Po čtyřech letech a několika měsících mění více než 40 tisíc bývalých hornických bytů opět svého majitele. Prodej největšího nájemního portfolia v ČR od britské Round Hill Capital do vlastnictví švédské Heimstaden Bostad AB schválil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Rozhodnutí je pravomocné.
Podle aktuálního rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže nic nebrání ve změně majitele skupiny RESIDOMO. Residomo se dříve jmenovalo RPG byty a jde o bývalé byty skupiny OKD, médii i politiky označované jako „Bakalovy byty“. RPG byty přitom měnily majitele na konci léta 2015.
„ÚOHS povolil ve zjednodušeném řízení spojení soutěžitele Heimstaden Bostad AB se společnostmi RESIDOMO, s.r.o., RESIDOMO Služby, s.r.o. a DomTherm, s.r.o. Švédská skupina tak získá možnost uvedené společnosti výlučně kontrolovat. Rozhodnutí již nabylo právní moci,“ uvedl v tiskové zprávě mluvčí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Martin Švanda.
Britská investiční skupina Round Hill Capital tak svoje bytové portfolio prodá do rukou švédské investiční skupiny, která se specializuje na nájemní bydlení. Podle tiskové zprávy samotné firmy se tak stane největším poskytovatelem nájemního bydlení v České republice. Dosud se spíše zaměřovala na severské země. Firma získá 42.584 rezidenčních jednotek a 1.675 komerčních. Cena kontraktu je cca 1,3 miliardy euro.
V nedávné době se o „Bakalových bytech“ začalo opět hojně diskutovat v souvislosti s vyšetřovací zprávou poslanecké komise, která se zabývala privatizací OKD. Z komise vzešla trestní oznámení na Sobotku, Bakalu, někdejší ministry za ČSSD Milana Urbana a ODA Vladimíra Dlouhého i na další lidí.
„Trestních oznámení bylo osm, a je to na 14 lidí,“ řekl ČTK předseda komise Lukáš Černohorský (Piráti). Sobotka, Urban, nynější prezident Hospodářské komory Dlouhý i Bakala ale tvrdí, že se ničeho nezákonného nedopustili. Při představování zprávy Černohorský uvedl, že případ privatizace a následného krachu OKD po sobě nezanechal jen velké materiální škody, ale rovněž nenávratně poškodil důvěru občanů ve spravedlnost a demokratický systém.
Některé závěry komise i trestní oznámení zpochybňuje její bývalý člen, nynější ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD). „Připadá mi, že jste navršili celou řadu jmen, a domnívám se, že je to trošku takové laciné,“ řekl Zaorálek. Obává se bezvýslednosti oznámení, protože podle něho nejsou podložená fakty. Komise může podle něho vzbuzovat falešná očekávání. Zpravodajka komise Pavla Golasowská (KDU-ČSL) však zprávu komentovala slovy, že „veškerá zjištění jsou založena na objektivních skutečnostech“.
Dalším kritikem závěrů komise je Ivan Přikryl, předseda České společnosti pro rozvoj bydlení, odborník na družstevnictví a státní správu. Léta pracoval v Mezinárodním družstevním svazu. Ve vládách ČSSD byl náměstkem ministra pro místní rozvoj pro oblast bydlení a poté byl také vedoucím Úřadu vlády ČR. V obsáhlém komentáři zmiňuje i téma bytů:
Vlastnictví domů a bytů firmou OKD a.s. a jejich právních nástupců.
Tvrzení – stanovisko komise:
Základem pro privatizaci státního podniku OKD bylo rozhodnutí č. 208/1990 ministra hospodářství České a Slovenské Federativní Republiky, pana Vladimíra Dlouhého, ze dne 29. 12.1990, č. j. 1804/401. Tímto rozhodnutím byl ke dni 1. 1. 1991 zrušen bez likvidace státní podnik Ostravsko-karvinské doly a současně vznikla akciová společnost Ostravsko-karvinské doly. Součástí rozhodnutí byl rovněž zakladatelský plán OKD, a. s., který zahrnoval mj. převedení celého bytového fondu státního podniku OKD do OKD, a. s., což v dané době zahrnovalo celkem cca 46 tisíc bytů. Samotná realizace rozhodnutí nebyla podle názoru vyšetřovací komise v souladu s právními předpisy, neboť byla provedena v době, kdy daný postup nebyl právně možný. Podle komise může být v rozporu s tehdy platným a účinným zákonem č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví bytů, § 14 odst. 1, podle něhož platilo, že “byty, které jsou užívány na základě práva osobního užívání bytu, mohou nabýt jen jejich uživatelé”. Tehdejší představitelé státu tento zákonný příkaz nerespektovali, když byty OKD, užívané na základě práva osobního užívání bytu, nepřevedli na uživatele těchto bytů (nebo neponechali ve vlastnictví státu). To podle komise zakládá podle ustanovení § 39 tehdy platného zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, absolutní neplatnost privatizačního jednání, a to od počátku. Z toho plyne, že skutečným vlastníkem všech předmětných bytů je po celou dobu a i nadále stát, byť zápisy v katastru nemovitostí tomu neodpovídají.
Odborné stanovisko:
Názor komise není právně podložený z mnoha důvodů:
Do společnosti OKD nebyly (ani nemohly) být vloženy byty, ale obytné budovy, ke kterým měl státní podnik do roku 1990 právo hospodaření. Transformaci zapsaného práva hospodaření na právo vlastnické upravoval zákon číslo 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby transformací dosavadního práva hospodaření k majetku ve vlastnictví státu na vlastnické právo společnosti. K tomu došlo rozhodnutím ministra hospodářství č. 208/1990 ze dne 29. 12. 1990 s odkazem na § 22 písm. b) a § 28 odst. 1 a § 15 a násl. Zákona 104/1990 Sb.
Je pravdou, že titul vlastnictví bytu zaveden po roce 1948 poprvé zákonem č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům. Ten vycházel z tzv. „monistické koncepce“ neupravující komplexně vztahy ke společným částem domu a nedefinoval byt jako samostatnou jednotku. Koncepce dualistická řeší vlastnictví a spoluvlastnictví komplexně. To přinesl až zákon 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů. Vždy ale bylo třeba odlišovat práva vlastníku celého domu a jeho odlišné postavení k vlastníkům bytů. Převodem vlastnictví celého domu s byty přechází závazky z uzavřených nájemních smluv na nového vlastníka a práva nájemců nejsou dotčena. Zákon z roku 1966 počítal s prováděcími předpisy, tedy že národní výbor určí, které domy s byty budou využity pro převod do „osobního vlastnictví“. Tento institut se zcela nekryl s dnešním pojetím vlastnictví bytů jako samostatné jednotky. Prováděcí předpisy ale vydány nebyly, zákon se používal proto jen na novou výstavbu domů s byty.
-red-, -čtk-
