Řecká vláda chce umožnit lidem pracovat až 13 hodin denně. Novinka má pomoci řeckým firmám překlenout narůstající nedostatek pracovní síly. Zaměstnancům slibuje vyšší mzdy. Stejným problémům čelí i Česko. Mohlo by se tedy i u nás uvažovat o prodloužení směn?
Řecko by se už tento měsíc mohlo stát po Velké Británii druhou zemí Evropy, která umožňuje lidem pracovat až 13 hodin denně. V Česku platí pro maximální délku pracovní doby mnohem přísnější omezení. Avšak v mnoha případech se obchází.
12 hodin ve dne, v noci jen 8
Podle tuzemského zákoníku práce platí, že běžná směna nesmí přesáhnout 12 hodin. Pracovní doba na plný úvazek činí 40 hodin týdně, přičemž v náročnějších provozech, v průmyslu nebo tam, kde se pracuje na výrobních linkách, může být kratší, například 37,5 hodiny.
Ještě přísnější limity platí pro práci v noci. Mezi 22:00 a 6:00 ráno by zaměstnanec neměl pracovat déle, než 8 hodin v kuse. Ve výjimečných případech zákoník práce připouští prodloužení noční směny až na 12 hodin. Podmínkou však je, že v průměru za vyrovnávací období (zpravidla 26 týdnů) zůstane pod hranicí osmi hodin.
Zaměstnanec musí mít mezi směnami nejméně 11 hodin nepřetržitého odpočinku, který lze v mimořádných případech zkrátit na 8 hodin. Celkově mu pak v týdnu musí připadnout alespoň 35 hodin nepřetržitého odpočinku.
Mohlo by vás zajímat
Nedostatek pracovní síly jako impulz ke změně
Hlavním motivem k prodloužení maximální možné pracovní doby v Řecku je nedostatek pracovní síly. Ten souvisí se stárnutím populace a odlivu části mladé generace do zahraničí. Ze stejného důvodu země loni zavedla i možnost pracovat šest dní v týdnu. Šestidenní pracovní týden mohou využívat firmy v cestovním ruchu a dalších sektorech, které poskytují služby nepřetržitě.
Česko čelí podobným problémům. Podle průzkumu personální agentury ManpowerGroup má 66 % zdejších zaměstnavatelů problémy najít zaměstnance s potřebným profilem. I přes rostoucí nezaměstnanost (337 925 nezaměstnaných v zaří 2025) firmy stále hledají řemeslníky, elektrikáře a IT specialisty. Nabízí se tedy otázka, zda by se i Česko nemohlo v budoucnu vydat řeckou cestou.
Středula: Delší směny jsou cestou do pekel
Přestože se Česko dlouhodobě potýká s výrazným nedostatkem pracovní síly, napříč průmyslem, logistikou, zdravotnictvím i službami, neprobíhá tu žádná seriózní debata o prodloužení pracovní doby nebo legalizaci extrémních přesčasů. „Důvod je zřejmý: práce na hraně vyčerpání, na úkor zdraví a bezpečnosti lidí, není a nemůže být v Česku politickým tématem. A bylo by krajně neetické, kdyby se jím stala,“ argumentuje ředitel náboru ManpowerGroup Jiří Halbrštát.
Jakýkoliv zásah do délky pracovní doby vylučují i odbory. Podle předsedy ČMKOS Josefa Středuly je představa, že člověk ve stavebnictví nebo průmyslu podává výkon ve 13hodinové směně, „naprosto nemyslitelná“:
„Má to samozřejmě další konsekvence – odpočinek mezi směnami a další věci, které se tím extrémně narušují. Jestli chceme mít lidi, kteří jsou nebezpeční sami sobě a svému okolí, tak ano, toto je cesta. Ale je to cesta do pekel,“ tvrdí Středula.
Zároveň připomíná, že český zaměstnanec už dnes odpracuje za 40 let ekonomicky aktivního života přibližně o devět let více než německý. „Právě díky tomu, že máme o něco delší průměrnou pracovní dobu. To samo o sobě ukazuje, že prodložení pracovních směn není cesta. Naopak se v mnoha případech uvažuje o zkrácení pracovní doby,“ upozorňuje Středula.
Work-life balance v centru pozornosti
Ostatně i evropské předpisy, jako je směrnice o slaďování osobního a pracovního života vedou členské státy Evropské unie k tomu, aby vycházely zejména rodičům malých dětí vstříc při plánování směn nebo práce z domova. Podle Středuly jde o zásadní požadavky.
Do českého právního řádu se část z nich dostala letos v červnu prostřednictvím novely zákoníku práce. Ta mimo jiné posílila postavení rodičů dětí do devíti let. Pokud například požádají o home office, zaměstnavatel musí případné nevyhovění žádosti písemně odůvodnit. Odmítnout jin může jenom z vážných provozních důvodů. „Jde o nárazově velký objem práce nebo finišování klíčové zakázky, nemocní kolegové nebo kolegové čerpající v létě dovolenou, kdy je nutné, aby se nacházel alespoň někdo na pracovišti, aktuální nutnost zaškolovat nové zaměstnance nebo například letní brigádníky,“ vysvětluje advokát z kanceláře Spring Walk Miroslav Hnilica.
Tabu, které existuje
Advokát Michal Peškar z kanceláře Rand Partners upozorňuje, že v Česku se o prodloužení pracovní doby sice oficiálně nediskutuje, ale v praxi k němu de facto dochází. „Výkon práce delší než 12 hodin je v České republice možný. Dochází k němu kombinací směny a práce přesčas,“ vysvětluje Peškar.
Zásadním limitem je podle něj povinný denní odpočinek. Zákon předepisuje nejméně 11 hodin, avšak zároveň povoluje zkrácení až na 6 hodin. „Ani limit 12 hodin pro délku směny neplatí plošně – existují výjimky pro specifické profese, například zdravotníky, kteří mohou mít směny dokonce v délce až 24 hodin, nebo zaměstnance v dopravě,“ popisuje Peškar.
V pasti levné práce
V neposlední řadě pak dochází k excesům, kdy se pravidla stanovená zákoníkem práce, ať už vědomě či nevědomě obchází. Často přitom podle zkušeností právníků i na žádost zaměstnance, který si chce vydělat více.
Podle Jiřího Halbrštáta z ManpowerGroup, je v Česku neformální přetěžování zaměstnanců běžnější, než se zdá. „V reálném provozu vídáme, že se limity pro přesčasy kreativně obcházejí – kombinací více úvazků, dohod nebo outsourcingu. Lidé pak reálně pracují deset i více hodin denně, často šest dnů v týdnu,“ říká.
Státem posvěcené 13hodnové směny by podle něj z ekonomického hlediska znamenaly udržování ekonomiky v roli montovny. „Jít cestou navyšování objemu práce bez zvyšování její přidané hodnoty znamená dál udržovat českou ekonomiku v roli levné montovny. Skutečně udržitelné řešení leží v automatizaci, digitalizaci a efektivnějším využívání lidské práce,“ vysvětluje Halbrštát
Prodloužení pracovní doby tak podle expertů oslovených Ekonomickým deníkem není v žádném případě cestou z krize nedostatku pracovní síly. Budoucnost českého trhu práce nespočívá v tom, kolik hodin zaměstnanci odpracují, ale jakou hodnotu v té době vytvoří.
