvalením dvousetprocentního cla na všechna vína a další alkoholické výrobky z Evropské unie.
Trumpovi představitelé uvedli, že hlavním cílem recipročních cel bude 15 zemí s nejvyššími obchodními přebytky s USA. Tamní ministr financí Scott Bessent označil tyto partnery za „špinavou patnáctku“.
Jednotlivé země administrativa nezmínila, ale podle údajů amerického statistického úřadu měly největší obchodní přebytky s USA tyto obchodní partneři: Čína, EU (jako blok), Mexiko, Vietnam, Tchaj-wan, Japonsko, Jižní Korea, Kanada, Indie, Thajsko, Švýcarsko, Malajsie, Indonésie, Kambodža a Jihoafrická republika, vypočítává Reuters.
Výprodej akcií
Rozpoutaná celní válka má už přitom přímé dopady do americké ekonomiky, ostatně za oceánem už začal výprodej akcií a američtí investoři jsou v extrémní nejistotě.
Trumpova administrativa však k těmto následkům přistupuje s překvapivou lhostejností. Na to ve svém textu upozorňuje prestižní britský týdeník The Economist. Například zmíněný ministr financí Bessent podle něj bagatelizoval klesající hodnotu akcií s tím, že korekce na trhu jsou „zdravé a normální”.
Komentoval tak fakt, že klíčový index S&P 500 se od svého únorového maxima propadl o 8 procent. Pokles přitom s Trumpovou celní politikou přímo souvisí. Prohlášení je zároveň důkazem toho, že nová administrativa zřejmě nehodlá ustoupit od svých potenciálně škodlivých kroků, upozorňuje The Economist.
Trumpův tým si přitom podle týdeníku zahrává s ohněm. Akciové trhy v posledních letech prudce rostly, investování se díky technologickým aplikacím zjednodušilo a Američané masivně investovali do akcií. Na konci loňského roku držely domácnosti a neziskové organizace akcie veřejně obchodovaných společností v hodnotě 38 bilionů dolarů, což je nárůst o 128 procent za posledních šest let.
Tyto investice nyní představují 1,7násobek disponibilního příjmu amerických domácností, což je více než dvojnásobek historického průměru a blíží se nejvyšší úrovni od roku 1947, přibližuje The Economist.
Dlouhodobý pokles akciového trhu by přitom mohl mít vážné následky nejen pro ekonomiku, ale i pro politickou stabilitu. Největším rizikem je spirála mezi trhy a ekonomikou, která se bude sama pohybovat směrem dolů. Pokles hodnoty akcií totiž přímo ovlivňuje bilance domácností, což vede k omezení spotřebitelských výdajů.
Podle studie Harvardské univerzity může každý dolar ztracený na akciovém trhu snížit spotřební výdaje o více než tři centy, varuje týdeník.
Zároveň konstatuje, že pokles hodnoty amerických akcií o 4,5 bilionu dolarů od vrcholu indexu S&P může letos znamenat ztrátu spotřebitelských výdajů v řádu miliard dolarů. Na rozdíl od nemovitostí, jejichž hodnota je stabilnější, lze hodnotu akcií sledovat v reálném čase, což okamžitě ovlivňuje spotřebitelské chování. Více než 25 milionů Američanů používá aplikace pro obchodování, což bezprostřední reakce na změny trhu umocňuje.
Republikáni jsou optimističtí
Dopady poklesu akciového trhu se však neomezují podle The Economist jen na ekonomickou sféru, ale zasahují i do politického spektra. Rozdělená volební scéna USA změnila to, kdo je poklesem trhu nejvíce zasažen a jak na situaci reaguje. Podle finančních poradců jsou levicoví voliči nyní z poklesu trhu znepokojeni více než ti pravicově orientovaní. Spotřebitelská důvěra je nejen na historickém minimu, ale je také nejvíce rozdělená podle politických linií, konstatuje The Economist. Demokraté jsou mimořádně pesimističtí, zatímco republikáni zůstávají optimističtí.
Změna voličských vzorců ovlivňuje i to, kdo nese největší břímě poklesu. Američané s nižšími příjmy, kteří mají tendenci volit republikány, jsou méně vystaveni poklesu hodnoty akcií. Naopak dobře vzdělaní voliči, kteří v posledních letech tíhnou k demokratům, drží významnou část akciového bohatství – zhruba 87 procent akcií a podílových fondů vlastní horních 20 procent příjmových skupin.
Právě tato skutečnost může podle týdeníku vysvětlovat relativní lhostejnost Trumpovy administrativy vůči klesajícím trhům. Chudší voliči, kteří méně investují do akcií, mohou pokles trhu vnímat jako přijatelnou cenu za „průmyslovou renesanci,“ kterou Trump slibuje prostřednictvím cel.
The Economist v této souvislosti uvádí, že přestože politické důsledky mohou být menší, ekonomické dopady nelze přehlížet. Nejbohatší pětina Američanů, která se podílí na téměř veškerém růstu spotřebních výdajů, by při výrazném poklesu hodnoty akcií mohla výrazně omezit svou spotřebu.
Pokud by tedy tito investoři při pohledu na své účty viděli výrazné ztráty, následky by pocítili všichni Američané – včetně těch, kteří Trumpovu politiku podporují. Celní válka, která měla ochránit americkou ekonomiku, by se tak mohla stát zdrojem nestability a nejistoty, která zasáhne nejen trhy, ale i běžné spotřebitele, uzavírá britský týdeník.
