Bezprecedentní tempo postupující urbanizace způsobilo po celém světě dramatický nárůst poptávky po dostupném bydlení.
Nedávná studie Lincolnova institutu provedená na dvou stovkách měst po celém světě uvádí, že kolem devadesáti procent z celkové nabídky bydlení splňuje kritéria toho, čemu se říká „nedostupné“. To znamená, že s běžnými, tedy mediánovými, příjmy nejsou lidé schopni ufinancovat v těchto městech své bydlení. Aby takové živobytí utáhli, museli by vydělávat nejméně třikrát tolik co nyní.
„Dostupnost ale není jen o schopnosti pořídit si byt nebo v něm platit nájem, ale také dokázat hradit další výdaje s bydlením související,“ uvádí portál Světového ekonomického fóra. Taková definice už počítá také s tím, jak daleko třeba obyvatelé takového domova dojíždějí do práce, kolik je to stojí nebo jak velký podíl výdajů připadá například na hrazení docházky dětí do školy.
Postav a rekultivuj
Faktory, které přispívají k nedostatku dostupného bydlení se liší města od města. Obecně však platí, že náklady na bydlení a související služby rostou už několik let rychleji než příjmy obyvatelstva. To je vesměs dáno tím, že poptávka po bydlení ve městech předbíhá nabídku jak bytů, tak stavebních pozemků. Což je způsobeno například demografickými změnami jako je populační růst, stárnutí obyvatelstva nebo změny ve struktuře výdajů domácností.
Samo Světové ekonomické fórum vydalo koncem minulého týdne zprávu, která souvislosti dostupného (a nedostupného) bydlení vysvětluje. Identifikuje klíčové faktory, které nedostatek cenově přijatelného bydlení způsobují. V neposlední řadě předkládá také několik doporučení či návodů, vycházejících ze zkušeností různých světových metropolí, jak by se dalo bytové krizi čelit.
Například v čínských městech Čcheng-tu a Čchung-čching zkoušejí systém obchodovatelných pozemkových kvót. Ten spočívá v tom, že developerovi je dovoleno vybudovat nový bytový dům, ovšem výměnou za to, že pro město rekultivuje jiný pozemek za hranicemi města. Úřady si tím zajišťují dostatek stavebních pozemků pro budoucnost.
To v Sydney funguje spolupráce mezi soukromým, veřejným a nevládním neziskovým sektorem. V jejím rámci se postupně renovují byty a bytové domy, z nichž se vždy určitá část vyčlení jako bydlení sociální nebo takové, které spadá do kategorie „dostupné“. Zisk z těchto projektů je investován právě do sociálního bydlení, komunitního zázemí nebo veřejného prostoru.
Kalifornské Los Angeles zase nedávno přijalo vyhlášku, podle které je možné přebudovávat motely na zařízení srovnatelné s azylovými domy pro bezdomovce. Podle místní radnice je to rychlejší a méně nákladné než výstavba nových obytných prostor.
Fond i ekologické požadavky
Hamburg a Kodaň jsou pozoruhodné zřízením městského fondu, z něhož se financuje výstavba dostupných bytů. Zdroje mají podobu veřejně vlastněných aktiv a fond na developerských projektech spolupracuje se soukromým sektorem. Výhodou je sdílení rizik a poměrně efektivní způsob řešení nejpalčivějších problémů s nedostatkem dostupných bytů.
Londýnská radnice se zase rozhodla podporovat zvyšování stavební produktivity založením Mayor´s Construction Academy (Starostova stavební akademie). Ta akredituje vzdělávací instituce, které mají za cíl zvýšit nabídku kvalifikovaných stavebníků a stavebních firem na trhu. Hodlá také ke stavebnictví přitáhnout větší počet mladých lidí.
Mezi další způsoby, jakými města řeší bytové problémy patří také například zavádění různých požadavků, které mají snížit náklady na provoz bytů a bytových domů. V Denveru kupříkladu existuje nařízení, podle kterého musí mýt budovy s užitnou plochou přes 25 tisíc čtverečních stop na střechách solární panely. V Indii pro změnu vyžadují používat k výrobě různých stavebních panelů odpad. Tím se snižuje materiálová náročnost v podobě spotřeby betonu či oceli, aniž by to mělo negativní vliv na technické vlastnosti stavebních materiálů.
-zm-
