Temné tajemství profesora Přírodovědecké fakulty a bojovníka za Šumavu. Spolupráce s komunistickou rozvědkou

„Zájem StB o mou osobu v té době jednoznačně plynul ze skutečnosti, že mne tehdy začal pravidelně (několikrát ročně) navštěvovat jistý anglický profesor,“ vysvětluje dnes svoje časté kontakty s komunistickou totalitní rozvědkou profesor Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Pavel Kindlmann. Ilustrační foto: ED

Profesor Pavel Kindlmann přednáší na Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. V médiích Kindlmann dnes často vystupuje především jako bojovník proti kůrovci na Šumavě. Méně známé jsou ovšem Kindlmannovy aktivity před rokem 1989. Po známém psychiatrovi Cyrilu Höschlovi je totiž Kindlmann další veřejně známou osobností, kterou třicet let po revoluci dohání temná minulost. Ekonomickému deníku se podařilo dostat k části Kindlmannova svazku, který na něj vedla komunistická rozvědka. Kindlmann byl jejím ideovým spolupracovníkem. „Zájem StB o mou osobu v té době jednoznačně plynul ze skutečnosti, že mne tehdy začal pravidelně (několikrát ročně) navštěvovat jistý anglický profesor, odborná špička ve svém oboru,“ vysvětluje dnes Kindlmann svůj kontakt s komunistickou tajnou službou.

Profesor Pavel Kindlmann přednáší v Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Středem jeho akademického zájmu je teoretická a evoluční ekologie, populační dynamika, stabilita ekologických společenstev, ochrana přírody. V médiích Kindlmann často vystupuje jako bojovník proti kůrovci na Šumavě. Jeho veřejné výstupy ke zmiňovanému tématu lze nalézt například zde nebo zde. Kindlmann je mimo jiné také spoluautor zprávy OSN o biodiverzitě.

Profesor Pavel Kindlmann. Repro: videorozhovor na reflex.cz

Dnes vyplývá najevo, že Kindlmann před rokem 1989 podlehl svodům tajné komunistické policie. Absolventa teoretické kybernetiky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy získala v květnu 1984 ke spolupráci komunistická rozvědka – I. správa Sboru národní bezpečnosti. Jeho řídícím důstojníkem se podle archivních dokumentů Archivu bezpečnostních složek stal major Lubomír Antal. Ten řídil mimo jiné také Vojtěcha Filipa, pozdějšího předsedu Komunistické strany Čech a Moravy.

Získání vědce a pedagoga Pavla Kindlmanna za spolupracovníka StB lze dohledat na webu Archivu bezpečnostních složek. Repro: ED

Kindlmann se v roce 1984 stal ideovým spolupracovníkem rozvědky, jak vyplývá z materiálů Archivu bezpečnostních složek, které Ekonomický deník získal. Ideový spolupracovník byl podle interních směrnic Státní bezpečnosti československý občan „politicky vyspělý a zcela oddaný socialistickému zřízení, získaný pro tajnou a pravidelnou spolupráci s rozvědkou v zahraničí“. Mohl také spolupracovat na území ČSSR při rozpracování bází k objektům rozvědného zájmu, nebo jako držitel krycí adresy, propůjčeného bytu apod. Členství v Komunistické straně Československa bylo k získání doporučující okolností.

Využití ideového spolupracovníka muselo odpovídat cíli získání s přihlédnutím k jeho možnostem, schopnostem a stupni připravenosti, tj. od podávání informací k agenturně operativnímu prostředí a objektům přes typování a předávání styků až po praktickou náplň práce pracovníků rozvědky, včetně politické a materiálové produkce, ochrany ekonomiky ČSSR a RVHP a získání jiných osob k tajné spolupráci. „Pracovníci rozvědky udržovali s ideovým spolupracovníkem zpravidla přímý osobní styk, který konspirovali podle podmínek legalizace pracovníka rozvědky, postavení ideového spolupracovníka a přihlíželi ke specifickým podmínkám agenturně operativního prostředí,“ lze se dočíst na serveru ibadatelna.cz.

