Ještě před několika dny se zdálo, že trestní stíhání vedoucích představitelů komunistického režimu v Československu definitivně skončilo. Tři vysocí komunističtí potentáti zemřeli – Milouš Jakeš, Lubomír Štrougal a Vratislav Vajnar – Jan Fojtík a František Kincl stíhání unikli díky psychiatrickým diagnózám. Jenže neskončilo. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) totiž začal stíhat kvůli stejnému podezření – násilí a úmrtí na československých hranicích zástupce náčelníka pohraničníků Jana Muzikáře.
Trestní oznámení kvůli úmrtím na hranicích podala Platforma evropské paměti a svědomí, která se zabývá objasňováním zločinů totalitních režimů. Na základě tohoto oznámení policie začala některé bývalé představitele KSČ a komunistické vlády stíhat.
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) ale začal postupně stíhání odkládat. Odůvodnil to především úmrtím bývalých komunistických potentátů.
Čerstvě stíhaný plukovník Ing. Jan Muzikář (nar. 1934) nastoupil k Pohraniční stráži už v roce 1955. Postupně zastával stále odpovědnější postavení, nakonec v letech 1980-1989 funkci náčelníka štábu a prvního zástupce náčelníka Hlavní správy pohraniční stráže a ochrany státních hranic.
Jan Muzikář přitom „vyžadoval od svých podřízených příslušníků Pohraniční stráže bezchybný výkon ochrany státních hranic i za cenu použití těch nejzazších prostředků“. „V ideologické práci věnoval pozornost provádění marxisticko-leninské přípravy vojáků z povolání“ a „sám se plně angažoval za politiku KSČ,“ lze se dočíst v dokumentech.
Za svoji činnost byl Muzikář mimo jiné odměňován finančními odměnami a také věcnými dary: 1965 – spací pytel; 1966 – aktovka; 1973 – kazetový magnetofon; 1981 – hodinky; 1981 – útočný nůž; 1984 – dalekohled.
Získal rovněž odznak „Za ochranu hranic ČSSR“ (1963) a vyznamenání „Za zásluhy o ochranu státních hranic ČSSR“ (1976).
ÚDV ho 30. června obvinil ze zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby, za což mu hrozí trest odnětí svobody až na 10 let.
Za vinu je mu kladeno, že nese spoluodpovědnost za ohrožení, zranění a usmrcení těchto osob: 1982 – Siegfried Karl Fröbel (zranění); 1983 – Jürgen Seifert (zranění); 1984 – František Faktor (usmrcení); 1986 – Hartmut Tautz; Johann Dick (oba usmrcení); Günter Hofmann (zranění); 1988 – Uwe Lenzendorf a Ullrich Trauerwein (ze střelby vyvázli bez zranění); Kerstin Traurweinová (zranění); 1989 – Dr. Thomas Bartsch, Günter Herbert Zeh, Rene Röder, Steffen Schlegel (všichni zranění); Heiko Schmotze (ze střelby vyvázl bez zranění).
Vzhledem k tomu, že obviněný Jan Muzikář se věkem blíží k devadesátce, nebude to mít justice vůbec lehké a není vyloučeno, že kauza skončí už na státním zastupitelství.
Odloženo, zastaveno
Trestní stíhání vedoucích představitelů komunistického režimu v Československu se dá přirovnat k vytrvalostnímu běhu, kterého se v 5 různých kategoriích účastnily tři závodnice: Spravedlnost, Demence a Smrtka. Nedávno do závodu razantně nastoupila další: Bludička.
Dne 21. 9. 2017 zahájila konání onoho pomyslného závodu Platforma evropské paměti a svědomí, když podala trestní oznámení na ty, kdo spoluodpovídali za usmrcení, respektive zranění osob na československých hranicích).
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu vyšetřoval pozvolna. Trestní oznámení směřovalo proti cca 250 až 300 pachatelům, kteří kvůli pokročilému věku a nemocem postupně vymírali.
Po více než dvou letech ÚDV 25. listopadu 2019 rozhodl, že se stíháni budou nakonec Milouš Jakeš, Lubomír Štrougal a Vratislav Vajnar. K této trojici pak přibyli ještě Jan Fojtík a František Kincl.
Milouš Jakeš (nar. 1922) byl generálním tajemníkem ústředního výboru Komunistické strany Československa, JUDr. Lubomír Štrougal (nar. 1924) předsedou federální vlády a JUDr. Vratislav Vajnar, CSc. (nar. 1930) federálním ministrem vnitra.
Milouš Jakeš zemřel 9. července 2020.
Trestní stíhání Lubomíra Štrougala bylo pravomocně zastaveno 14. května 2021, protože jmenovaný nebyl kvůli demenci schopen chápat smysl trestního řízení.
