Posun v unijní migrační politice má zelenou. Odmítnutí migranti bez práva na pobyt v EU budou mohou na vyřízení své deportace čekat ve třetích zemích, které se zaručují, že budou dodržovat lidská práva. Skupina pěti států – včetně Německa, Řecka či Nizozemska – vede jednání za zavřenými dveřmi. Athény potvrdily dohodu s nejmenovaným africkým partnerem. Otevření prvního zařízení očekávají v příštím roce.
Evropa bude brzy moci posílat odmítnuté žadatele o azyl, aby na svou deportaci čekali mimo její hranice. Ministři vnitra unijních zemí tento plán schválili, ačkoli zatím nikdo neví, kde se první takzvané návratové centrum otevře.
Přijetí nařízení vytváří společný rámec pro postupy navracení. Také poskytuje členským státům právní základ pro zřízení takzvaných „návratových center“ ve třetích zemích. Irský ministr spravedlnosti Jim O’Callaghan, jehož země předsedá Radě EU, oznámil formální shodu a přijetí nových pravidel ještě před samotným čtvrtečním hlasováním.
Řecký partner z Afriky
Řecko už v pondělí oznámilo, že se dohodlo s konkrétním africkým partnerem, odmítlo jej ale jmenovat. Německo vede jednání se třetími zeměmi a doufá, že do konce roku uzavře dohodu. Mezi zmiňovanými zeměmi figurují Rwanda a Uganda. Žádná vláda konkrétní destinaci nepotvrdila.
Řecko, Německo, Rakousko, Dánsko a Nizozemsko – takzvaná „skupina pěti“ – spolupracují několik měsíců na plánu zřídit návratové centrum mimo území Unnie. Řecký ministr pro migraci Thanos Plevris prozradil řecké televizní stanici ANT1, že by první centrum mohlo otevřít v druhé polovině příštího roku. To by časově odpovídalo řeckému předsednictví v Radě.
Podle Plevrise se k projektu již zavázala nejmenovaná africká země. Diplomatické zdroje opakovaně zmiňují Rwandu a Ugandu jako možná místa realizace. Jako další varianta se objevil i Uzbekistán.
Plevris zdůraznil, že tato centra nebudou uzavřenými zařízeními pro vyřizování žádostí o azyl. Místo toho budou sloužit k ubytování osob, jejichž žádosti o azyl již úřady zamítly a rozhodly o jejich návratu. Plán počítá s „otevřenými zařízeními“, z nichž by úředníci organizovali návrat dané osoby do země původu.
Jednání za zavřenými dveřmi
Německý ministr vnitra Alexander Dobrindt potvrdil, že Berlín spolupracuje s ostatními čtyřmi zeměmi na dosažení dohody se třetí zemí. „Již nějakou dobu jednáme o takzvaných návratových centrech. Jde o inovativní řešení, která získávají definitivní právní základ,“ uvedl.
Jakákoli dohoda, dodal, musí být dlouhodobě udržitelná a musí obstát po případném právním napadení. „Jde tedy o proces, který si ještě vyžádá určitý čas. Ale předpokládám, že se nám podaří dosáhnout dohody v průběhu tohoto roku,“ řekl Dobrindt.
Potřeba speciálních dohod
Podle nových unijních pravidel mohou členské státy převézt osoby, o kterých už úřady rozhodly, že nesmí zůstat v Unii, do zařízení ve třetí zemi. Vyžaduje to ale dohodu mezi danou zemí a členským státem EU.
Vlády mohou takové dohody uzavírat pouze se zeměmi, které respektují mezinárodní standardy v oblasti lidských práv a dodržují zásady mezinárodního práva. To zahrnuje například zásadu zákazu vyhoštění či navrácení žadatelů o azyl do míst, kde jim hrozí pronásledování nebo vážná újma.
Tento model se liší od dřívějších plánů na zřizování center mimo území EU (tzv. offshore plánů), s nimiž přišly Británie, Dánsko a Itálie. Ty cílily na žadatele o azyl nebo na nově příchozí migranty. Jak uvedla Rada, zamýšlená návratová centra se týkají pouze osob, vůči nimž již bylo vydáno rozhodnutí o návratu, a které nemají zákonné právo v EU pobývat.