Karmat podepsal slib o spolupráci, v průběhu verbovky se nevyskytly žádné negativní jevy. Dokument pokračuje zde, zde a zde. Repro: ED

Ideový spolupracovník Karmat

Čerstvý ideový spolupracovník komunistické rozvědky Pavel Kindlmann dostal krycí jméno Karmat. V návrhu na jednorázové finanční ohodnocení „za velmi dobré plnění uložených úkolů a osobní aktivitu při plnění práce na rok 1986“ ideového spolupracovníka Karmata z prosince 1986 o něm řídící důstojník píše: „IS Karmat byl získán ke spolupráci v květnu 1984, za dobrou spolupráci byl doposud 2 x finančně odměněn, v letošním roce mu odměna udělena nebyla. IS během spolupráce v roce 1986 dosahoval velmi dobrých výsledků a to jak v typovací, také ve vyhledávací činnosti. V průběhu letošního roku byl převážně využíván hlavně v bázi VC (vízových cizinců – pozn. red.) přijíždějících do ČSSR a Jihočeského kraje v rámci mezinárodních styků s Československou akademií věd v Praze a její pobočkou v Českých Budějovicích. Karmat se na schůzky dostavuje včas, při plnění uložených úkolů nehledí na své osobní volno, k jízdám často využívá své osobní vozidlo. Zprávy předává písemně zpracované a podepsané krycím jménem. Schůzky s ideovým spolupracovníkem jsou konány převážně v propůjčeném bytě Redakce, zásady konspirace dodržuje,“ zaznamenal major komunistické rozvědky Lubomír Antal. Osmisetkorunovou odměnu pro Karmata pak schválil 9. prosince 1986 jeho nadřízený major František Hanzalík.

„Ideový spolupracovník Karmat v letošním roce na osmi schůzkách předal celkem 11 využitelných zpráv. Na základě těchto zprávy byly námi zpracovány 2 info týkající se projektu 24 n a PR, obě byly 17. odborem I. správy SNB hodnoceny známkou 3. Za využití ideového spolupracovníka Karmat bylo v letošním roce prováděno rozpracování osoby z Velké Británie a ve 3. čtvrtletí předvedeno do stádia RS (Dolfín po 69. linii),“ popsal dále aktivity ideového spolupracovníka rozvědky Pavla Kindlmanna major Antal.

Major Antal dále píše, že 9. listopadu 1986 Pavel Kindlmann vyjel na služební cestu do italského Terstu, odkud se má vrátit 16. prosince. „Pro tento pobyt v zahraničí byl odsouhlasen návrh na využití krátkodobého výjezdu,“ pokračuje ve své zprávě major Antal. V případě, že bude finanční odměna schválena, navrhl major Antal její předání hned po příjezdu ideového spolupracovníka Karmata. „Převzetí odměny podepíše Karmat svým krycím jménem,“ dodal důstojník rozvědky Antal.

Jednorázovou odměnu tisíc korun pak Karmat obdržel za svou spolupráci i v roce 1987. Důvody pro odměnění byly stejné jako v předchozím roce. „Zprávy předává písemně zpracované, z našeho popudu udržuje a rozšiřuje značnou písemnou korespondenci do zahraničí na vytypované osoby z Velké Británie (prof. Dixon), z USA (prof. Hallam), a z Číny. Schůzky s ideovým spolupracovníkem jsou konány pouzev krycím bytě, zásady konspirace dodržuje. IS Karmat v letošním roce na šesti schůzkách předal 11 využitelných zpráv (převážně do akce Dolfín RS/87),“ zaznamenal major Antal. Karmat, který v roce 1987 ze země nevyjel, si podle Antala vytvořil dobré předpoklady k výjezdům do zahraničí, důstojník rozvědky měl tím na mysli stáže ve Velké Británii a USA. „Náčelníkem odboru 99 byly u tohoto IS provedeny 2 kontrolní schůzky, nebyly zjištěny negativní poznatky,“ zanesl do Karmatova svazku major Antal.

Ideový spolupracovník v roce 1987 dosahoval velmi dobrých výsledků a to jak v typovací, také ve vyhledávací činnosti. StB jej využívala převážně na cizince z vízových zemí. Repro: ED

Další tisícikorunovou odměnu pak získal ideový spolupracovník za „velmi dobré plnění uložených úkolů“ i v roce 1988. Komunistická rozvědka Kindlmannovi také hradila náklady spojené s typovací činností směrem do zahraničí, a to ještě před tím, než se stal ideovým spolupracovníkem, kdy jej vedla jako takzvaného agenturního typa pod krycím jménem Pavlík, jak dokazují dobové dokumenty.

„Já, Pavel Kindlmann, svým podpisem tímto potvrzuji, že jsem dne 29. 11. 1983 od řídícího orgána ministerstva vnitra čístku 300 korun československých,“ stojí v jedné z vlastnoručně podepsaných stvrzenek. Repro: ED

Další potvrzení pak prokazují přijetí odměn Pavlem Kindlmannem už v kategorii ideového spolupracovníka. Dokumenty už podepisoval výhradně svým krycím jménem.

