Předchůdci německé ocelárny ThyssenKrupp kdysi vyzbrojovali tamní armádu do obou světových válek. Dnes je Duisburg příkladem plíživé deindustrializace největší evropské ekonomiky. Evropa potřebuje, aby se to změnilo. Rychle.

Některé části září svítivými barvami, ale jinak jsou všude kolem spíše nekonečné odstíny rezavě hnědé. Řeč je o jedné z největších evropských oceláren ThyssenKrupp v německém v Duisburgu. Komplex se rozkládá na třech kilometrech podél ohybu Rýna a připomíná spíše průmyslovou krajinu než klasickou továrnu.

Jedna z hlavních válcovacích linek pochází z konce 60. let minulého století. Tehdy uběhlo méně než 20 let od chvíle, co lídři poválečné Evropy zahájili cestu k hospodářské integraci právě prostřednictvím uhlí a oceli. A položili tak základy dnešní Evropské unie.

O dalších pět desetiletí později stojí celý blok opět na křižovatce. Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa opouštějí svou dosavadní roli světového policisty, takže Unie musí znovu vyzbrojit, reindustrializovat a také refinancovat. A podmínkou pro to je, aby se podniky jako ten v Duisburgu, které jsou synonymem pro ocel, opět staly konkurenceschopnými.

Mohlo by vás zajímat

Upozorňuje na to respektovaný bruselský web Politico.eu. Zároveň varuje, že jinak nebude Evropa schopna vyrábět nejen vlastní elektromobily, ale ani například větrné turbíny nebo tanky. Společnost Thyssenkrupp přitom v listopadu uvedla, že zruší 11 tisíc pracovních míst, což představuje přibližně 40 procent zaměstnanců její ocelářské divize. Cílem je právě zvýšení konkurenceschopnosti.

Evropský ocelářský byznys doplácí zejména na globální nadbytek oceli, který se v roce 2024 podle odhadů expertů rovnal více než čtyřiapůlnásobku roční spotřeby EU. Informovala o tom Evropská komise s odkazem na Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.

Už žádná „přemalovaná“ ocel

Například americký deník Wall Street Journal (WSJ) v březnu připomněl, že Evropská unie chce snížit o patnáct procent dovoz oceli, a to s ohledem nejen na zmíněný nadbytek, ale také na americká cla. Evropská komise tak chce chránit domácí průmysl a posilovat jeho konkurenceschopnost.

Deník uvedl, že evropské ocelárny byly zasaženy vysokými cenami energií, konkurencí levnějšího dovozu z Asie a nedávnou utlumenou poptávkou. Analytici tvrdí, že cla zavedená Trumpovou administrativou by mohla tyto problémy ještě zhoršit tím, že by výrobce přiměla přesměrovat vývoz do Evropy.

Z dlouhodobého hlediska Komise pracuje na zpřísnění současného mechanismu ochrany, jehož platnost vyprší v červnu příštího roku. Konkrétní návrh bude podle WSJ předložen ve třetím čtvrtletí. EU zavede minimální požadavek na čistou, v Evropě vyrobenou ocel při veřejných zakázkách. Komise také informovala, že se bude snažit upravit předpisy. Chce totiž zabránit tomu, aby se ocel vyrobená mimo blok prodávala po drobné úpravě na evropském území jako místní produkt.