Asi bychom si nalhávali, kdybychom říkali, že se s cenami energií dostaneme na úroveň roku 2020, zdůraznil náměstek ministra průmyslu a obchodu Petr Třešňák na sympoziu Ekonomického deníku na téma Ceny a úspory energií. Klíčové pro dekarbonizaci a snižování negativních dopadů vysokých cen energií na spotřebitele budou úspory. Česko v tomto ohledu čeká zásadní nová směrnice o energetické účinnosti. Znamená snížení spotřeby energie do roku 2030 o přibližně 20 % oproti roku 2021, přiblížil jeden ze zásadních cílů Třešňák.
Zatímco ještě před třemi roky byla nejnižší cena plynu pro české spotřebitele na úrovni zhruba 15 eur a u elektřiny na čtyřiceti, teď se něčemu takovému ani zdaleka nepřiblížíme. „Bude to nejméně částka ve výši sto euro, kolem které se budeme v následujících letech pohybovat,” řekl na sympoziu Ekonomického deníku náměstek Třešňák a potvrdil tak i slova energetického experta a jednatel firmy ENA Jiřího Gavora. Vnímání cen energie se za poslední tři roky totiž rapidně změnilo. Zatímco dříve byla cena elektřiny na velkoobchodním trhu zhruba 100 eur za megawatthodinu extrémní a těžko přijatelná, po zkušenosti z loňského roku se změnila ve vytoužený cíl, ke kterému se chceme dostat, uvedl Gavor.
Proč je vlastně elektřina tak drahá? Příčiny jsou podle něho dvě – ceny plynu a emisní povolenky. „I když je nesporný fakt, že v krizovém loňském roce byly ceny elektřiny taženy a determinovány cenou zemního roku, do budoucna nám budou dělat starosti emisní povolenky. Dokud budou zapotřebí hnědouhelné elektrárny, tak se cena elektřiny těžko může dostat pod 100 eur za megawatthodinu,” sdělil Gavor.
Stále více proto nabývají na významu – a to jak na celounijní, tak i národní úrovni – úspory. Podle Třešňáka si je dobré ale uvědomit jednu věc – přestože se obecně všichni o ně snaží, tak graf, který nabízí pohled na možnou spotřebu energie do budoucna podle ČEPS (Česká elektroenergetická přenosová soustava), ukazuje rostoucí křivky. „Navzdory veškerým úsporným opatřením můžeme u elektřiny očekávat nárůst snad ve všech scénářích,” okomentoval.
Připomněl zároveň, že s tím souvisí i Státní energetická koncepce (SEK), jejíž základní teze už vláda schválila. V současné době je ale potřeba zpracovat celkem tři vzájemně provázané strategické dokumenty, kdy, jak Třešňák připomněl, jejich východiska jsou platná jak pro „národní klimaticko-energetický plán, tak i pro politiku ochrany klimatu”. Času příliš ale nezbývá – už do konce června má podle požadavků evropské legislativy být odevzdán návrh aktualizovaný o vnitrostátní plány a do konce roku také dokument definitivně schválený českou vládou.
„A proč zmiňuju SEK právě teď? V mnoha nástrojích bude obsahovat další prvky energetiky s čímž ta dosavadní příliš nepočítala. Ať už to bude akumulace, flexibilita, ale i digitalizace nebo sdílení energií. Diskuze ohledně SEKu se zužuje většinou na výběrovou skladbu a energetický mix jako takový na straně výroby, nicméně právě tady je mnoho dalších vlivů se kterými je nutno počítat,“ zdůraznil. Jsou to podle něj třeba zmíněné úspory, ale také změna chování spotřebitelů nebo struktury průmyslu. „A to je zrovna jedna z věcí, která jde v tuto chvíli opravdu málo predikovat,” zdůraznil.
Podotkl i to, že základní východiska koncepce vycházejí z energetického trilematu. Ten World Energy Council definuje jako: dosažení rovnováhy mezi bezpečností dodávky, sociální přijatelností, tedy cenou, a co nejmenšími ekologické dopady. A jsou to podle něj právě energetické úspory, které propojují úplně nejlépe tyto tři protichůdné vrcholy pomyslného trojúhelníku. A to protože „přispívají výrazně jak k energetické bezpečnosti, tak ve finále snižují náklady a tím pádem táhnou dolů i vliv na životní prostředí, na uhlíkovou stopu,” doplnil Třešňák.
Energetické úspory jsou proto tak nejdůležitějším a možná nejdosažitelnějším cílem, který přispěje České republice k dosažení klimatických závazků v rámci v rámci balíčku „Fit for 55”, souhlasil na sympoziu Ekonomického deníku i ministr životního prostředí Petr Hladík. V rámci toho se Česko zavázalo mimo jiné ke snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 o 26 procent oproti stavu roku 2005, vyjma velké energetiky a průmyslu.
Pokud se vrátíme ke zmíněné směrnici o energetické účinnosti, tak ta definuje změny ve třech oblastech: v cílech, v povinných úsporách energie a v opatřeních pro veřejný sektor. A jak už bylo zmíněné, v prvním bodě je podle plánu potřeba obecně snížit spotřebu o zhruba 20 % oproti roku 2021, konkrétní plány pro Česko budou ale stanovené až po aktualizaci Vnitrostátního plánu pro energetiku a klima.
Dalším závazkem je navýšení povinné roční úspory roční úspory energie z 0,8 na 1,5 procenta. A co se veřejných budov týká, tak zatímco dosud se platná směrnice vztahovala jen na státní instituce, teď už bude platit pro celou veřejnou správu s tím, že budovy by měly mít „téměř nulovou spotřebu energie”, přiblížil Třešňák.
Novou stavební metou by tak měly stát tak zvané bezemisní budovy s vysokým energetickým standardem a bez produkce lokálních emisí CO2. V tomto ohledu se tedy hovoří o každoročním snížení konečné spotřeby o 1,9 % v celé veřejné správě. „Finální podoba směrnice o energetické náročnosti budov není však ještě v této chvíli hotová, očekáváme ale, že se dotkne řady věcí. Minimálně standardů nebo vnitrostátního plánu inovace budov,” uvedl Třešňák.
Obecně také zpřísní požadavky na jejich vybavení, například infrastrukturou pro elektromobily nebo svými požadavky na parkovací místa pro kola. „Tady bude zřejmě probíhat ještě bouřlivá diskuze na národní úrovni. Protože zatímco tato směrnice přichází například s požadavky na dobíjecí místa pro elektromobily, Hasičský záchranný sbor ČR žádá znemožnit parkování elektromobilů v podzemních garážích,” podotkl.
Směrnice také dále hovoří třeba o povinnosti zpracovat energetické audity nebo zavedení energetického managementů pro podniky ne na základě jejich velikosti, ale podle spotřeby energie. Nebo stanoví nové požadavky na ochranu zákazníků a spotřebitelů tepla.
Náměstek také připomněl, jak může v oblasti zmíněné energetiky pomoci konkrétně ministerstvo průmyslu. Zmínil třeba odborné poradenství či přímou finanční podporu. Tady je jedním z hlavních nástrojů Národní plán obnovy, konkrétně program Technologie a konkurenceschopnost, ve kterém je k dispozici zhruba 81 miliard korun pro mnohé prioritní oblasti.
„Kdybych měl být konkrétnější, tak například podpora modernizace distribuce tepla v systémech dálkového vytápění nebo podpora fotovoltaických elektráren včetně akumulace elektrické energie,” doplnil.
Monika Ginterová
Hlavním partnerem sympozia Ceny a úspory energií byla společnost Veolia Energie ČR, které tímto děkujeme za podporu akce.