„Převzetí této částky stvrzuji svým podpisem (krycím jménem),“ podepsal Pavel Kindlmann stvrzenku na převzetí odměny 1 000 korun.

Jednejte uvážlivě

Ekonomický deník proto profesora Pavla Kindlmanna oslovil, aby se k těmto zjištěním vyjádřil. Komunikace probíhala jak emailem, tak telefonicky. Pavel Kindlmann se snažil od počátku svou komunikační vstřícnost podmínit autorizací textu, která ovšem není ze zákona povinná.

„Těším se na předběžný text, který mi pošlete k autorizaci. Máte sice pravdu, že autorizace není zákonnou podmínkou publikování článku, avšak jejím prostřednictvím je možné často předejít soudním sporům a postihům v případech, že by dotyčný novinář ve snaze o senzaci publikoval věci, které se týkají osobnostních práv předmětné osoby, jež však není schopen dokázat. Toto upozornění nemíním vůči vám nijak osobně, ale jen jako vstřícný krok. Tím vás z ničeho nechci nijak osočovat, jen chci vysvětlit, proč jednám velice opatrně. Se soudními causami ohledně ochrany osobnostních práv mám své zkušenosti a skvělého advokáta, specialistu na toto téma,“ napsal Kindlmann v emailu a odkázal na dvě kauzy: zde a zde.

Čili prosím, jednejte uvážlivě. Připomínám též, že jste mi ústně do telefonu slíbil, že v případném článku ocitujete celé mé vyjádření (tedy to v příloze) beze změny (jsem však přístupný změnám, které si navzájem při autorizaci odsouhlasíme). Srdečně zdraví a pěkný den přeje,“ začal e-mail, ve kterém odeslal reakci Ekonomickému deník profesor Kindlmann.

Ekonomický deník proto otiskuje vyjádření profesora Pavla Kindlmann v plné šíři:

„V osmdesátých letech 20. století jsem pracoval na Entomologickém ústavu (EntÚ) Akademie věd České republiky. Zájem StB o mou osobu v té době jednoznačně plynul ze skutečnosti, že mne tehdy začal pravidelně (několikrát ročně) navštěvovat jistý anglický profesor, odborná špička ve svém oboru (jméno nebudu uvádět), který jakožto biolog hledal člověka s matematickou erudicí, jenž by mu pomohl zpracovat jeho výzkumy pomocí matematických modelů. Společně jsme tak opublikovali mnoho odborných článků a spolupráce mezi námi trvá dodnes – před týdnem jsem se vrátil z Anglie, kde jsem s ním diskutoval odborné otázky. Tento profesor mi dokonce již před sametovou revolucí zajistil tuším dvě delší stáže v Anglii, které byly kompletně od A do Z financovány anglickou stranou. Financující instituci nebudu uvádět a její pravé jméno jsem ani nikdy v Čechách nikomu neuváděl – peníze vždy oficiálně pocházely z mateřské univerzity onoho Angličana, což byla vlastně pravda, neboť tam ležel šek od pravého sponzora.

Kromě toho jsem byl třikrát pozván jakožto přednášející na kurz matematické ekologie do Terstu, celá cesta byla opět kompletně hrazena zvoucí stranou (zahraničního sponzora též nebudu uvádět).

Profesor Pavel Kindlmann – foto z jeho profilu na Přirodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Repro: natur.cuni.cz/

O cestách jsem, jak bylo povinností každého zaměstnance AV ČR, který byl vyslán (v mém případě spíše „puštěn“) do ciziny psal zprávu o zahraniční cestě (ta se píše dodnes) a pokud dotyčný přijel do ČSSR (to se týkalo pouze toho Angličana), psal jsem zprávu o styku s cizincem či jak se to jmenovalo. Oba materiály podle mě končily někde u StB – viz níže. Tyto zprávy, nebo aspoň většinu z nich, mám dodnes ve svých archivech a s trochou snahy bych je asi dohledal. V té době to tuším mělo nějakou osnovu, kterou bylo nutné dodržet.

