Podíl jaderné energetiky na světové výrobě elektřiny pomalu, ale jistě klesá. Z historického maxima 17,5 procenta v roce 1996 se snížil na 10 procent v minulém roce. Ani další výhled oboru nevypadá zrovna vesele. Jak ve své Zprávě o stavu jaderného průmyslu uvádí analytik Mycle Schneider, s ohledem na stáří jaderných reaktorů lze očekávat další pokles.
Po celém světě bylo v polovině letošního roku v provozu 415 jaderných reaktorů. Drobný problém je v tom, že jejich průměrný věk dosahuje bezmála 31 let. Skoro polovina reaktorů byla spuštěna před 31 až 40 lety, dalších 89 je dokonce starších než 40 let. Problém se stárnutím jaderných elektráren bez odpovídající náhrady v podobě novostaveb lze sledovat i ve dvou zemích s největším využitím atomové energie – ve Spojených státech amerických a ve Francii.
Autorův závěr z těchto trendů je pesimistický. „Považuji za znepokojující, že stále roste rozdíl mezi tím, jak široká veřejnost vnímá jadernou energetiku, a skutečným stavem tohoto sektoru. Příspěvek jaderných elektráren k energetickému zásobování klesá v globálním měřítku k bezvýznamnosti. Řada projektů, o kterých se mluví, zůstává pouze v oblasti divoké fantazie,“ tvrdí Mycle Schneider, autor zprávy a analytik zaměřený na jadernou energetiku.
Ani výsledky z poslední doby nevypadají pro jaderný obor příznivě. Mycle Schneider uvádí, že od ledna 2020 do června 2021 bylo nově uvedeno do provozu devět reaktorů, naopak osm bylo trvale odstaveno. Statistiku v posledních letech zachraňuje Čína, ale vzhledem k velikosti tamního trhu nejde o závratná čísla. Jaderné elektrárny v „Říši středu“ loni vyrobily jen 4,4 procenta z celkového množství elektrické energie.
České zaměření na stavbu nových reaktorů je tak podle Schneidera plavbou proti proudu. Jeho zpráva ukazuje, kolik budovaných projektů trpí zpožděním a výrazným prodražením v průběhu výstavby. Sedm nejvíc průšvihových reaktorů je ve výstavbě déle než deset let – jmenovitě Olkiluoto 3 ve Finsku, Flamanville 3 ve Francii, Shimane 3 v Japonsku, prototyp rychlého množivého reaktoru Kakrapar 4 v Indii a také dva bloky ve slovenských Mochovcích.
Pokud to vezmeme z opačného konce, odstavení bloků z provozu také představuje velkou výzvu. Do poloviny letošního roku byl ukončen provoz 196 reaktorů, ale z nich se podařilo fyzicky odstranit jen 20 zařízení (14 v USA, pět v Německu a jeden v Japonsku). Proces likvidace trvá v průměru 20 let, přičemž rozmezí je velké – od 6 až do 42 let.
„Při čtení obsáhlé Zprávy o stavu jaderného průmyslu stojí za to vyhledat si pasáže, které se týkají potenciálních dodavatelů výstavby nového bloku v Dukovanech. KHNP je zmiňována hlavně v souvislosti s rozsáhlým korupčním skandálem, informace o Westinghouse se týkají hlavně okolností bankrotu firmy. Francouzská EDF je spojována především s úsilím o dostavbu dlouhodobě zpožděného bloku ve Flamanville, skandál s falšováním dokumentace padá na vrub firmy Areva předtím, než ji EDF převzala. Výběr nebude jednoduchý,“ uvedl k výsledkům studie energetický expert Hnutí Duha Karel Polanecký.
David Tramba
