Startup Tachyum s ultrarychlým a energeticky úsporným procesorem Prodigy, inovátoři ze společnosti InoBat, kteří uvádějí na trh technologicky unikátní velkokapacitní baterie, nebo třeba létající auto AirCar konstruktéra Štefana Kleina? Podle některých zpráv v médiích to vypadá, že se Slovensko stalo líhní mimořádných talentů a úžasných vynálezů. Ale nechvalme dne před večerem – jistá skepse je namístě.
Pojďme začít u firmy Tachyum. Většina slovenských médiích o ní píše s nadšením. Objevují se slova chvály, jako třeba „revoluční slovenský procesor, který poráží Intel i Nvidii.“ Spoluzakladatel a generální ředitel Radoslav Danilák se na firemním webu chlubí více než 250 patenty v oboru technologií a slibuje, že procesory Prodigy umožní snížení spotřeby elektrické energie procesorů v data centrech více než desetkrát.
Současně však první média informují o pochybnostech okolo revolučních procesorů. Odborný web Lupa.cz na konci srpna upozornil na žalobu, kterou firma Tachyum podala na americkou společnost Cadence. Viní ji totiž z údajné sabotáže, která vedla k výraznému zpoždění vývoje procesoru Prodigy. U soudu v Kalifornii se chce domoci finančního odškodnění ve výši 206 milionů dolarů.
Výsledkem je minimálně dvouleté zpoždění v plánovaném spuštění sériové výroby. Ještě v květnu vedení slovenské firmy hovořilo o startu v první polovině příštího roku, ale ani to už neplatí, jak v minulých dnech zpravodajský web Živě (zive.aktualne.sk). Komplikuje se tím třeba očekávané využití procesorů Prodigy v chystaném slovenském superpočítači Perun za 70 milionů eur. Příliš velké zpoždění může ohrozit čerpání evropské dotace na tento projekt.
Spojeni stejným akcionářem
Podle slovenského Registru partnerů veřejného sektoru je významným akcionářem Tachyonu IPM Holding, který drží 83 procent prioritních akcií. Ten stejný IPM Holding, jehož hlavní postavou je podnikatel Marián Boček, je většinovým majitelem společností skupiny InoBat. Ta se chystá uvést na trh další slovenský „zázrak“ – inovativní baterie s využitím v energetice a automobilovém průmyslu.
Dlouho to opravdu na zázrak vypadalo. Dokonce i ČEZ v červnu roku 2020 investoval do InoBatu 10 milionů eur formou konvertibilní půjčky. Mezi dalšími investory z Česka nalezneme třeba Czechoslovak Group (prostřednictvím slovenské dcery MSM Group) nebo Avant Private Equity investiční fond. Výrobce autobusů SOR, náležící do skupiny EP Industries spoluvlastněné Danielem Křetínským a investory z okruhu skupiny J&T, se v dubnu 2021 dohodl na spolupráci se společností InoBat Auto, co se týká nákupu baterií pro chystané elektrobusy.
Jenže už tři roky čteme zprávy o stavbě gigafactory InoBatu na Slovensku, avšak ta dodnes nestojí a nevyrábí. V posledních měsících vypouští InoBat zprávy o chystané stavbě výrobního závodu ve španělském Valladolidu nebo v Srbsku, které údajně nabídlo nadstandardní investiční pobídku.
Avšak něco tu nesedí. Když se novináři ze srbského Insajderu v tomto týdnu – tedy měsíc po avizovaném podpisu memoranda o spolupráci InoBatu a srbské vlády – zeptali ministrů, zda mohou text dohody vidět, tak neuspěli. Premiérka Ana Brnabić se dokonce tvářila, že neví, o čem je řeč.
Velikášské vize versus realita
Ekonomický deník nemá v úmyslu vynášet žádné kategorické soudy ohledně budoucnosti firem Tachyon či InoBat. Samozřejmě přejeme Slovensku hodně odvážných inovátorů a technologických společností, které se proslaví ve světě. Zkušenost z jiných podobných případů v Česku i jinde je nicméně taková, že když se rozcházejí velikášské vize firemních zakladatelů a reálné výsledky, tak to zavání průšvihem. Stačí zmínit XIXOIO nebo baterie HE3DA.
David Tramba