Osnova byla zhruba: S kým jsem se setkal či kdo za mnou přijel (onen Angličan či tři ředitelé onoho Terstského kurzu). Na cesty jsem pokaždé jel zcela sám, tudíž jsem logicky nemohl psát nic o jiných občanech ČSSR, kteří by snad jeli se mnou, jak se často říká. O lidech, které jsem zmiňoval, jsem neměl žádné osobní informace, pouze znalost jejich odborné erudice, kterou jsem uváděl. O tom Angličanovi jsem tam možná (pokud to bylo vyžadováno) uvedl, že byl ženatý a měl dvě děti, či podobné podružné detaily. Jinak o těchto lidech jsem neuváděl (a ani nebylo možné uvádět – aspoň podle toho, co jsem o nich věděl) žádné kompromitující detaily, jak se též často uvádí v souvislosti s tím, co zajímalo StB – protože na těch lidech prostě nic kompromitujícího nebylo – nebyli na ženské, peníze ani na alkohol atd. Zde si matně vzpomínám na jedinou otázku, která mě uvedla do rozpaků ohledně onoho Angličana: jaký je prý jeho vztah k socialistickému zřízení. Zde jsem hrozně váhal, co napsat, protože říct že je negativní by jistě vedlo k tomu, že by ho k nám už nepustili, a říct že je pozitivní by mohlo vést k tomu, že by se jim začal líbit a mohli by ho začít otravovat. Tuším, že jsem se z toho „vyvlíkl“ nějakým šalamounským rčením, jako že „rozhodně není oponentem režimu, ale má na situaci v ČSSR realistické názory“ nebo tak nějak. Zdá se mi, že to fungovalo, protože ho pouštěli dál, ale (což vím od něj) ho nikdy nekontaktovali. Určitě neměl s nimi nikdy žádné potíže. Dodnes jsme nejbližšími přáteli a i dnes má „realistický pohled“ na situaci u nás.

S kým se setkával onen Angličan, když přijel k nám (to byl jediný člověk, který za mnou jezdil). Tohle byla otázka zcela jednoduchá. Uvedl jsem vždycky prostě všechny lidi, co s námi pravidelně sedávali na obědě v ústavní kantýně. Byla nás skutečně parta asi 5 přátel, u stolu vedle sedávali lidé ze „zvláštního oddělení“ EntÚ, což byla podle nás jakási odnož StB na ústavu, kam se třeba nosily ony zprávy. Čili šlo o zprávu, která nebyla pro lidi ze „zvláštního“ určitě žádnou novinkou a nemohla tedy nikomu uškodit.

Otázka financí – ta byla vždy jasná: veškeré výdaje (cestovné, ubytování, stravu atd.) mi vždy bez výjimky kompletně hradila zvoucí strana, československá strana nepřispěla nikdy ani pětník. Jedinou výjimkou bylo to, že tuším asi dvakrát či třikrát jsem od české strany (nevím z jakého zdroje a nevím proč) dostal na cestu ekvivalent asi 10-20 USD, což byla sice částka směšná ve srovnání se skutečnými náklady cesty, ale přece jen mi pomohla při koupi lístků na MHD při přesunu z jednoho nádraží na druhé ve Vídni při cestě do Terstu, nebo jsem si za to mohl koupit při přeplavbě Calais – Dover párek s rohlíkem, tudíž jsem nemusel hladovět – na víc to ale nebylo.

Odborná část: Zde jsem se snažil přesvědčit kohokoli, kdo to bude číst (oficiálně byly tyto zprávy určeny vedení ústavu), že výzkum, který jsem s tím Angličanem prováděl, je užitečný pro ekonomiku republiky. Tahle část bývala tuším nejobsáhlejší z celé zprávy.

Jaké výsledky přinesla cesta či pobyt cizince. U cesty jsem vždy zdůrazňoval množství separátů (kopií odborných článků), které jsem přivezl (počítalo se to na kila). Tohle byl fakt, protože v tehdejší situaci bylo velice těžké sehnat zahraniční literaturu a já jsem v zahraničí opravdu trávil mnohé hodiny xeroxováním článků, a to jak v Anglii, tak v Terstu – na obou místech měli perfektně vybavené knihovny. U vědomí toho, kde asi tyhle zprávy skončí, jsem často zdůraznil, že jde i o věci dosud nepublikované. Nezdůrazňoval jsem ale, že jde o naměřená data od studentů onoho Angličana, na kterých společně pracujeme…