Oznamovatelé podali stížnost k Ústavnímu soudu a ten 3. prosince 2021 vyhlásil nález, že soudní znalci byli podjatí. Demence spravedlnost nakonec udolala i napodruhé, 16. srpna 2022 bylo trestní stíhání pravomocně zastaveno.
Oznamovatelé se nevzdali a znovu vznesli námitky. Ústavní soud protest zkoumal od 29. srpna 2022, po řadu měsíců ale nedošel k žádnému závěru. Do případu opět zasáhla smrt – letos 6. února Lubomír Štrougal zemřel.
U Vratislava Vajnara byl průběh obdobný. Nejprve 14. května 2021 jeho stíhání ovlivnila demence, ale 3. prosince 2021 oznamovatelé uspěli, trestní stíhání bylo sice původně pravomocně zastaveno, ale Ústavní soud toto rozhodnutí zrušil. Šestnáctého srpna 2022 pak bylo rozhodnuto, že obviněný je schopen smysl trestního řízení chápat.
Na letošního 25. dubna 2023 bylo dokonce nařízeno hlavní líčení, při němž soud začal projednávat obžalobu ze zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby. Jenže Vajnarova obhájkyně poukázala na to, že zdravotní stav jejího klienta se od vypracování posledního zdravotního posudku výrazně zhoršil a smyslu trestního řízení už není schopen porozumět. Soudkyně Kateřina Rybáková proto zadala vypracování nového (v pořadí již třetího) znaleckého posudku a jednání odročila na 15. srpna 2023. Žádné nové hlavní líčení se ale konat nebude. Vajnarova obhájkyně totiž oznámila, že její klient zemřel.
PhDr. Jan Fojtík, CSc. (nar. 1928) byl vedoucím ideologem Komunistické strany Československa, Ing. František Kincl (nar. 1941) federálním ministrem vnitra.
Stíhání Jana Fojtíka započalo 7. ledna 2021. Také do jeho kauzy zasáhla demence, když Ústavní soud letos 22. února potvrdila, že „trestní stíhání 94letého obviněného je s ohledem na jeho zdravotní stav“ nepřípustné.
Františka Kincla začal ÚDV stíhat až 16. května 2022. Prý to ale nebyl regulérní start a Obvodní státní zastupitelství v Praze 7 vrátilo věc k novému šetření.
A tu se náhle objevil ve vyšetřování nový faktor: podezřelý prý trpí bludnými představami o tom, že je pronásledován a ÚDV proto podezření ze spáchání závažného zločinu odložil.
To se ale nelíbilo oznamovatelům trestné činnosti, ti totiž tvrdí, že představa o pronásledování není žádným bludem, ale realitou. Bývalý ministr vnitra byl za své působení za minulého režimu odsouzen v roce 1992 v jiné věci k tříletému trestu vězení a nyní mu hrozí trest odnětí svobody až na 10 let. Jeho obavy jsou tedy zcela oprávněné.
Státní zástupce Šimon Vavrečka však 5. května námitky jako nedůvodné zamítl. Kincl byl totiž „na základě agresivního chování v roce 2021… …hospitalizován v Psychiatrické léčebně Brno Černovice, kdy toto jednání bylo jednoznačně hodnoceno jako důsledek psychické nemoci, nikoli důkaz o další trestné činnosti… …Vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, třebaže bylo následně zrušeno, mělo na zdravotní stav posuzovaného, resp. vývoj duševní choroby, kterou trpí, nepříznivý vliv… …Znalecké závěry nelze rozporovat pouze na základě laického hodnocení stěžovatele.“
Podle státního zástupce „o odbornosti závěru předmětného posudku… …nepanují žádné pochybnosti… Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná“.
Spravedlnost tedy neuspěla ani v jednom případě, podezřelí se pokojně dožili vysokého věku, nebyli odsouzeni a poškození po nich nemohou nic žádat.
„Přesto jistý smysl to řízení mělo. Byly totiž pojmenovány a právně klasifikovány zločiny vedoucích představitelů komunistického režimu v Československu. Bylo jasně ukázáno, že nesou spoluodpovědnost za smrt a zranění osob, které se nedopustily ničeho jiného, než že chtěly žít ve svobodném světě. Odpovědní funkcionáři přitom jednali vědomě v přímém rozporu s tím, k čemu se veřejně zavázali přijetím Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, totiž že každý může svobodně opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní´,“ uvedl k případům právní zástupce poškozených Lubomír Müller.
„A především je řízení precedenční výstrahou: Jestliže by dnes chtěl někdo svobodu občanů omezovat podobným způsobem jako shora uvedení soudruzi, může za to být i on popotahován – třeba po 30 nebo i více letech,“ dodal Müller.
Jan Hrbáček
