Zástupci polské společnosti GAZ-SYSTEM a slovenského státního podniku SPP a státní tajemník ministerstva hospodářství Peter Gerhart projednali nové možnosti dvoustranné spolupráce v oblasti plynu a přístupu Slovenska k dodávkám LNG. Potvrdil to polský GAZ-SYSTEM.
Zvyšování přepravní kapacity plynu v regionu střední a východní Evropy a efektivní využívání stávajících přeshraničních propojení představují priority jak pro GAZ-SYSTEM jako provozovatele plynárenské přepravní soustavy a provozovatele LNG terminálu ve Svinoústí, tak pro SPP – hlavního distributora zemního plynu na Slovensku.
Během setkání v Bratislavě obě strany projednaly nové možnosti spolupráce týkající se především dodávek LNG na Slovensko, zejména z terminálu FSRU v Gdaňském zálivu, který plánuje společnost GAZ-SYSTEM.
Program FSRU je zahrnut do evropské politiky zajištění stability rozvoje hospodářství prostřednictvím nových zdrojů dovozu plynných paliv do Polska. Tato politika vznikla v reakci na rostoucí poptávku po diverzifikaci zdrojů dodávek zemního plynu na bázi LNG v celém regionu střední a východní Evropy včetně Slovenska.
Přeshraniční spolupráce zaměřená na zajištění přístupu Slovenska a zbývající části regionu k dodávkám LNG má pro GAZ-SYSTEM strategický význam.
Společnost GAZ-SYSTEM v současné době provádí nezávazný průzkum trhu s cílem posoudit poptávku po dodatečné kapacitě pro znovuzplyňování v terminálu FSRU v Gdaňsku.
Iniciativa Trojmoří: zajištění energetické bezpečnosti
Klíčem k zajištění energetické bezpečnosti v Evropě je mimo jiné severo-jižní trasa, která umožní využít terminály a propojení sítí v zemích sdružených v iniciativě Trojmoří.
Členy této polsko-chorvatské iniciativy je 12 států, včetně České republiky, které leží v oblasti mezi Baltským, Jaderským a Černým mořem a jejichž cílem je mimo jiné vybudovat mezi sebou dopravní a energetickou infrastrukturu.
Jak dostat LNG k českým zákazníkům
Česká republika nemá pro nákup plynu v aktuální geopolitické situaci dobrou výchozí pozici. Fakticky jsme donedávna nakupovali jen ruský zemní plyn, i když nepřímo prostřednictvím různých velkoobchodníků. Předloňská spotřeba dosáhla 9,4 miliardy metrů krychlových a vzhledem k plánovanému přechodu části uhelných elektráren a tepláren se má do konce desetiletí zvýšit o desítky procent. Kde tolik plynu vzít, navíc rychle?
Každé řešení, které by počítalo s výstavbou nových plynovodů, se protáhne o roky vinou dlouhých povolovacích řízení. Ideální je využit již hotové potrubní cesty. Z německého Lubminu na pobřeží Baltu vedou nejkratší cestou do České republiky dva velkokapacitní plynovody – OPAL a EUGAL. Druhý z nich měl navazovat na sice již dokončený, ale nespuštěný plynovod Nord Stream 2 z Ruska.
Nabízí se tudíž logické řešení: zůstat u tradiční cesty, avšak nahradit ruský plyn dodávkami z jiných zemí.
Obnášelo by to investici do terminálu pro dovoz zkapalněného zemního plynu, ideálně v okolí německého Greifswaldu. Vzhledem k lokalitě bude zapotřebí dohodnout se s německou vládou, aby takový záměr podpořila. Německo sice chce stavět LNG terminály také, ale z českého pohledu na málo vhodných místech – ve Wilhelmshavenu a Brunsbüttelu u břehu Severního moře.
Když terminál, tak plovoucí
Výstavba LNG terminálu je časově náročná a nákladná, ale i tady lze proces urychlit. Levnější a časově rychlejší alternativou k běžným terminálům představují plovoucí terminály, v angličtině známé pod kratkou FSRU. Fakticky se jedná o lodě vybavené zařízením na převod zkapalněného zemního plynu zpět do plynné podoby včetně „natlakování“ do plynovodu. Takovou loď si může Česko nechat postavit na zakázku, ale také pronajmout.
Plovoucím LNG terminálem může za rok protéct až 6 miliard m3 zemního plynu, což odpovídá dvěma třetinám české spotřeby.
Nejedná se o příliš drahou investici. Například projekt v Řecku vychází na 290 milionů eur (7,1 miliardy korun), z toho ovšem 167 milionů eur uhradila Evropská unie ze svých strukturálních fondů.
Dobrou zkušenost s plovoucím LNG terminálem má také Litva, která v přístavu Klaipeda provozuje od konce roku 2014 zařízení s kapacitou 2,9 miliardy m3 za rok. Také v tomto případě vypomohla Evropská unie, tentokrát formou úvěru od Evropské investiční banky. Dovezený plyn pokrývá zhruba polovinu litevské spotřeby, přebytky směřují na menších lodích do dalších zemí Pobaltí.
Další možnosti: Polsko nebo Chorvatsko
Jisté objemy bude možné nakupovat také v Polsku. Poláci mimo jiné rozšiřují kapacitu LNG terminálu ve Svinoústí na 8,3 miliardy m3. Plynárenský podnik GAZ-SYSTEM se chystá také pořídit FSRU do gdaňského přístavu s kapacitou 6 miliard m3 za rok.
Když připočteme vlastní těžbu plynu, vychází z toho docela slušný objem plynu k dispozici. Otázkou je, zda jej nespotřebuje Polsko, jehož spotřeba plynu roste i s ohledem na plánovaný útlum uhelné energetiky. Případné dodávky do Česka bude komplikovat také fakt, že stále chybí dostatečné propojení české a polské plynovodní sítě. Chystané propojení spadlo pod stůl pro nezájem, jak Ekonomický deník upozornil předloni v červenci.
Další relevantní LNG terminál se nachází v Chorvatsku na ostrově Krk. Opět se jedná o FSRU, v provozu je od konce roku 2020. Jenže v tomto případě by nastala potíž s nedostatečnou kapacitou stávajících plynovodů. O dodávky z terminálu na Krku se navíc hlásí řada dalších zájemců. Plyn z něj již odebírá Slovinsko a Maďarsko, po zahájení ruské agrese na Ukrajině zájem zemí v regionu výrazně vzrostl.
(nik, dtr)