S lidmi, kteří podle mě patřili do StB či nějaké její složky, jsem se samozřejmě setkával třeba na oddělení pasů a víz při přebírání výjezdní doložky apod., ale především na onom „zvláštním oddělení“. Mnozí z těchto lidí byli „zvědaví“ a vyptávali se na různé detaily (snad to byli ti, co mě měli „na starosti“?), ale zde jsem byl velice opatrný a snažil jsem se být zcela konzistentní a uváděl jsem vždy přesně to, co jsem psal v oněch zprávách. Obával jsem se, že v opačném případě by mě mohli na něčem chytit a kompromitovat. Dle toho soudím, že ony zprávy, jejichž kopie snad ještě vlastním (o cestě a o styku s cizincem) obsahují v podstatě vše, co se ode mne mohla StB dozvědět.
Zajímavé (aspoň pro mě) je to, že nikdo z těchto lidí se k StB nehlásil. Naopak – vzpomínám si, že jeden z těch lidí na pasovce, co si mě pozvali do „chambre separé“ a zvědavě se vyptávali, co v té Anglii budu dělat, mi řekl: „nebojte se, my nejsme z té StB, nás jen zajímá, co ta vaše cesta přinese republice“. Obecně mohu říct, že na mne nebyl vyvíjen žádný nátlak, ale přiznávám, že jsem se snažil vyvarovat jakéhokoliv konfliktu v jednání s těmito lidmi a vždy působit dojmem, že „to dělám pro republiku“.

Suma sumárum, mám z toho všeho pocit, že jim šlo především o to, aby si kontrolovali, jestli neděláme něco proti režimu a že došli k závěru, že jsme jen dvojka bláznivých vědců, kteří nejsou režimu nebezpeční a kteří snad mohou republice svým výzkumem něco přece jen přinést. Pokud měli na začátku víru v to, že z nás udělají nějakou diverzní buňku v Anglii, zřejmě se jí brzy vzdali,“ uzavřel svoje vyjádření pro Ekonomický deník profesor Pavel Kindlmann.

Většina zničena

Ekonomický deník kvůli reakci profesora Kindlmanna oslovil historika Petra Blažka z Ústavu pro studium totalitních režimů. Ten po prozkoumání svazku vysvětluje, proč se  svazek, který si StB na Kindlmanna nezachoval celý. „Většina dokumentů svazku byla podle obsahu zničena při tzv. skartaci v prosinci 1989, kdy příslušníci StB zametali stopy. Z dochované dokumentace je ale možné formu spolupráce a rozsah úkolování popsat. Odpovídá výše citovaným směrnicím pro registraci svazků vedené rozvědkou StB v kategorii ideový spolupracovník,“ vysvětluje Blažek.

Ve svazku jsou podle něj jako řídící důstojníci uvedeni tři pracovníci tajné policie, kteří pracovali v osmdesátých letech u oblastního odboru I. správy SNB v Českých Budějovicích: Lubomír Antal, Josef Veselý a Stanislav Eismann. „Pro možné srovnání je zajímavé, že se také objevují ve svazku vedeném k ideovému spolupracovníkovi StB s krycím jménem Falmer, pod kterým byl veden současný předseda KSČM a první místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Vojtěch Filip,“ dodává historik Petr Blažek.

Proč si tedy komunistická rozvědka vědce Pavla Kindlmanna vybrala? „Karmat je typ společenského člověka, s dobrými typovacími schopnostmi a možnostmi, vybaven také dobrou jazykovou základnou… …Po získání ke spolupráci bude využíván jako ideový spolupracovník po linii 42. odboru a odboru 99, jako typař a a prověrkovým úkolům v zahraničí,“ napsal v „Cíli získání“ jeho řídící důstojník major Lubomír Antal.

99. druhý odbor byl oblastním odborem rozvědky v Českých Budějovicích. Majorem Antalem zmíněný 42. odbor fungoval v letech 1974 až 1988 po linii politické rozvědky se zaměřením na západní evropské země a NATO (kromě německy mluvících zemí, těm se věnoval 37. odbor – pozn. red.). Těžiště činnosti bylo podle serveru ibadatelna.cz proti NATO. Druhotně sledoval vztahy ČSSR – Velká Británie, Francie, jakož i závažné otázky těchto zemí k zemím východního bloku, Spolkové republice Německo, rovněž i problematiku EHS. „V zahraničí odbor operoval z rezidentur Paříž, Londýn, Brusel, Řím, Madrid, Lisabon, Atény, Nikósie, Helsinky, Haag. Jeho úkolem bylo proniknout do centrálního a lokálního aparátu NATO a současně koordinovat činnost proti NATO s dalšími odbory I. správy. Podílel se na přípravě a realizaci aktivních opatření a psychologických operací. Odbor sídlil ve vile nedaleko špionážní školy I. správy v Praze – Bubenči, která nesla jméno Orlík. Po r. 1970 se odbor přestěhoval do vily v Dejvicích poblíž objektu kontrarozvědky v Thákurově ulici,“ lze se dočíst na serveru ibadatelna.cz.

Jan Hrbáček